„Všechno je v pořádku a nic se nestane a kdyby se něco stalo, tak je to taky v pořádku, že se vůbec něco děje“

Tímto citátem Haška se dá shrnout letargie, jíž se CDU pokouší ojínit Německo. Tato strategie se nazývá asymetricou demobilizací a kancléřka ji ovládá mistrně.
Poslední pokus kandidáta Steinbrücka, dodat souboji vervy, když se dá na první stránce magazinu vypodobnit se vztyčeným prostředníkem, jen ilustruje nepolitičnost politiky.

Tento blog nedovedu napsat stručněji než jak učiním a přesto bude dlouhý. Ježto chápu každého, kdo si hned skrolne na závěr aby mohl pokračovat dalším blogem (taky to tak dělávám), uvedu souhrn hned na začátku:

Summary:
Německo není spokojeno se svou vládou. Přeje si jinou vládu - ale musí jí předsedat Angela Merkelová (59%). Jelikož se obě velké partaje programově málo liší, bude hlavní otázkou voleb, za jakého koaličního partnera bude Angela provdána a zda tento bude schopen aktivně vládnout, protože paní kancléřka příliš nevládne, nýbrž zemi pouze spravuje a vyvarovává se chyb.
Ani tentokrát není naděje, že v příštích letech budou řešeny některé z opravdu závažných problémů, které obyvatelstvo pálí a větší partje obcházejí jako horkou kaši. Je to ovšem odrazem toho, že ani v povědomí lidu dosud neexistuje věrohodně vyartikulované řešení problémů hroutícího se systému.


Co se událo v minulých deseti letech:
Na přelomu tisíciletí bylo Německo „nemocným mužem Evropy“. Žilo nad poměry, nesplňovalo maastrichtská kriteria a hospodářství upadalo. Tehdy seznal Kancléř Schröder, že bude třeba tvrdých opatření, jejichž soubor nazval "Agenda 2010", kterýžto bystře uskutečnil.
Podstata spočívala v proděravění sociální sítě (penze, platy, zdravotnictví a utažení všemožných šroubů a opasků), zvýhodnění podnikatelů a znevýhodnění pakáže nuzné. Výsledkem bylo – a je – že Německo se opět stalo konkurenceschopným, deficit se zmírnil, sociální nůžky se rozevřely a došlo k přerozdělování odzdola nahoru. Mnoho lidí má tzv. 1 €-job, tedy zaměstnavatel platí 1 € a rozdíl k sociálnímu minimu uhrazuje státní kasa – tedy daňový poplatník. Tito lidé budou později dostávat náležitě mrzké penze. Upadá finančně srubané vzdělání, kultura a infrastruktura, přibývá milionářů a ještě více chudoby.
Tento trend se za vlády CDU a FDP nezměnil, jen zdokonalil, privatizoval a prohloubil ve všeobecný pocit nespravedlnosti a pomalého rozpadu společnosti.

Ale Německo jako celek hospodářsky ozdravělo a může teď štědře rozdávat miliardy státům, které si Agendu 2010 nezavedly, nejspíš nikdy nezavedou a kde lidé chodí s transparenty ukazující kancléřku v nacistické uniformě.

Určitou výstředností bylo, že Gerhard Schröder je sociáldemokrat a jelikož ždímal přednostně vlastní voliče, SPD si od té doby v Kanzleramtu neštrejchla a naopak na její úkor zesílila post-enderácká DIE LINKE, která je zároveň levicovou protestní partají i sídlem kádrů, bývalých fízlů, soudruhů SED.

Lidé po Schrödrovi zvolili „Kohlovo děvče“, takřka jedinou, předchozím skadálem v CDU nekompromitovanou osobu. Ta od té doby dělá víceméně to, co by na jejím místě byl dělal Schröder, kdyby nebyl býval odvolen (on sice říká že by dělal něco jiného, ale není mu co věřit). Pí kancléřka umně vykostila svoji konzervativní partaj, ohladila jí ideologické hrany a povyházela všechny alfasamce. Nestrpí viditelnou korupci (již třem ministrům a jednomu Bundesprezidentovi vyslovila neomezenou důvěru, načež tito byli odstoupeni z funkce a kamsi zmizeli). Celý konzervativní útvar posunula ideologicky kus do leva, přibližně tam, kde před tím stála SPD se Schrödrem.

