Poslal mi jeden známý návrh na implementaci (prosazování?) genderové rovnosti nové pětiletky (2010-15) ze zasedání Rady Evropy pod záštitou belgického předsednictví, který o víkendu dorazil na úřad české vlády. Dokument odkazuje na mnoho podobných předchozích rezolucí unie, jakoby sám fakt měl zvýšit jeho ideologickou váhu.

V houštině bruselského angloidního newspeaku jen stále se opakující mantra o rovnosti mužů a žen a přece! Nové doporučení z kuchyně jazykové agitace/manipulace anonymních tvůrců: segregace. Kdybyste náhodou nevěděli; existuje totiž segregace horizontální a segregace vertikální. Ta horizontální je součet všech mužských a ženských platů zvlášť, a ty ženské v součtu jsou o 18 % nižší. Rád bych věděl, jestli v té statistice figurují přistěhovalci (gastarbeitři) bez občanství. Ta vertikální je součet vedoucích pozic podle pohlaví a ženy zde rovněž trpí diskriminací, sorry, teď už jen segregací.

Příčiny takové nespravedlnosti jsou dle výzvy evidentní – stereotyp myšlení, patriarchální předsudky a pracovní kapitalistický trh. V pozadí textu se ale skrývá ještě jeden nepřítel – dítě. A proto je zapotřebí, aby do konce pětiletky „minimálně 90 % dětí od tří let chodilo na plný úvazek do školky a 33 % do jeslí.“ Nostalgicky se ohlížím za dobou, kdy byly v Anglii jesle považovány za komunistický zločin a v Československu koloval vtip: „Co je domov důchodců? Trest rodičů za jesle!“ Marně poukazují všichni pediatři na skutečnost, že dítě do tří let potřebuje ke svému zdravému psychickému vývoji především matku.
Unijní aktivisté mají jiný cíl: kariérní rovnost. A proto matky do zaměstnání, děti do jeslí!

Odkud se bere ve vymírající Evropě taková posedlost trhat matky od dětí? Pamatuji se z Anglie na zfanatizované ženy, které na nás křičely, že mají právo děti nemít. A přitom je nikdo nenutil! Bruselští inženýři lidských duší chtějí za každou cenu, aby ženy chodily do zaměstnání na úkor rodiny. Skrývá se za tím nenávist nebo jde jen o nedorozumění, jež vyplývá z mystifikace rovnosti mužů a žen? Nevím. Rovnost obou pohlaví před zákonem i v kariéře samozřejmě platí – za stejný výkon stejné peníze. Jenomže (a to je problém těch dvou kolektivních součtů), muži a ženy mají odlišné role a snaha vnutit jim roli jednotnou – jakýsi unisex je znásilňování lidské přirozenosti. Mělo by to být zřejmé už z prostého pohledu na fyziognomické odlišnosti. „Žena je člověk, tvoří druhou stránku lidství, ale není muž, je uzpůsobena pro mateřství, je to její dané poslání. Proto také společnost, která nutí mladé ženy k pravidelné výdělečné práci mimo domov, je odsouzena k zániku“ (J. M. Bocheński: Slovník filosofických pověr).

Mnoho žen by jistě dalo přednost mateřství před kariérou, vždyť stejně jako většinu mužů, je žádná velká kariéra nečeká a chodí do práce jen z chudoby. A většinu mužů na chůvy nikdo nepředělá! Co takhle finančně ocenit a povýšit práci doma s dětmi na plnohodnotnou rovnoprávnou profesi?

V unijním dokumentu se mluví o fundamentálním poslání prosazovat rovnou všeobecnou zaměstnanost žen i mužů, stejnou kariéru i stejné hierarchické zastoupení. Hrozí se tu totalitními kvótami a sankcemi i soukromému sektoru. Tihle fundamentalisté teď ohrožují dokonce i hospodářství. Sen o společném volném evropském hospodářském prostoru se pomalu rozpadá. Budou se negativně regulovat i lidské zdroje. K zániku bude odsouzena i stárnoucí a stagnující ekonomika unie.

Odkud se berou dnešní trockisté nevím, ale znal je už před stopadesáti lety Robert Louis Stevenson: „Sešli se čtyři reformátoři a na jednom se shodli:
„Svět je zapotřebí změnit. Musíme srovnat všechny lidi na stejnou úroveň!“
„Nejdříve ale musíme zavést rovnost pohlaví,“ řekl ten druhý.
„Nejdříve“ oznámil další, „musíme zrušit morální zákony.“
„Nejdříve,“ pravil třetí, „musíme zrušit lidstvo.“

Psáno pro LN