Mým antikulturním nepřátelům - v dobré vůli!

04. 01. 2012 | 11:05
Přečteno 4638 krát
Inu ano. Naštval jsm se a zařekl, že na aktuálně už nevystoupím, nic z toho kromě nadávek vlastně nemám. To když jsem z dobré vůle doporučil Magdu Szabó Dveře, čili výjimečnou světově proslulou, dobrou knihu na vánoce. Vrhli se na mne mnozí, a nadávali, že jde o pokrytectví a jak to, že můžu jako nakladatel, že mi jde o byznys a dokonce ve státním rozhlase a proč by DPH na knihy nemělo být stejné jako na všechno atd. atd? Co na to odpovědět! Ve všech civilizovaných zemích si většina lidí i stát kultury nesmírně cení. Ve Francii kupříkladu mají státní média povinnost recenzovat všechny francouzské knihy, inscenace, koncerty a podobně. Francouzské knihy musí být vystaveny viditelně a přednostně ve výkladu či u kasy. I u nás jsou režiséři, dirigenti, spisovatelé, překladatelé a dokonce i nakladatelé zváni do rozhlasu i televize k rozhovorům o své práci. Proč asi? Protože kultura je věc nadřazená, nekulturní společnost hyne. Potřebuje proto výjimečně i reklamu zúčastněných a daňové zvýhodnění! Mimochodem na kultuře ještě nikdy nikdo, kromě národa, nezbohatl. Z našich světových osobností žijeme dodnes my.

No a výsledek byl opačný, než si antikulturní publikum přálo. Dostal jsem nakonec dvě desítky přátelských dopisů, abych se na blog vrátil (sociologové tvrdí, že každý napsaný dopis reprezentuje desetinásobek podobných reakcí, ne každý hodlá psát) a pozvání do rozhlasu, abych byť po vánocích o knize mluvil. Dnes Čro2, Jak to vidím já. A také pozvání k rozhovoru do Listů Prahy 1.

Takže tak. Přikládám novoroční přání i rozhovor.

Srdečně,

Alexander Tomský


Novoroční


Evropská civilizace už od Julia Verna trpí zvláště na Nový rok zvláštní zálibou v předvídání. Zatímco autora sci-fi fascinoval technický rozvoj a jeho současníci byli nadšeni budoucností, dnešní, přesycená, znuděná a pečovatelským státem ohrazená společnost se příštího přímo děsí. Má obavy, že její nevídáná a nenasytelná životní úroveň nevydrží a že ji za bezuzdný konzum a přebujelé státní instituce čeká starozákonní trest, či alespoň dlouhodobá vleklá ekonomická a politická krize.

A ta už je tu.

Všechno špatné je ale k něčemu dobré, i když tak často nevíme k čemu. Začněme uměřeností (temperamentia), jednou z velkých regulačních ctností starověku. Zakažme dětem i sobě tu horu každoročních sladkostí (49kg cukru na osobu a kojence ve všech potravinách), necháme-li dětem deset procent, bude radost z každého procenta desetinásobná (zákon klesajícího potěšení) a tohle platí nejen o sladidlech. Podívejte se na horu odhozených plastů. Na světě je přitom nepřeberné množství ohromných maličkostí, z nichž plyne větší potěšení než z výletu na Kanárské ostrovy. Když bývali lidé chudí, bývali spokojenější.

Krize má přivést k přemýšlení nad tím, co jsme promýšleli špatně. Co znamená unie? Vynucená svornost nebo dobrovolná spolupráce národů? Zvlášť v politice platí – uměřenost nade vše. Toť prostor svobody. Co nadmíru není na míru. Vyklube se pak ideologie nadřazeného dobra, plán na věčnou harmonii, technokracie patentátníků na rozum, technokracie pachatelů dobra. Jenomže člověk, a to zní hrdě, musí chtít sám a žádná státní ani nadstátní moc neumí zlepšovat lidi.

