Nejstarší řemeslo na světě (to druhé nejprodejnější řemeslo na světě, aspoň podle Richarda Aldingtona, vzniklo až po vynálezu knihtisku a tudíž novin, neboli žurnálů) prožívá v naší době zajímavý rozkvět a kvalitativní přeměnu. Tato přeměna je téměř revoluční a připomíná známou marxistickou poučku o „kvantitě, jež přerůstá v kvalitu“. Něco na tom je. Ale začnu anekdotou.
Umění nemá bavit, napsal kdysi T.G.Masaryk.
/mnohé kusy tohoto textu už tu byly, ale některé důležité věci neškodí si opakovat :O)))/
1.ÚVOD
Tato provokativní a ne úplně vážně míněná úvaha začne citátem, všichni asi známe Murphyho Zlaté pravidlo věd a umění: kdo má zlato, určuje pravidla.
Existuje několik myslitelů, s nimiž se, aniž bych k nim měl jakýkoliv osobní negativní vztah, někdy i právě naopak, zpravidla diametrálně rozcházím. Často mi tak pomáhají si ozřejmit myšlenky, stačí přečíst, co si o dané otázce myslí oni. Býval to novinář Jaroslav Plesl, je to novinář Daniel Kaiser a výtečně takto funguje europoslanec Hynek Fajmon. Pan Fajmon připomíná jako europoslanec pana Brejžka s Nuslí, který byl členem KSČ, aby ji pomohl rozložit zevnitř. Nebylo to špatné – požíval výhod člena strany a nejméně ze svého hlediska měl čisté svědomí.
O přímé volbě už jsem sice psal, ale pan Fajmon mi pomohl tu úvahu upřesnit. HF je v dialogu on.
Zemřel profesor Ivo Tretera, mimořádně vzdělaný a inteligentní muž. Přečtěte si jeho vzpomínky, které vloni vydal a vzpomeňte jeho památky. Je těch odchodů nějak mnoho...
Čest jeho památce a život jeho myšlenkám.
1.
Začnu odjinud. Výprava z hvězdy 4587 v galaxii 4a5 podala po návratu tuto zprávu:
„Planeta NNN je osídlena myslícími bytostmi, které si říkají ‚lidé‘, myslí, avšak myšlení většinou nepoužívají racionálně. Zásadně se rozdělují především barvou pokožky, mnohem podstatnější je ale jejich příslušnost k rituálním skupinám.
Jedna veliká skupina se například pravidelně shromažďuje ve zvláštních budovách, většinou daleko ozdobnějších, než jejich příbytky, kde nesmějí mít na hlavě žádnou pokrývku, společně tam opakuje celé věty a také zpívá, při čemž k nim hovoří zvláštní, k tomu účelu školení ‚lidé‘ v barvitých a nepraktických kostýmech se zajímavými čepicemi; libuje si v zobrazování mrtvých a rafinovaně utrápených ‚lidí‘. Jejich zpodobeními jsou ověšeny nejen tyto shromažďovací budovy, ale i školy a příbytky. Smí jíst všechna zvířata. Smí pít opojné nápoje.
Jiná veliká skupina musí několikrát denně vystrčit konečník směrem k nebi, musí si tento konečník čistit jen levou rukou a pravou jíst; opravdu významným jejím členem se ‚lidé‘ stávají, jestliže se aspoň jednou v životě vypraví na určité místo, kde společně několikrát oběhnou meteorit, upevněný na zdi zvláštní kamenné boudy. V domech, kde se shromažďují, nesmí mít na sobě boty. Také tam nejsou žádné obrazy, ani mrtvých, ani jiných ‚lidí‘. Nesmí jíst zvíře, zvané „prase“. Ostatní zvířata jíst smí. Opojné nápoje pít nesmí, ale smí drogy například kouřit nebo žvýkat.
Další skupina si musí nechat už v dětství ustřihnout kousek přirození, její členové v domech, kde se shromaďují ke zpěvu, musí mít na hlavě pokrývku. Ani v jejich domech jsme neviděli žádné obrazy ‚lidí‘. Na jednom místě je jejich zvykem hovořit ke kamenné zdi a kývat sebou při tom. Také nesmí jíst zvíře, zvané prase, ostatní zvířata jíst smí.
Všechny tyto skupiny své počínání zdůvodňují tím, že jim to nařídila Nejvyšší Bytost. Učinila tak již velmi dávno a jinak je neviditelná.
Všechny sebou ve skutečnosti navzájem opovrhují, ačkoliv jim to většinou dost komplikuje život.“
Pohled zvenčí, povrchní, bez historie (většina náboženství je přece v podstatě historicky vzniklý návod, jak na zemi bez zešílení přežít) a filosofie – ale je to směšné, není? Jenže kolik životů to už stálo, vezměte, kolik jenom poutníků ušlapou každý rok ti nejmírumilovnější věřící na břehu Gangu? V tomto případě jde ovšem jen o organizační nedostatek, nikoliv program.