SPD byla doražena skutečností, že v předminulém volebnim období byla voličem donucena koalovat s CDU, přičemž se ukázalo, že programově dovedou obě strany dobře spolupracovat, přičemž pozitivní plody Agendy 2010 byly přičteny na konto CDU a negativní dopady na vrub SPD.
Po ukončení koalice se SPD sice pokusila hnout dále do leva, ale to se jí nepodařilo, neb tam již reziduje kompromitovaná DIE LINKE a kromě toho se ukázalo, že SPD nedisponuje žádným populárním levicovým politikem.

Pročež dnes proti sobě stojí Angela Merkelová a Steinbrück, který má ovšem ten těžký handicap, že sám byl spolustrůjcem agendy 2010, o níž paní Merkelová sama pochvalně říká, že byla správná. Steinbrück Merkelové předhazuje, že zanedbává nutné reformy a ty které dělá, jdou na úkor sociálně slabších vrstev.
Merkelová Steinbrückovi nepředhazuje nic.

Teflon versus tacheles
Osobnost Angely Merkelové je těžko podchytitelná.

Němci se chytají za hlavu, když v cizím tisku čtou krofy o „železné kancléřce“.
Není železná. Nic by nemohlo být vzdálenější pravdě. Je pružná jak teflonová folie a nic na ni neulpí. Jde vždy obezřetně cestou nejmenšího odporu, nicméně poctivě a bez zjevného křiváctví. Afilativně drancuje programy cizích partají, které však uskutečňuje homeopaticky a jinak, než byly autory plánovány, leč pod stejným názvem, což je ji vykládáno jako „vůle ke kompromisům“.
Nelže, protože většinou nic podstatného neříká. Řídí se poznanou nutností, ale nakonec vždycky ustoupí nejsilnějšímu nátlaku, což bývá občas nátlak veřejného mínění, častěji však lobbyistů nebo EU (což je tautologie). Její náladu lze nepřímo odečíst ze sklonu jejích koutků, obyčejně však její výraz říká „všechno je v pořádku a přece mě znáte, ne?“

Pamatuji na několik prvních interview, kdy ještě zdaleka nebyla kancléřkou. Působila dojmem velmi slušné, chytré, příjemné ženské, kterou by člověk rád pozval na Silvestra do rodiny.
Od té doby si pořídila teflonovou masku a mluví obratně, vtipně sice, ale suveréně bezobsažně, což se jí všeobecně promíjí, protože přece každý ví, že jedno neuvážené slovo kancléřky a burzy se začnou hroutit. Promíjí se že mlží o dalším osudu Eura a kolik to po volbách bude stát. O nezaplatitelné elektřině. O mizerném školství. O stále nespoutaném finančnictví – a kolik nás to kasino ještě bude stát ... o tom, že nemá vizi, nemá cíl a náměsíčně se vyhýbá patníkům, aniž by bylo jasno, kterým směrem se vůbec jede. O tom kdo nám vůbec vládne – CDU, FDP? Evropská komise? Lobbyisti? Trhy?

Ale všichni víme (sám sebe nevyjímám), že je to slušná žena a tudíž je jaksi a priori exkulpována a vůbec nejoblíbenější osobou na politické scéně. Ve srovnání s ostatními ženami v politice (o mužích nemluvě) nevykazuje vrtochy, nepůsobí nenažraně, nejde ji o prebendy, nevyžívá se v naduté okázalosti. Je to totiž nefalšovaná Prušačka. Strohá, bez vášní, bez zápalu i zášti konající svou povinnost.
Když se něco nepovede, řekne se: chudák ženská, zase ji to tam ti řevniví chlapi zvorali. Takto se stala jediným neposkvrnitelným trumfem CDU. Bez ní se CDU rozpadne jako mraveniště bez královny.
CDU je naopak největším handicapem Merkelové. Vlastnoručně ji totiž personálně vykuchala, tiše vyleptala všechny hlavy s rozeznatelnými konturami, pročež v CDU zbyl karieristický blivajz, podobný dnes stejně nanicovaté SPD po odchodu Schrödra Velkého.

Peer Steinbrück pochází z Hamburgu.
Hanseati nežvaní. Suchým nordickým humorem oplývající řečník, který nefiligrání mluvou raději urazí než by zamlčel pravdu, muž který slibuje že udělá vše nutné a to bezohledně, i když teď, před volbami neuměle budí dojem, že bude brát ohledy na sociální vyváženost. Nebude.
Minule taky nebral. Jeho verbální sociální cítění je znatelně nadrezírované a po volbách z něj rychle sejde.