Největší špatnosti nejsou ty materiální, ale pozor! špatnosti ducha. A ten dnes řádí. Každé individuum chce být autonom a pak se diví, že je tak nějak pořád sám, přestože mění své neméně autonomní partnery. A skutečná svoboda je nejen „rodná s dobrovolnou chudobou“ (Holan), ale i s dobrovolnou vůlí vůči zákonu, jenž takříkajíc visí nad námi, neb ho nikdo z lidí nevymyslel, ledaže byste věřili na nějaké lidskoprávní lidstvo. Duch v chudším těle bude mít na vybranou. Budeme-li si pomáhat, vznikne společenství, budeme méně požadovat od státu a zapomeneme na práva. Život není právo, nýbrž zázrak a dar. A neuvěřitelné dobrodružství. Každé ráno je počátek nové cesty k druhému člověku. Setkání a příležitost a skutek. Každá krize je konec iluzí. Obrat.

A snad nám pak zbyde trochu času na poezii, další zázrak a dar, a to navzdory antikulturní vládě a nové dani.

A tak do Nového roku špatného odměřeně, dobrého přiměřeně, jen lásky té neměřeně.

LN, 30. 12. 2011



Život je zázrak a dar

Jako čerstvý maturant odešel v roce 1968 do Británie. „Já vůbec nechtěl, ale máma mne vyhnala.“směje se. „Měla trauma ze sovětské invaze Przemyśla (1939). Režim ji po válce nepustil zpátky do rodného Polska, kam se chtěla i s rodinou vrátit. Přála si, abych aspoň já žil ve svobodné zemi.“ V Británii mu ovšem maturitu neuznali, takže ji musel složit podruhé a anglicky. Pokračoval pak studiem ekonomie a politologie. Bavila ho rétorika, stylistika. To vše jej pak i spolehlivě živilo. Mimo jiné založil exilové nakladatelství Rozmluvy, které vydalo řadu slavných zakázaných autorů – Pithart, Havel, Klíma, Reynek, Škvorecký, Jirous.

Británie, její kultura i zvyky mu přirostly k srdci. Přesto se hned v prosinci roku 1989 rozhodl vrátit do Prahy. Zde vedl úspěšně řadu let nakladatelství Academia, patřící České akademii věd. A teďopět, jako kdysi v Londýně, vydává knihy pod značkou Rozmluvy (ve spolupráci s nakladatelstvím Leda). Píše pravidelně do Lidových novin, E15, ale i do slovenského Týždne. Vystupuje často v rozhlase i v televizních debatách s politicko-ekonomickým zaměřením. A přitom stíhá ještě přednášet na Univerzitě v Hradci Králové. Nezbývá, než se zeptat:

Pane Tomský, co z toho vás nejvíc těší?


Nevím. Jsem zřejmě rozený kazatel, a těší mě, když mohu něco objasnit a někoho inspirovat. Svět je totiž paradox a záhada. Nic není, jak vypadá. Pod povrchem zřejmých věcí je často všechno úplně jinak – nemyslím tím spiklenecké teorie, dějiny nikdo neřídí, ale pravdy skryté. Vezměte si na příklad hrůzné pravdy o EU, Euru a pečovatelském státu, celou tu krizi novodobých budovatelů Evropy. Mám radost, že můžu vyučovat a poučovat mladé, to znamená pokud možno veselým a vtipným způsobem vysvětlovat, že život je zázrak a dar a měli bychom být za to vděčni (komu asi?), takže každé ráno je počátek dobrodružsné cesty, na které potkáme druhého člověka jako radostné setkání a příležitost. A vůbec, že nic není samozřejmé a obyčejné. Docela všední, obyčejný den je plný ohromujících maličkostí jen je vidět – k tomu potřebujeme poezii, umění metafory, abychom, se naučili vidět –„v tom stavení mluvil pes a štěkal hospodář“( Deml), v sadě stkví se z jara tis, tišší sotva našel bys (Palivec), „až té trávy neseté na mém hrobě rozkvete, čí pak moje rodné lány, koho jednou budete?“(Sládek), „až mě vypije poslední sklenice vína“ „nemilují sebe, natož bližního“ (Holan).

