V Anglii musí premiér čas od času a přede vším před volbami obměnit vládní kabinet, čili své ministry, aby ti špatní, to znamená kritizovaní, vypadli a naopak ti chválení byli povýšeni. Je ovšem otázka, zda je kontroverzní a kritizovaný ministr vždy špatný, může být nepopulární jen proto, že prosazuje nepříjemné leč nezbytné reformy. Anglický premiér David Cameron má už jen rok do voleb, což dnes znamená předvolební kampaň, a proto nedávná razantní obměna kabinetu (reshuffle) měla ukázat, jak pevně řídí vládu i stát a nešetří ani své nejbližší spolupracovníky a kamarády, jako je ministr zahraničí William Hague nebo ministr školství Michael Gove.
A je tu zpět. Respektive dostala se do řečí. Pan ministr kultury znovu a nahlas uvažuje před volbami v Praze, že Kaplického zářivý fialovo žlutozelený blob by se měl přece jen postavit na důstojném místě a neschovávat někde v mlází na Rohanském ostrově, jak se nedávno uvažovalo, leč měl by se přímo stkvít na výsluní, kam patří, čili na Letné a naproti Hradu. Proč? Protože je to moderní významný a krásný projekt. Úžasný kontrast k té staré architektuře! A když už nepotřebujeme knihovnu, nějaký účel ministr najde. A finance? Před lety se náklady odhadovaly na tři miliardy a tak můžeme směle tvrdit, že by dnes šlo nejméně o čtyři a jak to u státních zakázek bývá, před dokončením ještě alespoň 30 %. A to v době, kdy státní dluh stoupá. V české demokracii totiž neexistuje vůle na snižování pod maastrichtskou hranici 60 % HDP, i kdyby pro samé úředníky nebylo kam plivnout. Ministr doufá, že něco kápne z Unie a na stavbě i provozu se bude podílet soukromník. Marné naděje!
Je to už sto let od výbuchu První světové války, která se protáhla na válku třicetiletou (1914 – 45) a ukončila nejen to dlouhé století (1879 – 1914), ale zřejmě i naši západní křesťanskou civilizaci, respektive to, co se z ní ještě tenkrát drželo u moci. Zničila aristokratický i měšťanský liberální svět s jeho veřejnými ctnostmi důstojnosti (hierarchie, respekt, solidnost, etiketa) i s jeho naivní vírou v civilizační pokrok a v hrůzných jatkách mechanizované války ničila víru v Boha a tím pádem i lidské milosrdenství. Urychlila sekularizaci Evropy a zrodila totalitární běsy společenského a kulturního rozpadu. Nevíme sice, co by bylo, kdyby nebyla a zda-li by destrukce v nějaké jiné formě, nastala tak jako tak, protože virulentní ideologie kolektivismu (rasismus, eugenika, nacionalismus, socialismus, imperialismus) by jistě nahlodávaly tradiční liberální společnost tak jako tak. Racionalismus osvícenství, jak dnes už víme, by nebyl tyto síly zastavil. Tragédie Velké války nakonec obrátila kolo dějin k opačnému extrému poválečného individualismu. To už je ale jiný příběh.