Přečetl jsem po vánočních svátcích u snídaně celé noviny (Lidové, mám je teď rád, protože můj román Siromacha dostal v jejich letošní anketě Kniha roku dva hlasy, což se mi ještě nikdy nepřihodilo) a uvědomil jsem si, že nad nimi v duchu usilovně bloguji. Takže jsem posléze toto blogování zapsal, abych nemusel pokračovat v práci na tom, co napsat musím.

1) Zajímavé, co se tak píše okolo té světové krize z nenažranosti. Většina novinářů, expertů a komentátorů působí dojmem, že mají radost, sliní jako Pavlovovi psíci, přišlo žrádlo, konečně se něco děje, konečně je o čem tlachat a přinášet neomylné teoretické recepty, které naštěstí v praxi nikdo nebude pro jistotu zkoušet. Obávám se jedině, že platí totéž, co se zločinem: žádný darebák není napravitelný, platí jen prevence, trest a odrazující okolnosti, musí zjistit, že se mu to zatraceně nevyplatí. Nic takového nikdo nenavrhuje, samozřejmě ani Vladimír Dlouhý ne, finančníci by se na něj mohli namíchnout a třeba by už neměl na košile s monogramem na manžetách… Někteří tvrdí, že nás krize naučí jinak myslet. Tak to jsem opravdu zvědavý.

2) Zajímavé, jak je na každých novinách jejich, respektive redaktorská sympatie hned patrná: už proto, že například k portrétům osobností vybírají zpravidla toho redaktora, který má dotyčnou osobnost nejméně rád. Ale když se nad tím trochu pozastavím, vlastně proti tomu nic nemám. Oživuje to stránky.

3) Zajímavé: Ve většině redakcí mají rubriku čtenářských dopisů,jež slouží tak cca z 85% k demonstrování souhlasu s tiskovinou, zbytek slouží k demonstraci, že tiskovina je ochotna dát šanci i jiným názorům. Občas, abych byl spravedlivý, se objeví i dopis, který je prostě jen zajímavý. Vzhledem k těm prvním 85% se jména čtenářů tak opakují, až jsou z nich prostě nehonorovaní přispěvatelé – zde Milan Jíra, Praha; Milan Bednář, Plzeň; Miloš Hübner, Trnávka; Milan Březina, Praha… Proč se většinou jmenují Milan, nevím. Veselé bývá, když je tu a tam autorem čtenářského dopisu /většinou popuzené reakce na nějaký cizí příspěvek/ stálý spolupracovník redakce, takže se objeví na stránce dvakrát, jednou jako třeba Bohumil Doležal, politolog a podruhé jako Bohumil Doležal, Praha.

4) Zaujalo mě také, že první blbec, který si koupil „údajně nejdražší“ koňak na světě, za pouhých 3,5 milionu korun, byl nějaký náš, český blbec. Jen doufám, že to nebyl některý finanční ústav, jenž takto v krizi investoval.

5) Jsem v pokušení jít se podívat na film Australia, ale zároveň se předem děsím, ze dvou důvodů: jednak z popisu děje v pochvalných recenzích vyplývá, že se jedná o otřesný kýč, jednak předchozí opus Luze Bahrmanna (nebo se jmenuje Bat Luhrmann?) s názvem Moulin Rouge pro mě patří k nejpříšernějším filmům, jaké jsem měl kdy příležitost vidět. Co když se mi Austrálie taky nebude líbit? Nebo, ještě hůř, bude? No, ono je to vlastně dost jedno.

6) Je mi moc líto, že umřel Pinter.

7) Zajímavé, že jeden fotbalový trenér dokázal prohrát v ruletě desítky milionů korun. Hazardu propadl, když zůstal bez práce, dovídáme se. A nejen to, začal o sobě přemýšlet a dospěl k závěru, že nemusí pracovat v tom nejdražším a nejlepším klubu, jelikož fotbal se hraje hlavně pro diváky a to je teď i pro něj nejdůležitější. A protože už dvacet let nepije a nekouří, odvykne si i hazard, pravil, podporován bývalou manželkou, „jelikož poslední měsíc už nebyl o životě“. Já vím, fotbal je o míči, krejčovina je o jehlách a tohle je celé o pitomosti, jak trenérově a těch, kdo cítili potřebu vyhazovat z okna ty miliony, aby je ten kašpar mohl prohrávat (není tu podnět pro nové myšlení v krizi? Asi ano, četl jsem i srdceryvný článek o tom, jak chudáci fotbalisté už nebudou tak fajn placeni jako dříve), tak novináře, jenž to tak geniálně vylíčil.

8) Přečetl jsem si srovnávací studii mezi Big Macem a Whooperem a dospěl k závěru, že podobně jako si vždy přeju, aby pornografický průmysl platil zvláštní daň z obratu, jež by financovala například český dokumentární a animovaný film, přeju si také, aby Mac a Whooper platili zvláštní daň českým nemocnicím.

9) Je nesmírně důležité, jaký má český spisovatel účes a jaké kecky.

10) Ovšem nejzajímavější informací pro mne bylo, že slavný Hunderwasserhaus ve Vídni bude asi přejmenován, aby již v názvu byl také veleben architekt, bez něhož by Fridrich Stowasser (povodňová voda, tak se totiž H. jmenoval původně) dům nepostavil, nejsa technicky příliš kvalifikován. A tak se ten dům bude možná jmenovat Hundertwasser – Krawina – Haus. Jistě přiláká ještě víc zejména českých obdivovatelů...