Pod stromečkem jsme mnozí našli nějakou knihu. Vy sám jste vydal v uplynulých letech řadu bestsellerů, například romány Khaleda Hoseiniho Lovec draků a Tisíc planoucích sluncí, které se stále výborně prodávají. Přitom ale říkáte, že lidé čtou stále méně, hlavně muži. Čím si to vysvětlujete?

Žijeme v době zániku společenské prestiže knihy, zvláště románu. Ve společnosti rozpadlé na jednotlivce zaniká povědomí civilizace, tradice a pospolitosti, tudíž se rozpadá i kultura. Společnost, to zvláštní předivo vztahů, přestáváme reflektovat, jako bychom nebyli její smysluplnou součástí. Literatura se stává osobní zálibou, hobby, nikoli nutností, natož aby měla význam pro život celku. Nepotřebujeme už vědět, co se s námi všemi děje. Zajímáme se jen o sebe a proto nemáme čas na čtení. Proč muži ztrácejí vztah k imaginaci slova, dost dobře nevím. Vystačí si s holými fakty. Dnes už většinu prózy píší ženy. Muži jako by ztratili budou ctnost.

Že nás čtení obohacuje a zušlechťuje, to my, čtenáři víme. Ale jak to vysvětlit těm nečtenářům?


Tak jak vysvětlíte každý koníček. Těžko, když jde dnes už jen o záležitost individuální poustevnické záliby. Teprve až přijde úspěšný film, tak sáhnou čtenáři (ve větším počtu) i po knize, neboť tuší, že bude lepší. To je ale ubývající menšina.

Teď se navíc projeví zvýšení DPH na knihy...Co se stane s českou literaturou a s nakladateli?.

Je absurdní, že v situaci malého národa, kdy nám hrozí postupný zánik nejen literární kultury, ale i obyčejné gramotnosti a všeobecné kultivovanosti – kdo nečte špatně mluví, kdo špatně mluví, špatně myslí, kdo špatně myslí, špatně jedná – a to bude mít i negativní důsledky ekonomické. Vypadá to, že u nás teď zůstane na trhu po barbarském zdražení jen bulvár jako v Bulharsku. Očekávám do dvou let po druhém zvýšení daně krach zhruba poloviny nakladatelú a knihkupců. Kniha je vpodstatě na jedno čtení – proto je vždycky drahá. Za první republiky měli lidé pocit, že koupí knihy podporují kulturu, stejně jako jsem to zažil v exilu. Moje teta učitelka dětem, které doma svou zamilovanou knížku neměly, sama z vlastní kapsy jednu koupila. Myslím, že se bála, co z nich jednou bude. A jak ji za to byly vděčné! Ještě po letech od nich dostávala dopisy. Většina zemí světa knihy nezdaňuje vůbec, na západ od nás 5 -7 %, ale kompenzují to masívními dotacemi autorům, do knihoven, škol a čtecích programů pro děti. U nás téměř nic, a to jsme malý jazyk, zatímco takoví Skandinávci si své malé jazyky úzkostlivě chrání,.dotují i spisovatele, v Irsku dokonce autoři neplatí daně, a mají tímpádem mnoho světových autorů, takže se jim to nakonec i finančně vyplatí. Ovšem naši političtí barbaři něčemu takovému nerozumí.

Věnujete se také překladové literatuře, a to zejména té britské. Jakou českou knihu nebo autora poslední doby ale považujete za výjimečné?

Ve srovnání se světovou literaturou jsme na tom dnes bídně. Snad Květa Legátová: Jozova Hanule, Ivan Klíma: Láska a smetí, Vaculíkovo Loučení k panně, Viewegova Báječná léta – a to jsme byli v šedesátých letech literární velmoc: Holub, Holan, Škvorecký, Lustig, Hrabal Kundera a mnoho dalších.

