Kázání Petra Piťhy v katedrále sv. Víta proti Istanbulské úmluvě (Rady Evropy) by českou veřejnost nijak nezaujalo a týden o něm nikdo ani nevěděl, kdyby tolik nerozčílilo feministky (Česká ženská lobby) a nepodaly na kněze trestní oznámení. Na podporu svobody slova se ozvalo mnoho křesťanů v čele s kardi-nálem Dukou, ale ostře jej napadl známý kazatel Tomáš Halík, který se také „zamýšlí”, zda nepatří Piťha před soud za poplašnou zprávu. Jsem přesvědčen, že se naše rozumná justice pitváním slov zabývat nebude, apokalyptická nadsázka o konci světa nikoho neplaší, patří do kategorie symbolické náboženské poetiky. Piťha je češtinář a lehce by se obhájil.
Že komunální volby kypí humorem nechtěného, vyplývá ze samé podstaty, z jejich přirozenosti, musí se tvářit stranicky, byť stranický, ideový, politicko filosofický pohled na svět prosazovat v obci nelze. Lokálpolitika je záležitost přízemní, financí omezených, pořádek a doprava, odpady a výstavba, obecné zákony se v obci netvoří o zahraniční politice nerozhoduje. Nezbytné stranictví je tudíž nadbytečné a není divu, že vznikají iniciativy pro město a poněkud jurodivé koalice. Bylo by docela pěkné státostrany neviolit. Důležité je jen jedno, aby byli konšelé praktičtí a nehledali v politice obohacení. Pravidlo jednoduché. Má-li stávající starosta a jeho klaka nějaké kšefty, pryč s ním. Snadno se řekne.