Celý život kritizuji nafouklý sociální stát, kterým socialisté všech stran úspěšně ohlupují a korumpují společnost, takže máme (v celé Evropě) stát neekonomicky vysokých daní a všeobecných dávek, zbytečných úlev a výhod, nepřehledného daňového bludiště, mamutí byrokracie a upadající infrastruktury „podnikatelského“ veřejného sektoru, ať už jde o zdravotnictví nebo silnice. A propos silnic! Všechny dálnice mohly být dávno tady a teď za cizí peníze (rozuměj nikoli z našich daní) a ovšem za spravedlivé mýtné (á km bez dálniční známky) a neměli bychom dnes státní deficit! Jak taková politika poškodila funkčnost a akceschopnost exportující ekonomiky netřeba snad zdůrazňovat. Sociálně-tržní kočkopes není ekonomika, je to politikum mizerně fungující početné a parazitické třídy veřejné správy.

S alarmujícím růstem počtu důchodců narostla alarmující potřeba radikální důchodové reformy. Otázka je, jak dalece má být alarmující a jak dalece je politicky průchodná a společensky únosná či nebezpečná. Můžeme stokrát naříkat nad upadlou rodinnou solidaritou (78% dětí nespí pod střechou svého biologického otce), ale důchodci prostě jsou krachujícímu sociálnímu státu na krku, ať se to někomu líbí nebo ne a pozor – mají volební hlas. Už teď z nich polovina bez úspor a z rozpočtu jedné penze živoří. Zkuste si udělat domácí rozpočet z průměrných l0 000 na samostatnou existenci při neustálém růstu inkasa, cen léků a potravin. A světové ceny potravin už od léta prudce stoupají. Představa dalšího snižování reálných důchodů (kupní síly) a tedy razantního zvýšení DPH je v demokratickém režimu sebevražedná (maloobchod by ještě unesl zvýšení tak o 1% jako v Anglii). Byl by to konec pravicových vlád na velmi dlouhou dobu. Smutné je, že to ministr účtař neví anebo nechce vědět a jeho premiér mluví o neelastické ceně potravin, jakoby šlo jen a jen o výběr daní.

A přitom jsou všechny dlouhodobé prognózy nejisté a nelze na jejich základě racionálně plánovat, ať už jde o globální oteplování nebo o rostoucí počet důchodců. Bude-li hospodářství úspěšné, přiláká přistěhovalce a demografická krize nenastane. Většina lidí se nebude dožívat o mnoho víc než 80 let a počet bude brzy stabilizován. Na rozdíl od dnešní generace penzistů, která věděla, co je to kázeň, sportovala a přežila válku i vysokou úmrtnost kojenců, je dnešní mládež obézní, nepohyblivá, líná, alergická a neurotická a tak se z 20/30 procent oddáleného důchodu vůbec nedožije. Samozřejmě, že je zapotřebí penzijní věk zvýšit, řekněme na 67 let, přestože to znamená, že si polovina důchodců ani špatně placenou práci nesežene a bude nutno zvýšit sociální pomoc, máme –li být právi naši tradici a chránit vdovy a sirotky. Nutit však mladé lidi, aby povinně šetřili na důchod, je neliberální absurdita a vyvádět peníze do soukromých fondů považuje za nesmyslné i světová kapitalistická banka. Proč?

Proto, že jenom stát může garantovat penzi a také proto, že je mnohem levnější zařídit virtuální konto na státní důchod a razantně zvýhodnit spoření (Švédsko), které pak přispívá průběžnému financování. Soukromé fondy se státní pojistkou si výrazně konkurovat nebudou, podnikatelské riziko jim za to nestojí, budou mít své jisté a vydělají na poplatcích. Sám jsem deset let ze slušného manažerského platu z hrubého nezdaněného příjmu do takového anglického báječného fondu „penzijního připojištění“ přispíval (s tučným bonusem od zaměstnavatele) a radoval se, jak mi utěšeně narůstá objem investic. Bohužel zkrachl.

Sociálně tržní hybrid opravdu nefunguje. Buďto je sociální nebo tržní.

LN 20. 01. 2011