Můj milý Vladimíre,

Možná jste mou kritiku Havlova kazatelství a pranýřováni ohavné městské periferie (Havlova aristokratická kazatelská lehkost) nepochopil (ad Váš otevřený dopis s titulkem Havel aristokrat?) proto, že jsme v dnešní publicistice nuceni psát tak stručným stylem anebo proto, že jsem se nevyjádřil dost přesně. Víte přece, že jsem chestertonovský liberál, uznávám demokratické právo občana postavit si „zelený domek s růžovými puntíky,“ podnikatelské baroko i ošklivou periferii, takové holt je umění plebejské demokracie.

Mám dojem, že je to také vyšší životní úroveň způsobená masovou stereotypní produkcí spolu s idividuální svobodou, jež pohltila vyšší kulturu. Měřítkem vkusu je kupní síla většiny, jakási spotřební demokratizace (podle Zakarie - Budoucnost svobody) – bestsellerový autor, popová zpěvačka, pokleslé muzikály atd. odpovídají průměru, na rozdíl od minulosti, kdy ještě relativně nedávno rozhodovala měšťanská společnost, jejíž normativní síla (diktát elity, společnosti a školy) postupně ochabla. Tahle vulgární většina vládne, jsou vlastně všichni novozbohatlíci, nejen ti podnikatelé a radují se z produktů masové produkce. A ovšem jsou bohužel necitliví i vůči svému okolí. S vírou a ateismem, jak se domnívá Havel, to souvisí pramálo – děje se to stejně ve zbohatlém katolickém Irsku jako v chudším Polsku a Litevsku. A bude hůř! Naštěstí se oba nedožijeme Prahy pětimilionové, vždyť stolice městských států v západní Evropě už dávno pohltily polovinu všech obyvatel.

A také jsem Havlovi nepodsunul nečistou figuru – jenom jsem se zřejmě nedokonale pokusil na příkladu masového zbohatnutí vysvětlit masovou estetiku demokracie a její netečnosti vůči přírodě. To se netýká jen boháčů, ti byli přece vždycky stejě nadutí. Náš materialismus není pyšný – přejídá se, obléká a bydlí standartně. V rovnostářské společnosti platí Shakespearův postřeh mnohonásobně: „A doktor blbec káže géniům.“

Konec normativní kultury mohu ilustrovat z vlastní zkušenosti. Když říkám studentkám, že pokud se chtějí naučit dobře psát, mají si denně pěstovat svou slovní imunitu čtením z Vašeho slovníku floskulí, tak nechápavě kroutí hlavou. Vždyť je to jedno. Tahle choroba rovnoprávných názorů, představa, že má každý právo na pravdu i na diplom vede paradoxně k neviditelnému diktátu většiny, jehož se tolik obával Aristoteles a Tocqueville. Havel útočí na zpupné bohatlíky a eo ipso i na tržní svobodu. Nemůže však na rozdíl od západních levičáků hlásat centrální plánování. Havlovo mrzoutské světské a vágní intelektuální kazatelství ubi et orbi nemůže mířit do nitra lidského srdce, obrací se totiž k celému lidstvu, je namířeno proti nepřátelům podnikatelům, a hrozí zkázou, nenabízí vykoupení.

Opravdu netuším, proč mi podsouváte jakousi zvláštní zřejmě marxleninskou představu kultury jako nadstavby hospodářské úrovně. Tuhle pitomost já přece vůbec nemohu ani znát, kultura je záležitost ducha, a Vámi nenáviděný Klaus chtěl zřejmě jenom přízemně říct, že státní výdaje na kulturu porostou s růstem HDP. Jiná věc, že tak nestalo. Vy jste posedlý. Proč jej do všeho pořád cpete? A proč chcete freudiánsky psychoanalyzovat něčí podvědomí? To přece vůbec nelze. To je jeden z velkých bludů našeho věku.

Pokud jde o náklady na fyzickou externalitu, čili škody působené průmyslem celé společnosti, já jsem mluvil především o estetice, je jistě prevence a postih na místě. Nejpřísnější je v Americe a v Japonsku, Evropa je proti nim špinavá a v Indii je to zase stokrát horší než u nás. Takže i zde bude míra státního dirigismu záviset na životní úrovni a společenském konsensu, stačí s námi porovnat čistou a úhlednou Skandinávii, tam za jejich pořádkem stojí většina občanů. Která země však byla ochotna zdanit nákladní autodopravu, která působí astronomické náklady na údržbu dálnic, takže je musí platit všichni? Žádná. Autodopravci by ztratili komparativní výhodu proti sousedním zemím. Nehledejme proto viníka v podnikání a trhu, makroekonomické podmínky nastavuje stát a ten se potácí někde mezi veřejným míněním a blbostí i korupcí politiků. Těžko může shora a osvíceně něco svévolně nařizovat, jak si Vy představujete.

Rozhodně však za zhoubný materialismus nemůžou ekonomové, jejichž věda se nezabývá smyslem lidského života, pokud někdo hlásá, že smyslem života je spotřeba – tak je to blud známý pod jménem ekonomismus, nikoli víra a pseudo- náboženství marxleninismu. Hmotařství je absence rozumu, tak jako duchaři á la Havel trpí zase absencí těla.

Srdečně,
Váš,
Al

P.S. Docela jste mne inspiroval.