Myslím, že to byl Roman Jakobson, kdo poznamenal, že v současné době by Karel Hynek Mácha spíše startoval svou proslulost oním intimním deníkem. A jak byla ta Jakobsonova současnost tehdy krotká, zasmějme se.

Už vidím, jak by dnes Máj vyšel s propagačním přebalem „Další práce autora bestselleru DNES JSEM PICAL LORI DVAKRÁT“.

Máj je úžasná báseň, první a dlouho jediná česká básnická skladba, o které se dá mluvit jako o takové a je tak krásně napsána, že nám nevadí ani neoriginální, až pitomý děj, ta příšerná příhoda o otcovrahu a děsném lesů pánovi.

Je veselé, jak Máj pořád někoho láká ke zfilmování a jak to vždycky skončí špatným a směšným filmem - ten klobouk a kvítí a oko, jež pod ním svítí, toť on, ten strašný lesů pán a na plátně svítí strašné oko mladého astenického Stropnického (nebo jiného herce, je to jedno), jehož by se nelekla ani hřbitovní veverka… Básni to neublíží, ale asi by se to nemělo dělat.

Vždycky mě dojímaly Máchovy papíry – ty nácviky podpisu, tituly sebraných spisů… Veliký básník byl chlapec a umřel strašlivě brzo, jako chlapec. V jeho snu o velikém spisovateli je taková rozkošná nadčasovost, taková úžasná podoba s námi všemi… Kdepak vývoj člověka, vyvíjí se jen technika a informace. A je to tak velmi dobře.

Nicméně představme si Máchu dnes. Psal by na počítači, samozřejmě. Podobal by se komu? Rudišovi, nebo Šiktancovi? Psal by vůbec verše? Nebo by zpíval s kytarou jako Kryl? Nebo rapoval jako Eminem?

Jo, Karle Hynku, ještě že tě máme. Takhle si mohou šmokové z našich tabloidů psát o prvním máji jaké chtějí blbosti, ale milenci prostě budou chodit ke tvé soše.