Na světovém finančním trhu se stále ozývají nepokojné hlasy, že Řecko nebude schopno za tři roky, kdy vyprší unijní (E) 110 miliardová půjčka získat další peníze a zkrachne. Proto také nedávná nevelká (S) 1,5 miliardová šestiměsíční emise se sice prodala a částečně i neevropským investorům, ale stála Řecko dvakrát víc než druhé nejslabší irské dluhopisy.

Zátěžové testy řeckých bank byly z technických důvodů a se souhlasem MMF i ECB odloženy (málokdo jim věří, ale lepší něco než nic) a financministr Papaconstantinou se rozjel do Paříže, Londýna a Frankfurtu vysvětlovat, proč Řecko nikdy nezbankrotuje. Na rozdíl od bankrotu v roce 1898, který vznikl, světe div se, řetězovými půjčkami na splácení půjček, má dnes Řecko výjimečného sponzora, totiž Evropskou unii. A ta si bankrot podle něj dovolit nemůže: „to by mělo pro eurozónu nedozírné důsledky… Umíte si představit, co by to stálo občany EU? Kdyby bylo Řecko přinuceno k „restrukturalizaci“ (ošklivé slovo bankrot se nepoužívá), proč by potom měli Evropané investovat do své periférie, to by byl prostě konec unie.“ Proč? Protože unie není založena na ekonomice nýbrž na solidaritě. Samozřejmě jej mohutně podpořili unijní bankéři z ECB a dokonce i z MMF. Tečka.

Jenže ouha, dotace nejsou investice. Řecko, jak všichni dobře vědí je naprosto nesolventní. Má slaboučké hospodářství nafouklé masívními „podpůrnými programy“ i dluhy a přesto má 30 % nezaměstnaných mladých lidí do třiceti. Sedm z každých deseti absolventů vysokých škol nyní emigruje. Kapitál prchá ze země. Představa, že se propadající ekonomika zmátoří natolik, aby se podařilo do tří (do pěti do sedmi) let snížit schodek rozpočtu ze třinácti na tři procenta a životní úroveň o třetinu, je jednoduše absurdní. Vláda se k dalším teď už sebevražedným škrtům pochopitelně ani nechystá, protože na rozdíl od státních úspor v Anglii či Česku, jež povedou v blízké budoucnosti k růstu (likvidace přebytečných, z daní a dluhů placených úředníků, (pokud k ní dojde), totiž likviduje ztráty), je Řecké hospodářství tak masívně dotované, že kontrakce na jeho reálnou úroveň se rovná téměř zhroucení společnosti.

Samozřejmě, že tohle všichni vědí, a dokonce snad i v Bruselu, a proto se šíří spiklenecké teorie. V říši, kde ideologie musí vítězit nad rozumem, má Papaconstantinou pravdu a chytří investoři mohou klidně investovat. Vždyť Evropská centrální banka, tak jak to už činí dnes, bude i pod německou kuratelou jednoduše a donekonečna nakupovat řecké obligace. Co když má však pravdu spiklenecká teorie, že podpora Řecku je dočasný trik a bude fungovat jen potud, dokud francouzské a německé banky potichoučku nerozprodají řecké dluhopisy a potom teprve nechají Řecko zbankrotovat, sorry, restrukturalizovat?

Německá lidová konspirační pohádka svědčí o prosté lidské touze, aby se v říši ideologie, kde je léčba bankrotem (tak jako tělesné tresty) zakázaná, stal nějaký zázrak.

Dříve nebo později však Němcům trpělivost dojde. Už teď se politicky nekorektně vyjádřil i bývalý ministr financí Peer Steinbruck (v unii mluví otevřeně jen političtí důchodci): „Řecko se nikdy nepostaví na nohy bez restrukturalizace, to prostě nejde!“ Přeloženo z žargonu ekonomů do lidštiny jeho další věta znamená: má-li být Řecko jednou solventní, jeho věřitelé prostě část dluhů odepsat musí!

Psáno pro LN