Lidové bouře proti zkorumpovaným režimům v Tunisku, Jemenu, Egyptě a Jordánsku nic dobrého pro svobodu a demokracii nevěstí. Tuniskou rodinnou kleptokracii zřejmě nahradí puritánská diktatura mnohem tvrdších islamistů. Její vůdce se už z exilu vrátil. V Egyptě ještě přežívá ve střední vrstvě (a mezi kopty, kteří se bojí islamistů) naděje, že generálové nepochopitelně oblíbené armády (kdekdo v ní má syna) udrží moc a islámské bratrstvo i s jeho 60 % podporou společnosti k vládě nepustí. Otázka je, zda diktátorův policejní režim nakonec nevyvolá občanskou válku.

Příčin kolapsu arabských diktatur je několik, ale teprve jejich vzájemné propojení vytvořilo výbušný koktejl v nejchudších zemích, tedy v těch, které nedisponují ropou. Růst politického islamismu (+ internet) už celá desetiletí diskredituje legitimitu samozvaných vůdců a zároveň vytváří dojem, že příčinou všeho zla je odklon od islámu (historické dynastie jsou na tom o něco lépe). Diktatury ovšem (na rozdíl od obměňované vlády demokratické) principiálně zodpovědné za všechno jsou, zvláště nedokáží – li zajistit přijatelnou životní úroveň a zlikvidovat vysokou nezaměstnanost mladých mužů pod třicet, která je v Tunisku dokonce nadpoloviční, v Egyptě 40 % procentní a v Saudské Arábii 30 %, jenomže Saudští občané mají zámožnější příbuzné, jejich průměrný HDP je desetkrát vyšší než egyptský a nebohatá domácnost je na tom i navzdory astronomické koncentraci bohatství v rukou majitelů státu přece jen mnohonásobně lépe než v Egyptě.

Jaký podíl má chudoba na vzedmutí lidové nevole v ulicích nevíme (stále platí anti – marxistické: ne samých chlebem živ je člověk) a na světě je mnoho chudších a přitom stabilních zemí, ale tuniský pouliční prodavač ovoce, který se po konfiskaci svého vozíku na protest upálil, nepochybně revoluční rozbuškou byl. Jedno je jisté! Revoluční očekávání a to nejen těch, kteří riskují na ulicích svůj život, budou i materiální a nebude uspokojeno. Puritánský režim korupci sice vymýtí, ale hospodářskou prosperitu nenastartuje a egyptští generálové nezmění ani jedno ani druhé.

A co je pro obyvatele chudé Arábie nejhorší – svět čeká agflaci. Světové ceny potravin rapidně rostou. Agentura OSN pro zemědělskou produkci (FAO) hlásí, že jen za minulý rok vzrostly ceny základních plodin o 25 % a pomalu se opět blíží předkrizové úrovni z roku 2007 a evidentně budou růst i nadále, protože má velmi mnoho příčin: zemědělská technologická inovace 80. let se vyčerpala, orné půdy hlavně růstem městských aglomerací v Číně a Indii pomalu ubývá a lidí na světě stále ještě přibývá (73 milionů vloni). Nová rostoucí střední vrstva v Číně, Indii i jinde konzumuje stále více mléčných výrobků a masa, na které připadá vysoký podíl zelené produkce.

Osetá plocha bývalého světa sovětů se dokonce zmenšila o 30 milionů hektarů a výnosy z ní jsou ještě mizernější než za Chruščova, dnes poloviční v porovnání se Západem (Neschopnost oligarchického státu zaručit majetnické právo zemědělcům).

S tím vším pochopitelně nic nanaděláme, ale děsivá je zpráva z USA. Největší exportér potravin světa vyvezl vloni o 30 % kukuřice a obilí méně. Špatná úroda? Nikoli. Pěstování biopaliv.

Možná nadešel čas, aby bylo pěstování všech rostlin včetně cukrové třtiny na výrobu autopohonu prohlášeno za zločin proti lidskosti.

Hlad na revolucí zmítaném středním východě bude velmi špatným rádcem.

LN 3. 01. 2011