Hamburgští kupci sami o sobě říkají: „Prodat vlastní babičku, to umí každý. Ale my ji taky dodáme.“

Osobně je Steinbrück nehamburgskému lidu těžko zprostředkovatelný. Jen 30% si jej přeje coby kancléře, což je na vrcholu volební kampaně poněkud skličující.
Tento kandidát by byl velmi dobrým členem CDU, kdyby jakýmsi rozmarem osudu nebyl vstoupil do SPD.

Menší partaje:
Dřívější úspěšní SPD-Kancléři Schmidt a Schröder pocházeli sice také z pravého křídla a ani jejich sociální cítění nebylo nikterak hypertrofované, ale alespoň se zdálo, že jsou jakžtakž kontrolováni svým levým křídlem. Od té doby, co se Schrödrovi podařilo levicové křídlo zahnat do kouta a pak úplně mimo partaj, do postkomunistické DIE LINKE, je SPD odkázána na koalici se Zelenými.

Přirozené by snad bylo, aby se s levičáky opět spojila, ale obě partaje dělí hluboký zákop zhrzenosti a hlavně by SPD ztratila mnoho umírněných voličů, kdyby paktovala se stranou, jejíž mnozí členové sloužili ve StaSi a v SED. Není však vyloučené, že se jednou tak stane.

Zelení jsou v Německu již etablovanou, šedovlasou, vysoce profesionální a zodpovědnou partají. S SPD je pojí koaliční přátelství, ale i s CDU je koalice možná, protože jsou sami velmi konzervativní.
Myslím, že se liší od českých Zelených tím, že mají zkušenost s vládní odpovědností.
I jejich sociální cítění stojí až na druhém místě, neb dnes je typickým reprezentantem Zelených dobře zaopatřený státní rada, který se bojí o své zdravíčko a rád si ze své tučné penze připlatí za zdravou stravu, zdravý vzduch, zdravý proud a zdravý automobil.
Jako hlavní trumf Zeleným zbyla jejich důvěryhodnost. Nemají skandálů, nepoctivých jedinců mezi sebou netrpí. Po každém korupčním skandálu (jiných) Zelení vzkvétají.
Momentálně jsou však obklíčeni Angelou Merkelovou, protože po Fukušimě udělala to, co by rádi udělali Zelení – vypnula JE. Cena elektřiny od té doby exponecielně roste, což ovšem škodí Zeleným, protože se řekne: tak vida, co se stane, když se splní požadavky této partaje.
Ona ta cena roste mimo jiné pro to, že za obnovitelné zdroje platí občan obecný, zatímco velkospotřebitelé jsou těchto poplatků zproštěni. Ale nejsou to Zelení, kdo lobují za solár?
Nejsou to Zelení, kdo lobovali za biopaliva a až pozdě rozpoznali, že prosazovali „pralesy do nádrže“?
Zelení momentálně nejsou na výši.

FDP
Je neuvěřitelné, kolik vnitropartajních intrik a spiknutí je možno vyprodukovat v tak mrňavém prostoru, jaký zaujímá tento klub. Po té, co se ukázalo, že poslední z řady pučistů, mladý předseda Rösler, neumí vyprávět vtipy, ale nehodlá s tím přestat ani na veřejnosti, ujal se přes jeho hlavu kandidatury veterán, mistr lapsů Brüderle, který to neumí daleko líp.
FDP neslouží jinému účelu, než zajišťovat malému počtu bohatých, zubařů a advokátů zastoupení ve vládní koalici. V dosavadní vládě s neslýchanou drzostí obsloužila daňové zájmy hoteliérů a neomaleně slibuje, že v příští koalici hodlá vykotlat zdravotní pojištění a obšťastnit tak soukromé pojišťovny, nespadne-li ovšem zcela zaslouženě pod 5%, protože pojišťováků v populaci zase není až tolik.

Přesto tato partaj má svoji společenskou funkci: občas bývá jedinou obhájkyní občanských svobod. Johanka z Arku Leutheusser-Schnarrenberger hájí obyvatelstvo před všetečnými slechy zvídavých a paranoidních ministrů vniter, jak z řad CDU/CSU, tak SPD. Bez ní by byl internet už dávno legálně sledován tajnými službami.

Jak se nedávno ukázalo, sledován je stejně, ale alespoň si smíme naříkat.

Piráti:
Žádné jiné straně osud neposkytl téma takto střižené na míru jakým byl NSA-skandál pro Piráty. Bohužel nebyli dosud schopni nadílku vhodně obdělat, aby jim přinesla užitku a tonou ve vlastní dezorganizaci. Tak snad příště. Zatím škoda jich.

