Vysvětlovat volby dodatečně umí každý. Proto si teď dovoluji kvapně a snad i ukvapeně předpovídat.

U nás v Badenu-Württembergu vládnou křesťanští demokraté od nepaměti – tedy po 57 let.
O moc se musela CDU dělit jen se svým malým a věrným koaličním parterem FDP.
Eventualita, že by zemi mohl vládnout někdo jiný, přišla Švábům a Bádeňákům poprvé na mysl na podzim minuléhu roku, když se strhla bouře kolem nádražního projektu S21 (popsáno v jiném blogu).

Ministerpräsident Stefan Mappus vlastně nic mimořádně hrozného nevyvedl.
Aféru Stuttgartského nádraží S21 zdědil od svých předchůdců a sám se jen začlenil do obvyklých mafiózních struktur, které se za dobré půlstoletí jedné strany a vlády nemohly nevyvinout. Nelze o něm říci, že by vynikal nadprůměrným sklonem k nepravostem a skandálům. Jeho poklesky snad byla poněkud feudální brutalita, s níž dal policejně zakročit proti pokojným demonstrantům a jisté vrozené buldozerství.

Od prosince se snažil sekat dobrotu, mluvil tiše a spravedlivě a koukal se cnostně. Vedl si vskutku šikovně a už už to vypadalo, že volby vyhraje, nebo jimi alespoň zdrchán proleze a bude nucen vytvořit koalici s některým nemilovaným partnerem, buď tedy se zelenými nebo s SPD.

A teď se na chudáka sesypalo hned několik věcí najednou:
V Japonsku zadýmá atomový reaktor a pan Mappus je jedním z profilovaných zastánců jaderné energie v Německu – k čemuž je v této zhysterisované zemi nutná značná dávka odvahy. Faktem je, že 66% Němců je proti atomovým elektrárnám (s touto tradicí se těžko dá něco dělat - bylo tomu tak dokonce už před Černobýlem).
Kancléřka, v nouzi největší, vyhlašuje moratorium, tedy že ihned vypne starší polovinu německých reaktorů a dá přezkoušet jejich bezpečnost (což si část obyvatelsva ovšem vysvětluje tak, že dodnes jako běžely bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření). Stefan Mappus horlivě přitakává a veřejně vyzdvihuje přednosti regenerativních zdrojů energie.
Tím ovšem i pro onu menšinu zastánců jaderné energie odpadá jeden z hlavních důvodů, volit CDU, protože když nám proud vypnou tak jako tak, můžeme stejně dobře volit i ony drobet pomatené zelené, neb aspoň nejsou tak zafilcovaní jako CDU a FDP.

A potom tohle: náš bonvivánský ministr Westerwelle se v radě bezpečnosti zdrží hlasu ve věci Kaddáfiho, bok po boku s Čínou a Nesovětským Svazem. Proč to udělal, je více, než většina národa dovede pochopit. Postavil se tak proti zbytku Evropy i USA a zbytečně zhatil mnohaletou úpornou snahu všech minulých vlád, vyzískat pro Německo stálé křeslo v radě bezpečnosti. Chabě se hájí tím, že Německo nemá dost vojáků, aby se zůčastnilo akcí proti diktátorovi – což ovšem ani nebyl předmět hlasování. Tleská mu jedině ultralevice – a kancléřka (místo aby ho okamžitě vyhodila z kabinetu). Všeobecně se má za to, že se jednalo o zoufalý pokus, zopakovat to, čímž minulý kancléř Schröder kdysi vyhrál už téměř prohrané volby, když se totiž odmítl zůčastnit Bushovy illegální akce v Iráku. Westerwelle si nepovšiml, že dnešní situace je jiná.
Nadějí pana Mappuse by mohlo být, že hlasy odumírající FDP připadnou jemu, kdyby ovšem paní kancléřka byla včas nezajistila spravedlivý podíl ostudy i pro CDU tím, že Westerwelleho podpořila stejně jako se onehdá zastala zu Guttenberga.


Putovní pytel za trapas ale vyhrává ministr hospodářství Rainer Brüderle. Na sjezdu průmyslových magnátů (BDI) ujistil posluchače, že k moratoriu došlo pouze pod tlakem nadcházejících voleb a taková rozhodnutí nebývají vždy racionální.
Pan Brüderle si snad neuvědomil, že jeho projev je protokolován a že si svůj prokec později bude moci přečíst v Süddeutsche Zeitung - a že to bude přeloženo jako upřímné potvrzení všeobecného tušení, že dočasným vypnutím reaktorů vláda jenom šije boudu na voliče.
Včera se pan ministr notně propotil před Bundestagem a vzbudil u opozice konvulze smíchu, když prohlásil, že jeho výpověď byla pouze nesprávně zaprotokolována.

Nestihne-li nějaký dobrák z řad zelených ještě dneska nebo v sobotu říci nějakou nehoráznost (naděje lze vkládat například v pana Trittina), vypadá to pro pana Mappuse bledě.

Jediné co by Mappusovi ještě mohlo pomoci, by byla přílišná sebejistota zelených a SPD a tzv. Mitleidseffekt – tedy soucit voličů. Bádenským i Švábům je totiž jasné, že svou volbou můžou případně rozvalit i vládu paní Merkelové, neb BaWü je velká země.


Koneckonců, vyhrají-li volby zelení, bude to mít i svou dobrou stránku:
Ekologické hrůzy, spojené s tzv. regenerativními energiemi, t.j. kácení Schwarzwaldu ve prospěch pitomých větrníků, zadrátování krajiny, přeorávání druhově bohatých lokalit na lány biopaliv, pokrývání přírodích ploch solárními panely, dovoz bioethanolu přímo z pralesa atd. – za to všechno pak bude zodpovídat zelená vláda a bude to muset sama (evtl. násilím) prosazovat vůči lokálním ekologickým aktivistům. To bude psina...

Na jedno je třeba se připravit:
Pakliže se Německo odřízne od atomové energie, bude se, spolu s Rakušáky, silou mocí snažit, cestou přes EU a i jinak, donutit své evropské sousedy, aby i oni zrušili své jaderné elektrárny a neodlákávali jim průmysl levnou energií, nýbž si hezky od nich kupovali jejich velerafinované a drahé větrníčky a solárpanely.

Pozor na ně!