Jak dlouho ještě? Koukněme na 21 vyspělých ekonomik od roku 1960. Zjistíme 122 recesí. 122:21= cca 6 recesí na stát. Až dosud bylo 15 spojeno s finanční krizí. Celkem 37 proběhlo napříč regiony. A pro šest recesí platilo obojí. Obvykle trvá recese čtyři čtvrtletí. Je-li spojena s finanční krizí, zabere pět čtvrtletí a dalších šest kvartálů trvá, než se ekonomika dostane ze dna na výchozí úroveň. A to proto, že vám propadne spotřeba domácností a ceny nemovitostí. Když je však recese spojena s finanční krizí a navíc s dopadem napříč regiony, pak jsme v útlumu v průměru sedm čtvrtletí a dalších sedm kvartálů zabere ozdravná kúra. Jak je to možné? Kromě spotřeby zahučí dolů i export. Tak jak je na tom ta naše ekonomika? Průměrně? Je to tedy horší, než to bylo minulý týden, a lepší než příští týden? Ale no tak... Vítejte v nové realitě! Nová realita znovu udělá lidi bohatší. Ale nechtějte po ní, aby je činila sama o sobě i šťastnějšími nebo svobodnějšími.
Úkol: Podělte se s neznámým o nalezených 100 Kč. Vy navrhujete, v jakém poměru se rozdělíte. Máte jednu možnost učinit nabídku. Pokud druhá strana odmítne, nedostane nikdo nic.
Když odsouhlasí, bude po vašem. Co vy na to? Za mě říkám, vezmu si 80 korun a vám dám dvacetikorunu na malé pivo. Vezmete to? Podle teorie byste měli maximalizovat užitek. Proto zlatá dvacka, ne? Ruku na srdce, vezmete nabídku doopravdy?
Když jsem při studiích dělal tento pokus v nejlepším londýnském studentském baru „The Quad“, 90 procent lidí nabídku 80:20 odmítlo. Ekonomickou teorii boří přirozené lidské vlastnosti typu vlastní zájem, pýcha, potupa, msta. Podle pokusů musíte přijít alespoň s 65:35, aby byla celkem slušná šance na to, že neskončíte s prázdnou.
A teď si vemte, že tato hra ve velkém probíhá v aktuálním dějství světových trablů: fázi zúčtování, kdy se konkrétní človíček–obchodník musí se svou protistranou podělit nikoliv o zisk, ale o ztrátu z vypořádání intergalakticky zapákovaných produktů. Ještěže v tom nejely české banky.
Lidé se ve světě financí chovají tak, jak se naučili. Většinou to klape dobře. Někdy to nevyjde. Narazíme. Klábosení o nutné tvrdé regulaci finančních trhů oponuji, všechno je o lidech. Sledujeme pobídky, ovlivňuje nás motivace. „Musíme začít od základu. Investovat do toho, aby lidé porozuměli základním procesům,“ řekl minulý týden na workshopu v St. Gallenu nositel Nobelovy ceny Bob Aumann.
Jinak se asi budeme chovat v situaci, kterou známe. Zírat naopak budeme na problém, o kterém jsme neměli ani potuchu, že by mohl nastat. Napadá mě možné řešení: Vybavme své děti knihou „Finanční a ekonomická gramotnost“. Je od manželů Skořepových a její využití na školách podporuje Česká národní banka. A vůbec, proč podle toho neučí naše školy? Pokud jsme odepsali z maturit matematiku, nenahradíme ji zkouškou z finanční gramotnosti (třeba v kombinaci se základy matematiky)?
Nedůvěřivcům posílám písničku od Chinaski: „Vzal si dva leasingy, dvě hypotéky. Měl z toho nervy, tak začal brát léky. Do toho nějaký avantýry, bylo to nad jeho síly.“
Doba ledová v bankovních úvěrech skončila. Ochotu bank půjčovat lze odhadnout porovnáním úroku LIBOR se swapovou sazbou OIS. V první jde o důvěru mezi světovými bankami. Když si protistrany nevěří, sazba letí nahoru. Druhou ovlivňuje americká centrální banka měnovou politikou, je méně riziková. Aby to nebyla taková věda: Ty dva úroky jsou asi něco jako Ross a Rachel v seriálu Přátelé. Scházejí se a rozcházejí. Nakonec si cestu k vzájemnému souznění najdou. Jen tomu prostě předcházely rozvody a zálety – někde krize, jinde recese, chcete-li. Rozdíl v sazbách byl v září 2008 po krachu Lehman Brothers až 3,64 procentního bodu. Nyní je to 0,79, nejméně od pádu Lehmanů. Nejsme však z nejhoršího venku. Obvyklá hodnota je 0,1. Úvěry tedy budou! Banky budou mezi sebou bojovat o „dobrý“ úvěr víc než kdykoliv v minulosti. Dvě nemilé svůdnosti:
1. Popsal jsem ji v minulém blogu a týká se možnosti vytěsnění úvěru státními dluhopisy.
2. Stále roste riziko nesplácení úvěrů. Špatné firmy budou dále krachovat. Opatrnost musí být na místě – proto tedy to slovíčko „dobrý“ úvěr.
Představte si, že vedete v Česku banku. Co je teď pro vás lákavější? Půjčit podnikům, nebo si koupit vládní dluhopisy (= úvěrovat vládu)? Během půlroku se zdvojnásobily podnikové úvěry s prodlením ve splácení. Dluhopisy naopak nabízejí historicky nejvýhodnější marži (fajnšmekr ať si dá do grafu dluhopisový výnos BID a sazbu ASK pro úrokový swap). Jasně že nestopnete všechny úvěry. Dobré klienty nebudete chtít ztratit. Ale budete asi opatrnější. A tak se klidně může stát, že další 1 populistická koruna navíc státního deficitu teď může znamenat o 1 korunu nižší úvěry pro podnikání = prodloužení recese. Říká se tomu impotence rozpočtové politiky vlády. Dvě poučení: (1) Pokud na podnikání nedostanete úvěr ani po dotazech na dvě tři konkurenční banky, pak (a) váš projekt je zombie, (b) váš projekt přebilo lákadlo banky koupit si státní dluhopisy. (2) Hlídejme více státní rozpočet. Za vytěsnění úvěrů dluhopisy mohou populističtí politici, nikoliv bankéři.
PS
Až začne stát nabízet dluhopisy i v nižších nominálních hodnotách domácnostem riskujeme znovu: 1 populistická koruna navíc státního deficitu může znamenat o 1 korunu vyšší úspory domácností a zároveň o 1 korunu nižší spotřebu domácností = prodloužení recese.