K filmu, televizi a korupci
Všechny fotbalové kluby jsou v dluzích, leč muži kolem nich se prohánějí v hummerech a jedí humry. Všechny politické strany taky visí, kam se podívají, ale všem jejich funkcionářům a účinkujícím okolo se vede dobře a nehubnou, mažíce si kolem hub med. Ještě žádný český film, ani ten nejúspěšnější, na sebe nevydělal. Žádný film se nevyplatil, avšak producenti mají dostihové koně, domky na Floridě a zajímavá auta, jejich družky pak, jak říkal John Lennon, mohou místo potlesku chřestit klenoty.
Technika za zrcadlem je ve všech těch skupinách podobná, jmenuje se vratný proces. Hle, Petře, potřebuji od tvé banky, firmy, fondu, dvacet milionů na film, státní fond dal devět, televize osm, já v televizi nechal jeden jako dezert a tvé manželce, bráchovi, dědečkovi či klubu nechám z těch dvaceti sedm, devět či jedenáct a budeme šťastni všichni… Totéž udělá i Martin, Richard a Karel… A tak šťastni jsou, všichni jsou zváni (nejen) na festival a jiné krásné věci a usmívají se.
Je to mnoho otázek. Jenže… Není lepší, že aspoň vznikne nějaký film, tu a tam dokonce dobrý? Že se občas hraje slušný fotbal? Jen s těmi politiky nevím. Ale snad hrají hezky golf.
To jsem napsal v minulém blogu. Tuto úvahu je třeba ještě poněkud zobecnit, ačkoliv je obecná dost.
Podívejte se třeba na schválení zákona o tom, že veřejnoprávní televize nebude mít reklamu na prvním programu. Teď zde nechci rozvíjet úvahy o tom, zda je to správně nebo ne a zda to mělo být doprovázeno jasným programovým nasměrováním veřejnoprávního molocha, což by samozřejmě mělo. Tak ano, zákon zvýší příjmy komerčních televizí o půl miliardy – a okamžitě se nabízejí dvě otázky: co za to? – a komu?.
Součástí obecného korupčního prostředí je mimo jiné a především lobbismus. Kolik milionů se vyplatí „rozdat“, abychom dostali půlmiliardu? Zde se dá najít i odpověď na otázku komu.
Na otázku co za to? však žádnou odpověď nenacházím, neobjevil jsem, co za to naše společnost od komerčních televizí dostane nového a navíc.
Co s tím? Jistě by pomohlo, kdyby něco jako NKÚ smělo kdykoliv kontrolovat hospodaření stran, klubů a tak dále, jistě by pomohla majetková přiznání... Nejlepší by však bylo nějaké komando Elliotů Nessů (odkazuji na Chicago) s mimořádnými pravomocemi typu "licence to kill" :O))).
Technika za zrcadlem je ve všech těch skupinách podobná, jmenuje se vratný proces. Hle, Petře, potřebuji od tvé banky, firmy, fondu, dvacet milionů na film, státní fond dal devět, televize osm, já v televizi nechal jeden jako dezert a tvé manželce, bráchovi, dědečkovi či klubu nechám z těch dvaceti sedm, devět či jedenáct a budeme šťastni všichni… Totéž udělá i Martin, Richard a Karel… A tak šťastni jsou, všichni jsou zváni (nejen) na festival a jiné krásné věci a usmívají se.
Je to mnoho otázek. Jenže… Není lepší, že aspoň vznikne nějaký film, tu a tam dokonce dobrý? Že se občas hraje slušný fotbal? Jen s těmi politiky nevím. Ale snad hrají hezky golf.
To jsem napsal v minulém blogu. Tuto úvahu je třeba ještě poněkud zobecnit, ačkoliv je obecná dost.
Podívejte se třeba na schválení zákona o tom, že veřejnoprávní televize nebude mít reklamu na prvním programu. Teď zde nechci rozvíjet úvahy o tom, zda je to správně nebo ne a zda to mělo být doprovázeno jasným programovým nasměrováním veřejnoprávního molocha, což by samozřejmě mělo. Tak ano, zákon zvýší příjmy komerčních televizí o půl miliardy – a okamžitě se nabízejí dvě otázky: co za to? – a komu?.
Součástí obecného korupčního prostředí je mimo jiné a především lobbismus. Kolik milionů se vyplatí „rozdat“, abychom dostali půlmiliardu? Zde se dá najít i odpověď na otázku komu.
Na otázku co za to? však žádnou odpověď nenacházím, neobjevil jsem, co za to naše společnost od komerčních televizí dostane nového a navíc.
Co s tím? Jistě by pomohlo, kdyby něco jako NKÚ smělo kdykoliv kontrolovat hospodaření stran, klubů a tak dále, jistě by pomohla majetková přiznání... Nejlepší by však bylo nějaké komando Elliotů Nessů (odkazuji na Chicago) s mimořádnými pravomocemi typu "licence to kill" :O))).