Alternative für Deutschland:
Nejnovější protestní partaj, a jediná, kanalizující nespokojenost s EU, Eurem a přerozdělováním téhož. Dosud nepřekonala počáteční potíže, že se k nim totiž natáhli vagabundující xenofobové a neonáckové, kteří pod vlastní zástavou nemají šanci získat ani dvě procenta, pročež drancují cizí partaje. O to samé se pokoušeli už u Pirátů a značně je tím rozložili.

Nejsilnější partaj: strana nevoličů.
Tento postoj je nutno respektovat. Je nevýslovná drzost, vinit nevoliče šmahem z lenosti. Existují totiž i jiné důvody pro neúčast:

1) pocit, že jsem tentokrát neměl čas se politikou zabývat a že by nebylo správné, udělat křížek nazdařbůh, jen abych splnil jakousi volební povinnost.
Povinností obyvatelů demokracie je, zabývat se politikou. Ale když už se tak nestalo, je alepoň počestné, neplést se do věcí, jimž nerozumím. Lenost nespočívá v neúčasti ve volbách, ale v neúčasti v myšlení před tím.

2) pocit, že momentálně žádná partaj nezastupuje moje zájmy.
Dnes se v Německu cítí jako političtí bezdomovci:
všichni euroskeptici, kterým je ALTERNATIVE nepřijatelně konzervativní.
všichni, kdo se bojí o občanské svobody a nechtějí volit neoliberální FDP.
všichni, kdo se bojí přílišné imigrace bez náležité integrace a přesto se nechtějí spolčovat s neonacisty.
Ochránci biodiverzity, kteří považují biopaliva a vypnutí JE za ekologickou zhůvěřilost.
Levicoví sociáldemokrati, jimž je SPD málo sociální a DIE LINKE zapáchá posttotalitním smradem.

Vyspělé politické strany zpravidla bedlivě sledují, kam jdou či nejdou jejich dosavadní voliči a neúčast navzdory vyhraněné preferenci bývá statisticky registrována. Stálá neúčast je ovšem kontraproduktivní.

3) pocit, že je vlastně jedno, která partaj zastupuje moje zájmy, protože nacionální vlády jsou dnes bezvýznamné. V dnešní postdemokracii nám vládne nikým nelegitimovaná EU, která je poslušna lobbyistům, zastupujícím zájmy trhů.

4) aktivní snižování volební účasti ze strany politiky - Asymetrická demobilizace:
Tuto metodu uplatnila Kancléřka úspěšně už v roce 2009. Spočívá v chlácholivém nezmiňování ožehavých témat, aby nebyli mobilizováni voliči opozice. Nadhozená témata paríruje perfektním mimikri, že se jimi už dávno zabývá a hodlá je (v budoucnosti) řešit lépe než kdokoliv jiný. Tentokrát se pí.Merkelové demobilizace daří obzvláště dobře, protože v problémech, které voliče nejvíce pálí (sociální rozvrat, energetika, školství, demokratický deficit EU, nestabilitia Eura a nekontrolovatelnost kapitálu, ochrana soukromí) jejím hlavním oponentům nezbývá mnoho podstatného, čím by se od CDU mohli odpíchnout. Naše Angela to už hodlá vyřešit a s ní přecejen víme, na čem jsme.



Nejzávažnější znamení, že koalice CDU s FDP se přecejen chýlí ke konci, je výrok kancléřky, jímž svému dosavadnímu koaličnímu partnerovi vyslovila svou „nejplnější důvěru“.
Je zjevné, že usiluje o mrtvolnou velkou koalici, která nebude schopna ničeho podstatného a aspoň definitivně dorazí SPD.

Budiž - aspoň taková vláda nic podstatného nezkazí, vše bude v pořádku a nic se nestane ...

+++++++++++ +++++++++++ 16.09.2013 po polounoci ++++++++ ++++++++++++
aktualizace ++++ zemské volby v Bavorsku dopadly ještě obvykleji než normálně ++++

Ono to nestojí za vlastní blog, protože ve volbách v Bavorsku nešlo nikdy o nic jiného, než zda CSU jenom vyhraje nebo na celé čáře.
Bavorský přístup ke korupci je poněkud slovanský, srovnatelný tak s Bosnou-Hercegovinou, s tím rozdílem, že Bavorsku se daří dobře. Před vypuknutím úplné diktatury kmotrů je chrání zbytek Německa, protože ústavní soud naštěstí nesídlí v Bavorsku a Bundeswehr není pod komandem mnichovské junty.
Bavorsko může sloužit za školní, leč pedagogicky poněkud zneklidňukící příklad, že v žírné zemi lze s domestikovanou korupcí celkem dobře žít.
Buřtů i brambor se letos urodilo hodně, skandálků podprůměrně málo (vlastně jen dva co stály za řeč) a proto bavorský panovník Seehofer, člověk prohnaně sympatického vystupování, zvítězil absolutní většinou nad mnichovským kandidátem Ude, mužem neméně sympatického humoru, ale holt sociáldemokratem.

