Čas od času se stane, že se zcela běžná slova stanou naléhavá, téměř povinná a korektní a dokonce vyjadřují jakýsi podivný morální imperativ. Za slovy jako udržitelný (rozvoj), obnovitelný (zdroj), bezpečná (energetika) se většinou skrývají obavy z nejisté budoucnosti a za nimi plánovači. Přestože nejsme schopni vidět ani do poměrně blízké budoucnosti, mají mnozí lidé pocit, že musíme plánovat, jako bychom ji znali. Mít dlouhodobou strategii působí racionálně a mít vizi, je často cesta k politické moci, přestože by to měla být spíš cesta do Bohnic.

Marně protestoval nobelista a objevitel skleníkových plynů Paul Crutzen proti pěstování biopaliv (na severní polokouli !) a upozorňoval bruselskou komisi, že při takové produkci (transport, pěstování, výroba) je spotřeba fosilních paliv jen o pár procent nižší, než kdyby se nedělalo nic a co horšího, náročná řepka spotřebuje mnohonásobně více dusičnatých hnojiv a jak známo je kysličník dusný největší skleníkový plyn. V celosvětovém měřítku, varuje The Economist, je pěstování biopaliv dokonce zločin, protože vede k hladomoru; jak jinak, když orné půdy ubývá a lidí přibývá, nemluvě o zrychleném kácení pralesů a erozi.

Ani hrůzná představa, že jsou fosilní paliva většinou čistší než ta obnovitelná s plánovací komisí nehne, (věří zřejmě na rozdíl od ekonomů, že brzy nebudou), ba naopak ona ještě zesílí své úsilí. Kupodivu snadno vnutí státům unie (kariérním politikům!) astronomicky drahý dvacetiprocentní závazek výroby elektřiny z obnovitelné energie. Kdykoli jedu okolo fotovoltaické plantáže, mám chuť stát se ekoteroristou a spáchat dobrý (a navíc estetický) skutek – hodit na ně tak pár cihel!

Energetika udržitelná, obnovitelná, bezpečná. Jak dobře to zní: voda, slunce, vzduch, ještě, že nemáme odliv a příliv a přesto je to (zatím!) naprostý nesmysl. Nepředbíhejme budoucnost! Odkud se berou apokalyptické představy o světě? V principu je sice pravda, že jsou fosilní paliva přes stále efektivnější technologie dobývání a nová naleziště uranu, ropy, uhlí a plynu nakonec neobnovitelná. V ekonomické historii zatím však vždycky platilo: něco nového se najde. Proč nemám věřit, že tomu tak bude i nadále? Já prostě ve srážku zeměkoule s kometou nevěřím, přestože je také čistě teoreticky možná.

Letos došlo k převratné geopolitické události: cena zemního plynu se poprvé vymanila ze závislosti na ceně ropy. To znamená, že bude klesat a nepochybně se přiblíží ceně uhlí. Už šest let se totiž zrychluje počet nově objevených standartních ložisek plynu a stále levnější technologie na dobývání plynu z břidlice přibližují masivní exploataci zatím neuváděných světových zásob počítaných na bilióny metrů krychlových a stovky let. Zkapalnění plynu z něho už dávno vytvořilo autopohon a umožňuje dodávky bez plynovodu. Letošní od roku 2004 už třetí izraelské naleziště nazvané Leviathan je tak velké, že z této malé země vytvoří plynovou velmoc a hloupému nápadu vytvořit rusko – iránsko – venezuelský kartel odzvoní zvonec. Nebojme se světového energetického trhu, bojme se plánovačů neb vše je jinak.

LN 24. 11. 2010