Vy ale nejen knížky vydáváte, ale některé i překládáte z angličtiny.Teď naposled Francise Scott Fitzgeralda: Velký Gatsby, jenž u nás vyšel mnohokrát. Proč?

Jazyk se mění a tahle nejslavnější americká kniha 20. století potřebovala po 40 letech nový překlad. Teď je čtivější a modernější než originál. To je výhoda nových překladů.

V Anglii se musí děti osm let v gymnáziu pracně učit alžbětinskou angličtinu, aby vůbec rozuměli Shakespearovi. A také se už kvůli nesrozumitelnost v originále moc nehraje.

Mluvili jsme o tom, že se čeština v posledních dvaceti letech rychle mění, převážně k horšímu.


Jazyk, čili slovní vazby, se zjednodušují, zaniká velmi mnoho slov. Mám pocit, že se tento jinak normální proces zrychluje právě tím, že nežijeme v literárním, ale spíš audiovizuálním světě. Mně obzvlášť vadí to neustálé pronikání základní angličtiny: mé jméno je, všude jen bylo, má, dělá apod. A samozřejmě i vazeb jako Sazka aréna, Vyšehrad hotel, viděl jsem Piskáček Security – a nedávno jsem dokonce četl v novinách „naspeedovaný, vyzdrojovaný…. Brzy budeme říkat: pojedu Škoda autem na Vltava most. Nejhorší je ale nicneříkající otomování - „Temelín je o atomu, “ je to o tom.

Mě nejvíc mrzí, když lidé uzavírají mailovou korespondenci, ale dokonce i telefonické hovory slovy: Mějte hezký den! Nemohl byste, jako člověk k tomu povolaný, vysvětlit, že se to nemá?

To je jednoduché – mějte se tu fajn, mějte se rádi, mějte – alespoň zvratné se anebo běžné – přeju vám hezký den. Jenže ono se to asi bohužel vžije. Angličtina je lingvocidní – požírá ostatní jazyky, protože je globální a negramatická. Pády nahrazuje frazeologií a když se učíte anglicky celé věty nazpaměť, vejde vám to nakonec do krve. Škvorecký kdesi napsal, že překladatelé tak od třetí části překladu začínají podléhat kouzlu anglické frazeologie. Horší je když kazí slovosled – sleposled. To je také na pováženou.

Jsme na samém prahu roku, který zatím nevypadá moc přívětivě, ze všech stran se valí strašidelné předpovědi ekonomů i politiků. Lze na této celoevropské krizi najít něco dobrého, abychom se nového roku nemuseli obávat, něco, čím bychom se mohli uklidňovat?


Samozřejmě. Na všem špatném je něco dobrého, i když materiální ztráty pro ty chudší mohou být značné. Zjistíme, že ne samým chlebem živ je člověk, že existuje mnoho drobných radostí, ohromných maličkostí, z nichž plyne větší potěšení než z výletu na Kanárské ostrovy, a možná i objevíme důležitost vztahů místo konzumu. Možná se lidé naučí vzájemně si pomáhat a vznikne společenství. Možná přestaneme mít požadavky vůči státu a považovat je za práva. Ta tam je dávná hrdost chudých na samostatnost! Možná začneme investovat víc (času) do dětí. Možná si uvědomíme, že neumíme žít. Možná objevíme i kouzlo poezie. Možná. Tak praví kazatel.

Každá krize je ale konec iluzí a to je dobře.

Přestože je zima, těším se už na vaše příští letní přemítání, ve kterém vždy tak krásně a poeticky dovedete vysvětlit, jak má být člověk pokorný k přírodě, pokusit se o návrat ke kořenům a nebrat vážně politiky.

Bohužel, politici se už opět stali „prchavým svědectvím ustavičných hovad.“(Holan).

Ale poezie je věčná, protože život je zázrak a dar.

Listy Prahy I, leden 2012

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy