Jak je to možné, ptají se mě teď často mí humanitně vzdělaní přátelé a známí, že nás dnes smrtelně ohrožuje další daň na knihy, jako by nestačila ta desetiprocentní, v Evropě neobvyklá, která se už o krizi na našem českém knižním trhu docela zasloužila. Vždyť všude v několikanásobně bohatší západní Evropě je knižní daň jen symbolická (mezi pěti a sedmi procenty) a ještě je navíc kompenzovaná masivními dotacemi do knihoven, škol a čtecích programů pro děti.

O tisícovku notně předražených výtisků u každého titulu jsem měl jako anglický nakladatel vždycky postaráno – koupili je knihovny. Ve čtyřech zemích nejsou knihy zdaněné vůbec, ale v mnohem chudší české společnosti relativně malého trhu, má-li být kniha běžně dostupná jako v Anglii, tak by potřebovala finanční podporu; nestačí nezdaňovat, a tak by měl na každý výtisk stát něco přidat anebo alespoň osvobodit knihkupce a nakladatele od daní, máme-li mít vzdělanou společnost a Západ jednou trumfnout. Všichni vědí, že nečtenáři špatně mluví a kdo špatně mluví špatně myslí a kdo špatně myslí… dál už to raději ani nedomýšlejme. Hospodářská škoda, kterou páchají čtvrtanalfabeti, kterých u nás tak rapidně přibývá (dokonce i mezi politiky), je opravdu nedozírná.

Humanitní vzdělanci si myslí, že ministerstvo financí ovládli technokratičtí barbaři, kterým navíc vládní ekonomové přizvukují, že mají být daně z přidané hodnoty jednotné, jeden stejný pendrek na kulturu jako na mrkve.

Je možné, že náš vzdělaný a sympatický premiér najednou zešílel? Že snad neví jak meditace nad psaným textem probouzí myšlení, že i čtení brakové literatury cvičí fantazii, že ono prosté luštění abstraktních znaků nějak hejbe mozkem a také rozšiřuje slovní i koncepční zásobu, že nejenom čtením odborné literatury sdílíme zkušenost a vědomosti celého lidstva? Že by jako katolík (náboženství knihy) netušil, že teprve zájmem o národní literaturu sdílíme duchovní a historickou soudržnost společenství, tak důležitou pro pocit společného údělu i demokracii?

Nikoli, přátelé, nikoli. Takhle to opravdu není. Většina ekonomů nepodléhá chorobě zvané ekonomismus, falešné představě, že mají lidé pouze materiální statisticky měřitelné potřeby a vše ostatní je neviditelné nebo jakási nadstavba, čili luxus. Dobře vědí, že je to naopak, že kultura a vzdělanost vytváří blahobyt, vždyť stačí jen letmý pohled na nepatrný ekonomicky zdatný Izrael, kde vychází více knih než v celé, zubožené a nešťastné Arábii dohromady.

Ne, naši účtaři a vzdělaní ekonomové jsou naopak velcí idealisté, od starých Řeků zdědili estetický ideál symetrie a klaní se denně jeho kráse. Vidíme to i jinde například na nepochopitelném diktátu ženského půvabu. Dnes obstojí jen štíhlé pasy, rovné nosy, dlouhé nohy, atd. a my se divíme že jsou české krásky v soutěžích všechny tak stejně fádní. A přitom sídlí estetika v oku pozorovatele. Příroda nezná ošklivé ženy. V případě knih jde ale o bytí a nebytí národa. Proč bychom nemohli mít dvě tři daňová pásma jako naši kulturnější sousedé? Je to přece ta nejlacinější sociální politika. Bez formulářů a bez složité byrokracie. Zdaňte jako u benzínu vysokou spotřební daní tuky, zdaňte dorty, zdaňte lízátka, když už chcete za každou cenu konat dobro! Nejde-li jinak, zdaňte třeba sůl, vodu a vzduch, to musí lidé konzumovat za všech okolností, knihy však kupovat nemusí. Kniha je často jen na jedno čtení a proto je vždycky drahá. Na knihy je třeba čtenáře naopak lákat. A proto nezdaňujte neviditelnou a neměřitelnou budoucnost národa! Je to zločin.

Na financministerstvu se vždycky tvrdilo, že různé daně odporují logice, že umožňují švindlovat. Jistě! Všechno je třeba dělat chytře, nemůžeme mít topné oleje a motorovou naftu v různém režimu. Můžeme mít ale příbuzné produkty v jednom pytli.

Nerad bych, aby našeho premiéra a jeho financministra jednou osočovali v Bruselu i jinde za kulturní devastaci, jen proto, že podlehli šarmu symetrie. A co teprve statisíce rozhořčených občanů, kteří teď proti nim podepisují petice na univerzitách, v knihovnách i v ohrožených knihkupectvích.

A máme tu i odstrašující příklad ze země našich nešťastných pobratimců – Slováků. Tam to šlo už od roku 1993 hopem, z pěti na šest, pak na deset, na čtrnáct a nakonec na 19 % a trh se zhroutil – dávno už tam nevycházejí monografie, memoárová a biografická lieratura, cestopisy, dějepisné knihy, klasické romány ani odborná a technická literatura ba dokonce ani dobrodružná mužská literatura. Slovenští daňaři, teď nemají co zdaňovat! Slovenská premierka to vzácně pochopila a vrátila daň na deset procent, ale to je, na trh o více než polovinu menší než ten náš, bohužel nedostatečné. Okolo knih pracují většinou chudí idealisté a ti se nadobro vytratili.

Mějme proto odvahu odmítnout ideál symetrických daní, je to představa geometrická a neživotná. Vzdělanost a imaginace jsou veličiny života. Nedusme je. Nechtějme žít pod terorem řecké symetrie. Chtějme být raději slavným národem knihy!

P.S. Dámy a pánové – zde lze podepsat petici na záchranu knih! http://sckn.cz/index.php?p=vyzva#formular

LN 2. 03. 2011