Kapitola 115


Včely bzučely v koruně lípy a valcha vesele zpívala. Náhle zvedl bílý pes hlavu a šťastně zavyl. Maminka, která štrikovala fusekli na lavičce pod lipou, také zvedla hlavu, ale nezavyla, jen tvář, plničká vrásků, se jí rozzářila.

„Nevyj, Dalíčku!“ chlácholila psa. „Uzlík, hůl a boty přes rameno, to se nám přece vrací Radek…“

A byl to on! Podrbal Dalíčka a hned položil mamince hlavu do klína.

„Ach, maminko má, jak je to hezké u nás doma,“ pravil vzlykaje. „Jsem úplně hotovej, maminko, ten svět je zlej!“

„Je holt, jakej je, a my jsme holt Češi,“ usmála se maminka moudrými, bezzubými ústy.

„Kdyby aspoň všichni pořád něco nekecali a nenahrávali…“

„Jako kdybych ti to vždycky neříkala,“ vzdychla maminka, přitáhla si fěrtušek a jupku a nakrájela bábovku, nadýchanou inu jako od maminky… Radek blaženě zahryzl a oči mu zalily slzy domácího štěstí. „Vždyť ty jsi snad naivní.“

„No dovol, matičko,“ ohradil se Radek s plnými ústy. „Jsem všechno, jen ne naivní…“

„Ne? A s kýmpak ses to tam dal dohromady? Jakpak chceš potírat zlodějinu ve spolku s Petrovskými a Babinským?“ hovořila zatím matička.

„A s kým jsme se měli dát dohromady? Tamty taky kradou!“

„To, holenku,“ pohladila mu maminka ducaté tváře, „politika není jako dělat tudlenctu investigativní novinařinu s Klímojc Pepčou, kdepak. To byla procházka cukrárnou proti demokratickýmu parlamentu, copak jsi nikdy nediskutoval s naším hajným Krákorou? Ten byl holenku až v Košicích! A každýmu zloději dal na zadek bejkovcem!“

„To je ale bejvalej komunista a dinosaurus, matičko,“ bránil se Radek, „s tím já mluvit nemůžu! A já jsem byl až v Americe!“

„Jo, chlapče můj,“ pravila matička, „to holt je na každém, s kým si sedne ke stolu. Petrovskej a Babinskej se navzájem nenahrávají, oni si můžou věřit. Vždyť znáš to přísloví, synáčku, neskákej, sedláčku, s pány přes oheň, kde pán sklouzne, připálí si sedláček prdel… Já vím, počítali jste, že oslovíte aspoň patnáct procent slušných a dizgustovaných lidí. Jenže to by muselo bejt v jiný krajině, holoubku. Přestaň zlobit, Radečku, přestaň provokovat s tou korupcí a pěkně se k nim přidej. Poctivě a pěkně seriózně vládni, začni krást jako ostatní. Všichni se budete mít rádi, budete bojovat proti těm nebezpečným komoňům, vláda bude stabilní, no a národ bude sice brblat, ale nakonec vás bude věrně podporovat, jako pořád podporuje ty ostatní, ať ho holej jak holej. Jojo, synáčku, musíš věřit lidu, vox populi, vox dei, Radečku. A když už tě tady mám, běž podojit kozu. Koza je to vlevo, Radečku, vpravo je čuník.“