Chemik statických technologií
Není pochyb, že se v kalných vírech české politiky nejhbitěji a nejdéle pohybuje Miroslav Kalousek, přežil dokonce i pád své vlastní strany a svou uličnickou tvář dokázal obratně skrýt za reklamní vizáží populárního knížete z Orlíku a Rakous, která teď vévodí jeho nové bezobsažné straně. Netuším, jaké sympatie občanů si získává svými žoviálními bonmoty a průpovídkami, které porazí na hlavu i každodenní otomování, a floskule českých politiků, třeba když prohlásí: „jestli něco nehrozí spotřebním daním, tak je to jejich snížení.“
Nevím, jakým trikem tak úspěšně zastrašuje své koaliční kolegy (zřejmě statickými čísly) a dokonce i svého premiéra, že mu nakonec vždycky kývnou na jeho finanční strategii, vždyť on sám ekonom není, je pouhý statický účtař (má dáti – dal), a jeho reformní představy trpí těžkým „parkinsonem“ (podle objevitele parazitismu úřednického aparátu), čili neschopností pochopit dynamiku ekonomického rozvoje.
Ta je přitom velmi jednoduchá: nezbytné náklady na provoz státu (neztotožňovat se společností) mají být optimální (relativně skromné), aby hospodářství nebrzdily v co největším optimálním růstu. Na této houpačce se musí pohybovat všechny politicko - ekonomické úvahy.
Máme-li krizi státního rozpočtu, tak to znamená především jedno: snižovat výdaje nikoli zvyšovat daně. Snižovat plýtvání a korupci, administraci i náklady na provoz, což znamená hlavně likvidaci celé džungle zbytečných předpisů. Taková reforma je nepochybně daleko složitější a trudnější oproti primitivnímu zvyšování daní a poplatků.
Podívejme se například na tragický případ loňského razantního zvýšení spotřebních daní. Účtaři si naplánovali zvýšení inkasa o 9 % nepochybně staticky a museli se pořádně divit, když vybrali navíc jenom 2, 5 %, tedy pouhých 7 místo plánovaných 12 miliard. Co se to vlastně stalo? Pitelé piva vypili o 12 % méně, kuřáci vykouřili více mizernějších a levnějších cigaret a na úkor kvality zaplatili na daních přece jen o něco více a dopravci i obyvatelé pohraničí tankují v cizině. Zvláště zvýšení daně na pohonné oleje potěšilo pumpaře a rozpočty okolních států. U nás však stát obrat pivovarů a benzinových stanic o slušnou částku obral. Na palivech je to vidět nejlépe. Kdyby spotřeba zůstala statická, vybralo by se 7, 6 miliard místo pouhé čtvrtiny čili 1, 9 miliard korun. Z tohoto rozdílu lze vypočítat, o kolik snížil Kalousek obchod a poškodil ekonomiku. A propos! celkové škody: peníze doma vydělané a v cizině utracené také nejsou totéž, vždyť živí nikoli našince ale cizince.
A co na to náš čacký ministr? „Na vyšší spotřební dani Česko vydělalo.“ Prodělalo, pane ministře, prodělalo. Vždyť státní kasa a Česko není totéž a všechny daně už máme dávno nad únosnou míru ekonomické dynamiky, takže jenom škodí, přestože je tak nelehké hospodářskou ztrátu (ušlý zisk) vidět natož vypočítat. Výběrem dalších necelých dvou miliard na daních jste skutečně poškodil náš obchod i životní úroveň.
Bude teď záležet na koaličních politicích, zvláště na těch z věcí veřejných, kteří mají lepší ekonomy, aby se nenechali zastrašit a konečně se zmužili. Jinak nás čeká monumentální zvýšení daní a nesmyslně drahá důchodová reforma pod záminkou daňové symetrie. Proboha proč, když si jiné státy hravě poradí i se třemi pásmy DPH a když je o tolik jednodušší nezdaňovat kulturu a důchodce (potraviny a energie) a nemuset je potom po straně opět složitě a byrokraticky dotovat).
Státní účtař a inženýr chemických procesů, na rozdíl od ekonoma, zná bohužel jen jednu stranu rovnice.
LN 27. 01. 2011
Nevím, jakým trikem tak úspěšně zastrašuje své koaliční kolegy (zřejmě statickými čísly) a dokonce i svého premiéra, že mu nakonec vždycky kývnou na jeho finanční strategii, vždyť on sám ekonom není, je pouhý statický účtař (má dáti – dal), a jeho reformní představy trpí těžkým „parkinsonem“ (podle objevitele parazitismu úřednického aparátu), čili neschopností pochopit dynamiku ekonomického rozvoje.
Ta je přitom velmi jednoduchá: nezbytné náklady na provoz státu (neztotožňovat se společností) mají být optimální (relativně skromné), aby hospodářství nebrzdily v co největším optimálním růstu. Na této houpačce se musí pohybovat všechny politicko - ekonomické úvahy.
Máme-li krizi státního rozpočtu, tak to znamená především jedno: snižovat výdaje nikoli zvyšovat daně. Snižovat plýtvání a korupci, administraci i náklady na provoz, což znamená hlavně likvidaci celé džungle zbytečných předpisů. Taková reforma je nepochybně daleko složitější a trudnější oproti primitivnímu zvyšování daní a poplatků.
Podívejme se například na tragický případ loňského razantního zvýšení spotřebních daní. Účtaři si naplánovali zvýšení inkasa o 9 % nepochybně staticky a museli se pořádně divit, když vybrali navíc jenom 2, 5 %, tedy pouhých 7 místo plánovaných 12 miliard. Co se to vlastně stalo? Pitelé piva vypili o 12 % méně, kuřáci vykouřili více mizernějších a levnějších cigaret a na úkor kvality zaplatili na daních přece jen o něco více a dopravci i obyvatelé pohraničí tankují v cizině. Zvláště zvýšení daně na pohonné oleje potěšilo pumpaře a rozpočty okolních států. U nás však stát obrat pivovarů a benzinových stanic o slušnou částku obral. Na palivech je to vidět nejlépe. Kdyby spotřeba zůstala statická, vybralo by se 7, 6 miliard místo pouhé čtvrtiny čili 1, 9 miliard korun. Z tohoto rozdílu lze vypočítat, o kolik snížil Kalousek obchod a poškodil ekonomiku. A propos! celkové škody: peníze doma vydělané a v cizině utracené také nejsou totéž, vždyť živí nikoli našince ale cizince.
A co na to náš čacký ministr? „Na vyšší spotřební dani Česko vydělalo.“ Prodělalo, pane ministře, prodělalo. Vždyť státní kasa a Česko není totéž a všechny daně už máme dávno nad únosnou míru ekonomické dynamiky, takže jenom škodí, přestože je tak nelehké hospodářskou ztrátu (ušlý zisk) vidět natož vypočítat. Výběrem dalších necelých dvou miliard na daních jste skutečně poškodil náš obchod i životní úroveň.
Bude teď záležet na koaličních politicích, zvláště na těch z věcí veřejných, kteří mají lepší ekonomy, aby se nenechali zastrašit a konečně se zmužili. Jinak nás čeká monumentální zvýšení daní a nesmyslně drahá důchodová reforma pod záminkou daňové symetrie. Proboha proč, když si jiné státy hravě poradí i se třemi pásmy DPH a když je o tolik jednodušší nezdaňovat kulturu a důchodce (potraviny a energie) a nemuset je potom po straně opět složitě a byrokraticky dotovat).
Státní účtař a inženýr chemických procesů, na rozdíl od ekonoma, zná bohužel jen jednu stranu rovnice.
LN 27. 01. 2011