Nemohu si pomoci, ale musím se přiznat, že ve mně veřejné debaty v Česku začaly vyvolávat jistý reflex. Tento reflex se projevuje zejména neodkladnou potřebou ptát se, jak moc árijští jsou Češi. Reflex se dostavuje především při poslechu sladkobolných žalmů z úst některých politických protagonistů, kteří z jakýchkoliv a především zištných důvodů, s oblibou hovoří o „nebezpečí“, které na nás číhá kdesi na pomezí práva a historie. Před druhým kolem prezidentských voleb zdá se neodkladná potřeba ještě neodkladnější.
V české společnosti se kdysi, díky dobrému vojáku Švejkovi, ujalo rčení: to chce klid. Jsou však chvíle, kdy je zůstat v klidu takřka vyloučené. Taková chvíle nastala nedávno, kdy prezident republiky, třebaže dle Ústavy jen podmíněně odpovědný, vyhlásil plošnou amnestii a abolici.