Naše „křehká demokracie“ zase zkřehla. Nesdílím rozčilení tolika spravedlivých nad dohodou na pražské radnici. Jednak si velmi vážím Bohuslava Svobody, jednak mi i moje nevalná znalost matematiky říká, že těch možností bylo dost málo. Tak to spočteme.


1.
V Praze se volilo, všichni volali, že volí změnu. Nu, myslím si, že pan Kalousek nebo zejména pan Laudát neznamenají změnu, jenom výměnu, ale jsem nepodstatný. Můj hlas propadl, podotýkám.

Tak volili změnu a posléze zvolili – jak se to říká správně? - 24 zastupitelů „nové“ strany TOP 09, 14 sociálních demokratů, 20 občanských demokratů a tři komunisty; ještě kandidovalo 19 partají, ale ty žádného křesla neobdržely. Škoda, že se nespojily do jedné Partaje pro změnu. Mohla být větší sranda.

Matematika jest prostá a ani já nepotřebuju kalkulačku: 24 a 20, 24 a 14 nebo 20 a 14. Jiné možnosti k většině na radnici nejsou. Hlasy tří komunistů nikomu nepomohou. Navíc všichni volají, že je ani nechtějí, podle Renčínova kresleného vtipu, kde visí dva na laně nad propastí a jeden praví, že se snad pustí, protože to lano nahoře drží komunista Karel.
Přečetl jsem si mnoho rozhořčených úvah, ale co s tím? Pravidla byla dodržena, v košíkové taky snáze házejí ti vyšší, ale když si dva menší přihrají… A navíc, je jasné, že sociální demokracie je soupeř ODS, ne ale její konkurent, jejím konkurentem, druhým pekařem na stejné ulici, je TOP 09 – a kdyby s ní hráli béčkovou úlohu, ztratili by asi víc.

Uvidíme za čtyři roky.

2.
Kdysi jsem tu napsal Radku Johnovi, že má skvělou šanci novináře v autentické politice. Když občas otiskne pravdivé pasáže ze svého deníku, nesmírně tím obohatí politickou kulturu. Možná s tím čeká do důchodu, ale zatím politickou kulturu příliš neobohatil.

Šance Bohuslava Svobody, kterého, jak opakuji, si vážím nejen jako lékaře, jsou v něčem podobné: má v ruce velmi silnou zbraň a tou je prostě jeho pozice a slovo. Kdyby on práskl dveřmi a nahlas řekl, proč, bylo by to pro ODS ještě daleko, daleko horší, než Bács, Sinha a Pepa z Hongkongu.

3.
Zábavné Wikileaks: „Jinak jde o věci, jejichž zveřejnění lze v klidu nechat historikům,“ píše Michal Musil v MFDnes, předtím argumentuje proti zveřejnění diplomatických šifer – „ukázat třeba video zachycující, jak americká helikoptéra v Iráku omylem zabíjí civilisty, ve veřejném zájmu bezpochyby je“ zatímco to ostatní psali přece diplomaté vždycky, Kennan „posílal po roce 1945 do Washingtonu ostré a pravdivé popisy Stalinova násilnického sovětského režimu. Činil tak v době, kdy se ještě Spojené státy oficiálně snažily neničit spolupráci se Sovětským svazem, která se zrodila za druhé světové války“ – a kdyby se to zveřejnilo, třeba z toho mohla být válka.

No jo, jenže jednak si myslím, že to Stalin stejně věděl a kvůli tomu by válku nepodnikl, jednak… Tehdy nebyl internet. Dnes je. Dnes se na všechno přijde. Skoro na všechno, velí mi dodat skepse.

Diplomati jsou hodnoceni mj. podle kvant informací, které posílají a kolikrát jsou to pěkné drby, zpráva se píše z každého oběda. Jedna z našich velvyslankyní kdysi barvitě popisovala, jak se plíží parky pokaždé jinudy, aby se vyhnula útokům teroristů, které jí nehrozily. I kdyby to nakrásně přečetl nepřítel, asi by se usmál, jelikož jeho diplomati mu píší dosti podobně.

Kdyby nějaké Wikileaks prošpikovaly pražskou radnici, ministerstvo obrany od roku 1993 atd. – jojo, to by bylo jiný kafe.

4.
V minulých dnech se tu objevily dva blogy, které pěkně pojmenovaly otázky, o kterých velmi podobně, ne-li stejně uvažuju i já a moji přátelé – jednak blog Stanislava Komárka, jednak blog pana Horvátha.

Pan Horváth napsal o zklamání z romských elit, že „jsem to Já a mě podobní, kteří jsme se prosadili a náležíme k tzv. střední vrstvě jsme měli dávno začít šířit osvětu v (romské) komunitě“. Taky jsme si říkali, že kdyby se vedení všech integračních procesů ujaly romské elity samy, asi by se dokázaly i složit na památník v Letech.

Komárek zase v úvaze nad „zklamáním z multikulturalismu“ správně praví, že je kažen především primitivním náboženským fundamentalismem a navrhuje „podepsání slavnostního prohlášení loajality k Evropě – kdo by se se všemi důsledky zavázat nechtěl, mohl by se řekněme do dvou let se vším majetkem vystěhovat“.
To mi připomnělo, že jsem od žádného z našich muslimů ještě nečetl ani neslyšel opravdu razantní a bez zbytečné diplomacie pronesené odsouzení fundamentalismu, potažmo terorismu, intolerance a ostatních odporností.

5.
Hezký víkend ve sněhu.