Poslední adventní svíčka dohořívá a přípravy na svátky pokoje, přátelství a vzájemného porozumění jdou do finiše. Pořizují se dárky, neodmyslitelná součást komerčních Vánoc. Ačkoli donekonečna omíláme, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom, abychom se v kruhu blízkých zastavili a snad i přehodnotili své celoroční působení a chování, každoročně se necháváme zlákat do pasti „očekávání“. Až s věkem mnozí z nás zjišťují, že i dávaní a přijímání dárků má své zákonitosti a jejich porušení může mít neblahé následky. Tak například nelze slibovat něco, co nelze splnit. Manžel by asi neměl slibovat manželce norkový kožich, pokud se přitom musí zadlužit u některé z lichvářských půjčoven, které se maskují seriozní reklamou. Stejně tak by se nemělo slibovat nemocnému zázračné uzdravení, nechceme-li být za šarlatány. A nakonec, je také nerozum slibovat věčnou lásku, neboť takový slib je, stejně jako „protikorupční“ slib české vládní koalice, alespoň v našich dnešních podmínkách, nesplnitelný.