Koblihy letos táhnou lépe než strašení státním bankrotem. Dluhová debata ustoupila do pozadí se stejnou rychlostí, s jakou české čtenáře přestala bavit evropská krize. Dluhové myšlení ale zanechalo na české hospodářské politice pachuť. Všechno jsme si zvykli vnímat prizmatem okamžitých rozpočtových výdajů. „Kdo to bude platit?“ „Jak si to můžeme dovolit?“ „Nejsme Skandinávie!“