Takzvaná holešovská výzva vyvolala značnou vlnu reakcí, což samozřejmě není překvapivé, leč stává se zajímavým podnětem pro studium těchto reakcí. V zásadě jsou předem očekávatelné, podle toho, zač jsou autoři komentářů placeni.


Pozoruhodně perfidní komentář se nazýval nějak podobně jako Šup do Vltavy aneb holešovská výzva je horší, než každá vláda. Je to text, který by mohl být uváděn v učebnicích žurnalistiky jako příklad, jak se výtečně zkomolí realita a smíchá koza s motejlem, až vznikne přesvědčivý, zdánlivě spravedlivý, pseudobjektivní a zcela nenápadně nápadný propagační text.
Stavba je dokonalá. Začíná vtipnou poznámkou, která upoutá čtenářovu pozornost, vyvrátí vtipně běžný Kalouskův omyl, že Hitler nebyl malířem pokojů (maloval pohlednice) a připojí, že Stalin a Gottwald také nikdy nepracovali, ale věnovali se revoluci. Jemně tím naznačí, že ani autoři holešovské výzvy nepracují a snaží se jen rozbíjet námi poctivě vybudovaný kapitalismus, který bychom si neměli nechat rozvrátit. (Podle téže logiky nepracoval nikdy ani Marek Benda nebo Sarkozy, chce se dodat, ale postrádá to smyslu, o to totiž nejde)

A přijde krátká definice holešovských lumpů – věčný rebel s neuspořádaným životem, oficír provianťák (to je dobrá figura, důstojníci jsou obecně neoblíbeni a provianťáci jistě kradou salám) a hamižný taxikář (hamižný je samozřejmě, když je taxikář a o taxikářích ví každý, že jsou zločinci).

Poznámka: Slávek Popelka byl už v roce 1988 několikrát vězněn, jelikož žádal, aby lidé „pokojným způsobem demonstrovali svou nespokojenost s vedením strany a státu, požadovali volby a odstoupení neschopných a zkorumpovaných funkcionářů“. Prostě „věčný rebel s neuspořádaným životem“. No comment.

Takoví jsou holešovští a jejich požadavky jsou „hrůzné“ – nejsou však pro jistotu nijak specifikovány. Leda snad krátkou větou „rozmlátit to všechno“. To zní samozřejmě ošklivě, jako kdyby pan Popelka a jeho přátelé chtěli Strakovku vypálit a současné úředníky i s jejich věrnými novináři věšet na lucerny, popřípadě znárodňovat.

Nelze si nevzpomenout na naprosto podobně koncipované reakce kdysi na Vaculíkových 2000 slov. Oba texty není třeba nějak významně srovnávat, ale Vaculík také volal po nedbání stranických a podobných struktur a po demokracii zdola a vybízel lidi, aby to tak říkajíc vzali do vlastních rukou - a křik establišmentních pisálků měl podobnou notu: hrůza, anarchie, luza z ulice, nekonstruktivní, nebezpečné a tak dále.

Následuje lehký odklon k „objektivitě“ – autor uzná, že vláda se dopouští chyb, například příliš veliké krádeže, spojené se zvýšením cen rohlíků (rohlíky jsou dobrý příklad, naznačují malichernost těch, kdo se rozčilují – tak sníte denně dva tři rohlíky, ta koruna vás nezabije, o cenách jízdného, energií, pohonných hmot, nezaměstnanosti a ostatního, co lidi dole připravuje o čtvrtinu až třetinu jejich peněz, nicméně mluviti nebudeme) jistě holešovským hulvátům nahrávají.

Ospravedlňovat tento hněv ulice známými nedostatky vlády je však mylné!!! Ano, vláda se musí naučit nám to správně vysvětlit! (Co když to prostě nejde, vnucuje se dotaz skeptika)

Někdy, kdysi, se demonstranti v ulicích hodili, ačkoliv také, kdyby byli dotázáni na to, jak si konkrétně představují výměnu soudců, by asi odpovídali nejistě a popleteně. Většinou se však demonstranti nehodí, lepší jest to dělati v kabinetech. Komentátor sice říká, že „rozčilený dav se dobře manipuluje, dobře ovládá“ – ale když se to nepovede, nemusí to dopadnout dobře, že…? Smajlík.

A následuje výtečný finální odklon: no to přece všechno způsobily VV, odporné veverky a jejich voliči, kteří, jak komentátor naznačuje, jsou identičtí s hulváty z Holešova. Stejní pitomci tehdy uvěřili heslům o dinosaurech, pokračuje text. Nechte dinosaury, praví podtext. To je výtečná formulace, která čtenáři, vylekanému některými obličeji či výkřiky na demonstracích, podprahově doporučuje příště zase pěkně volit kolibříka Béma, pravdomluvného Knetiga, ctného Drobila, zábavného mazánka Janouška, Bartáka, Kalouska, i když si plete Hitlerovy profese - a ostatní, praví kontext. Což je ostatně očividně smyslem a cílem komentáře. Nebýt těch veverek, mohli jsme se mít báječně. Smajlík.
Jak říkám učebnicový příklad.

Ani já nejsem nadšen naivními a popletenými detaily holešovské výzvy, pan Popelka neumí mluvit, natož s médii, pouliční demonstrace přitahují samozřejmě křiklouny a randalisty – ale je to znamení pohybu ve společnosti. Pohyb není radno podceňovat.

Právě myšlenkové armatury takového komentáře nám říkají: politická investice do holešovských „hulvátů“ – zejména těch tichých, nedemonstrujících a nekřičících, ale opravdu zklamaných, kterých je denně víc a víc, se vyplatí. Můžete je označit za „kýč zuřícího bezmocného lidu, jemuž ti nahoře křivdí“ – patrně v naději, že by vám ti nahoře mohli konečně dát nějakou státní cenu či tak, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat.