Na potvrzení existence Higgsova bosonu nazývaného z legrace “Boží částice”, se čekalo víc než půl století, není jen tak honit (astronomicky) drahým urychlovačem subatomární protony třiceti kilometrovým podzemním tunelem, nemluvě o výpočtech nepřímých důsledků srážky částic, vidět je nelze, a tak byla radost (4. 7. 2012) z potvrzení standartního modelu fyziky vědců veliká a světová media se radovala s nimi. Horší to bylo s vysvětlováním laické veřejnosti něco. Můj syn (astrfyzik) mi všech 17 atomárních subčástic popsal, ale také moc nevysvětlil. Průšvih je, že všechny ty esoterické muony, neutriny a kvarky se pohybují mimo gravitační pole. Zajímavé, že tvoří jen 4 % viditelné “normální” hmoty ve vesmíru. Teď už jen objevit tu tajemnou ohromnou černou antihmotu/energii pod ní, která to zázračně všechno drží pohromadě. Z fyziky se stala metafyzika, kam se na ni hrabou teologické disputace. Jak ostatně pravil slavný anglický fyzik Haldane: vesmír není jen podivnější než předpokládáme, je podivnější než jsme schopni předpokládat. A možná jednou fyzika objeví i síly nemateriální, o nichž už dávno víme logickou filosofickou dedukcí (Aristoteles nebyl ovlivněn náboženstvím), že veškeré naše ne-nutné ale existující jsoucno drží pohromadě. Obávám se, že až je vědci objeví, nazvou je materialisticky, vymyslí zápornou energii. Tak už to ve světském světě chodí. Přesto se můžeme těšit.

Bohužel i mezi vědci najdeme popírače dokázaného, kteří místo alternativní potenciálně dokazatelné teorii (Popper) mávají hypotézami čiré představivosti, jako by z něčeho, co si logicky neprotiřečí, šlo dokázat samu existenci. Může existovat jednorožec, ptali se scholastikové? Může. Ale existence z takové možnosti nevyplývá. Higgsův boson, byl vypočítán a předpověděn jen proto, že by se bez něho (nebo něčeho velmi podobného) jinak fungující model kvantové teorie matematicky sesypal.

Vědecké objevy jsou obdivuhodné a nepředstavitelé proto, že teorie staví na realitě a nikoli na představivosti. Když se objevila teorie Velkého třesku, počátku vesmíru, která vedla k mnoha dalším objevům, okamžitě byla napadnuta antiteorií, že se rozpínající vesmír jednou začne smršťovat zpátky do stejného bodu. A tak dokola. Někomu se prostě důsledky vědecké teze o konečnosti kosmu nelíbily. A logický rozdíl mezi podloženou oprávněnou a neoprávněnou hypotézou čiré představy se učí málokde.

A tady vidím největší ohrožení světa. Útok na rozum. Denně je tisk a internet zahlcen polemickými články o naší bezprostřední ekonomické a politické budoucnosti, jejichž argumentace nevychází ze skutečnosti, místo reálných faktů nabízí příklady, nebo představy, z nichž čiší osobní záměr, nechuť, schválnost či politická ideologie. Představují jen možnost jednorožce.

Stačí se podívat na diskuse o plynu z břidlic, největší energetickou revoluci světa, jež zřejmě nahradí mnohem dražší atom, ropu – a uhlí zřejmě zlevní. Je ho totiž na světě neuvěřitelné množství (zvlášť v Číně, Kanadě, Francii). Během dvou let přestala Amerika plyn dovážet a brzy bude vyvážet. Zásoby se odhadují na 350 let. Phil Vergler (energetický specialista) se ptal nedávno v New York Times, kdy Amerika vstoupí do OPECu, už osm let prudce klesá i její závislost na dovozu ropy. Ale v Evropě hned: nejsme v Americe, nebezpečné chemikálie, hustá zalidněnost a teorie, že jednou může těžba ohrozit spodní vody. Může. Zatím se tak nestalo, vrty míří hluboko pod ní a to se metan už těží 80 let. Odborné studie poukazují, že jsou vrty méně nebezpečné než ty používané na výstavbu dálnic. Ve skutečnosti jde o nejbezpečnější a nejméně škodlivou technologii vůbec. Lidé umírali a umírají v podzemních dolech na všechny suroviny i při těžbě ropy, o ekologických škodách nemluvě. A hustota obyvatel? Dočetl jsem se v odborné studii, že pět tisíc věží se v Americe nachází v oblasti největších konglomerací.

Francie a Česko průzkum břidlic zakázaly. Odborné studie jejich vlády nezajímají. Plyn vadí zeleným, atomové lobby, ustrašeným. Na každý argument je fiktivní protiargument. Na realitu platí antirealita.

Týždeň, 16. 7. 2012