Jak rozumět světu?

Na potvrzení existence Higgsova bosonu nazývaného z legrace “Boží částice”, se čekalo víc než půl století, není jen tak honit (astronomicky) drahým urychlovačem subatomární protony třiceti kilometrovým podzemním tunelem, nemluvě o výpočtech nepřímých důsledků srážky částic, vidět je nelze, a tak byla radost (4. 7. 2012) z potvrzení standartního modelu fyziky vědců veliká a světová media se radovala s nimi. Horší to bylo s vysvětlováním laické veřejnosti něco. Můj syn (astrfyzik) mi všech 17 atomárních subčástic popsal, ale také moc nevysvětlil. Průšvih je, že všechny ty esoterické muony, neutriny a kvarky se pohybují mimo gravitační pole. Zajímavé, že tvoří jen 4 % viditelné “normální” hmoty ve vesmíru. Teď už jen objevit tu tajemnou ohromnou černou antihmotu/energii pod ní, která to zázračně všechno drží pohromadě. Z fyziky se stala metafyzika, kam se na ni hrabou teologické disputace. Jak ostatně pravil slavný anglický fyzik Haldane: vesmír není jen podivnější než předpokládáme, je podivnější než jsme schopni předpokládat. A možná jednou fyzika objeví i síly nemateriální, o nichž už dávno víme logickou filosofickou dedukcí (Aristoteles nebyl ovlivněn náboženstvím), že veškeré naše ne-nutné ale existující jsoucno drží pohromadě. Obávám se, že až je vědci objeví, nazvou je materialisticky, vymyslí zápornou energii. Tak už to ve světském světě chodí. Přesto se můžeme těšit.

Více »