Trošku asi budeme volit Evropu už teď...
Naslouchám předvolebním řečem a debatám a zjišťuji, že opravdu zajímavě a zábavně mluví spíše představitelé malých a řekněme zdánlivě podivných stran. K těmto poznámkám mě inspiroval představitel strany moravistů.
Vzpomněl jsem si, jak kdysi v prvních devadesátých letech vytočil pomaleji myslící část naší veřejnosti doktor Čarnogurský, když řekl, že v té budoucí Evropě by Slovensko přece mohlo a mělo mít svou vlastní hvězdičku. To bylo křiku a já se tehdy mockrát s někým pohádal. S doktorem Čarnogurským jsem totiž souhlasil – samozřejmě, ano, každý národ bude mít ve sjednocené Evropě svou „hvězdičku“, ovšemže. No a dnes je to tak a naše vztahy ke Slovákům jsou asi nejlepší, jaké kdy byly.
Všechno to bohužel trvá moc dlouho, ale nakonec k tomu posléze dojde. Máme lecjaké návyky a překonávání stereotypů, dynamických stereotypů jde jen činem a vznikem nových návyků.
Už před patnácti lety říkali někteří chytřejší ekonomové, že společná měna vyžaduje také společnou ekonomickou a fiskální politiku a společnou ústřední banku, ale tehdy to mohli šeptat klidně do vrby, jelikož regionální vlastenci by to považovali za blasfemii a sakrileg…
Dnes už to chápe daleko víc těch, kdo o tom budou muset rozhodnout, a jen doufejme, že pokřik lokálních knížátek, žárlivě si střežící svůj „svět, přece od borovice k pařezu“ (to je Čapci, Ze života hmyzu) a moc nad ním, nebude zdržovat moc dlouho. Zrovna tak bude Evropa moci čelit výzvám Číny, Indie a nevzdávající se Ameriky jen společnou zahraniční i vojenskou politikou – a pak se na dnešní hranice opravdu definitivně zapomene a bude nezajímavé, jestli jsou Valoni v Belgii nebo ve Francii, jestli Maďaři teoreticky spadají pod Rumunsko nebo Slovensko, budou totiž mít stejné peníze, stejné pasy a kromě jazyka, v němž budou nejraději číst knihy, je nebude nic odlišovat…
Potom může mít svou imaginární hvězdičku klidně i Morava, Slezsko, Burgenland… A když k tomu ještě zřídíme přímé volby prezidenta, primátorů a hejtmanů, odstraníme senát, zmenšíme parlament a pochopíme, že co není kulturní, je nekulturní, mohl by to být docela příjemný svět.
Vzpomněl jsem si, jak kdysi v prvních devadesátých letech vytočil pomaleji myslící část naší veřejnosti doktor Čarnogurský, když řekl, že v té budoucí Evropě by Slovensko přece mohlo a mělo mít svou vlastní hvězdičku. To bylo křiku a já se tehdy mockrát s někým pohádal. S doktorem Čarnogurským jsem totiž souhlasil – samozřejmě, ano, každý národ bude mít ve sjednocené Evropě svou „hvězdičku“, ovšemže. No a dnes je to tak a naše vztahy ke Slovákům jsou asi nejlepší, jaké kdy byly.
Všechno to bohužel trvá moc dlouho, ale nakonec k tomu posléze dojde. Máme lecjaké návyky a překonávání stereotypů, dynamických stereotypů jde jen činem a vznikem nových návyků.
Už před patnácti lety říkali někteří chytřejší ekonomové, že společná měna vyžaduje také společnou ekonomickou a fiskální politiku a společnou ústřední banku, ale tehdy to mohli šeptat klidně do vrby, jelikož regionální vlastenci by to považovali za blasfemii a sakrileg…
Dnes už to chápe daleko víc těch, kdo o tom budou muset rozhodnout, a jen doufejme, že pokřik lokálních knížátek, žárlivě si střežící svůj „svět, přece od borovice k pařezu“ (to je Čapci, Ze života hmyzu) a moc nad ním, nebude zdržovat moc dlouho. Zrovna tak bude Evropa moci čelit výzvám Číny, Indie a nevzdávající se Ameriky jen společnou zahraniční i vojenskou politikou – a pak se na dnešní hranice opravdu definitivně zapomene a bude nezajímavé, jestli jsou Valoni v Belgii nebo ve Francii, jestli Maďaři teoreticky spadají pod Rumunsko nebo Slovensko, budou totiž mít stejné peníze, stejné pasy a kromě jazyka, v němž budou nejraději číst knihy, je nebude nic odlišovat…
Potom může mít svou imaginární hvězdičku klidně i Morava, Slezsko, Burgenland… A když k tomu ještě zřídíme přímé volby prezidenta, primátorů a hejtmanů, odstraníme senát, zmenšíme parlament a pochopíme, že co není kulturní, je nekulturní, mohl by to být docela příjemný svět.