V minulých volbách CSU zvítězila málo, protože v Bavorsku se tehdá konala palácová revoluce pánů Becksteina a Hubera, z nichž o posledním se neví, zda umí vůbec číst. Že neumí sesmolit souvislou větu bylo zjevné z každého interview u těm, kteří bavorsky neumí. Ale měl spoustu užitečných kamarádů. Konečně se však nejnebezpečnější Seehoferův vnitropartajní soupeř, švarný junák zu Gutteberg, odvážil mimo hranice Bavorska, přímo do Berlína, kde byl odhalen coby akademický hochštapler, takže v úřadě už nestihl nic jiného, než téměř rozpustit Bundeswehr, načež mu byla Angela nucena vyslovit svou "neomezenou důvěru". A tu náhle byla dráha Horsta Seehofera opět volná.

Při podrobnějším ohledání se ukazuje, že výsledek lze rozdělit na nezmapovanou bavorskou prérii a na Mnichov, kde žije spousta naplaveniny (bavorsky: „Zuagroiste“ čili „Saapreiss“), z nichž mnozí prý dokonce umí číst noviny, a kde dvěmi třetinami zvítězil Christian Ude (SPD). Za to na erteplových dálavách a v incestuózních alpských údolích, kde se noviny používají jinak, se z doslechu ví jedině o existenci CSU a proto se tam od (částečně teprv doznívající) doby kamenné nevolí nic jiného.

Jaký to bude mít dopad na na celoněmecké volby příští neděli?
Kancléřka nad úspěchem své sesterské strany říká, že je ráda, a není, protože tradičně nejhoším oříškem pro CDU-kancléře nebývá opozice, nýbrž ministrprezidentský kořen ze sesterské CSU, a ten bude tentokrát se svou domácí absolutní většinou zvlášť houževnatý. Nejdebože bude opravdu prosazovat to, co doma před volbami nasliboval, že totiž zavede dálniční poplatky selektivně pro cizince, což sice není vůbec v souladu s právem EU, ale v Brusselu to nebude mít co obhajovat Seehofer, nýbrž kancléřka, která proto už veřejně prohlásila, že s ní poplatky nebudou.
Sesterský Seehofer řekl že s ním teda budou.
Přinejmenším bude sranda...
Dále se musí obávat, tedy kancléřka, že někteří bavoři se jí budou „protievropsky“ prčit, až se hned po volbách budou opět nakládat daňová Eura vidlemi do velkých kontejnerů adresovaných do Řecka, Španělska, na Kypr atd.

Proto stoupá pravděpodobnost, že paní Merkelová s utajovanou radostí přibere do koalice SPD. Se Steinbrückem bude (a už dřive bylo) z jejího hlediska lepší pořízení ve záležitostech evropských a bude se za něj lze schovávat před populistickými amoky svého rozpučeného mnichovského sestříčka Seehofera.

Možná že nebude ani mít na vybranou než koalici s SPD, protože – další mikroskopický detail bavorských voleb - z Landtagu vylítla s tichým vykviknutím FDP. Na tom vlastně není nic divného, protože tam byla stejně jen za trest. Tedy za trest pro papalse CSU, aby s ní museli koalovat za dřívější čachry, kterých se dopouštěli s okázalou chucpe a navíc neobratně.

Jenže teď vyvstala otázka na celý týden, zda FDP skutečně vyletí i z Bundestagu, jak se očekávalo a jak by zasloužila, či zda její výlet z Mnichova vzbudí voličův soucit, takže se nakonec ještě najde někdo, kdo ji dá svůj hlas (místo CDU) - protože jejím skonem by politický kabaret přišel hned o několik zastřílených borců, z nichž největším je komixový kandidát Brüderle.
A jestli úspěch konzervativců v Bavorsku nepovede k asymetrické demobilizaci, jenže tentokrát v neprospěch CDU.

+++++ konec aktualizace ++++++++++++