Boj proti korupci je osvědčeným evergreenem každého předvolebního období. Scénář je velice prostý. V průběhu několik měsíců se nashromáždí reálna či částečně vykonstruovaná „špína“ na politické protivníky. Pochopitelně za účelem jejich démonizace. Pak se slibuje ostošest, že v budoucnu dojde k nápravě, slibují se opatření, především represivní (černé listiny, korunní svědek, agent…), které se ovšem v praxi úplně nebo částečně nechají plavat. Korupce se stala normální součástí našeho života. Zvykli jsme si na ní a naše tolerance je vysoká. Každý den si můžeme přečíst v mediích nový poznatek, novou kauzu. Skutečnost může být ještě horší, neboť nelze na všechno kápnout ihned. S časovou prodlevou se pak například dozvíme, že málem miliarda byla vydaná na nějaké karty, o jejichž funkčnosti lze úspěšně pochybovat a peníze odtekly bůhvíkam. A co z toho? Nic.