Premiérův útok na „debily“, čímž mínil nestranické ekonomy, kteří ne a ne pochopit, že dospějeme k blahobytu vyšším zdaněním, je typickou ukázkou politiky, která má skrytý cíl: udržet zbytnělou státní mašinérii na více méně stejné úrovni. A proto, pryč z deficitem! A danit! Ekonomové se ale mýlí. Vládě přece nejde o blahobyt společnosti, ale o dobro státu, který se jako pijavice přissál na společnost. Petr Nečas to nepřímo přiznává, když vysvětluje nechápavcům, jaké úžasné (a okamžité) peníze má zvýšená daň přinést v porovnání se zanedbatelnými rozpočty ministerstva zahraničí nebo kultury (kde chcete škrtat?). A pokud finance nepřináší, jde o kalouskovský důkaz jiných faktorů, a se zdražováním a snižováním poptávky to nemůže souviset. Ekonomická demagogie čísel je pověstná, ano, jsou tu i jiné faktory, lidé uspořili za půl roku o milardu víc, ale kam se proboha ztratily ty další neutracené a neuspořené zdaněné i nezdaněné miliardy?

Zdá se, že i český premiér chytil „řeckou nemoc.“ Razantně zjednodušit a zlikvidovat přebujelou správu nebo alespoň podstatně snížit platy úředníkům prostě nelze. Strukturální reformy jsou bolestivé, trvají dlouho a přinášejí většinou zisky až za hranicí politického života většiny vlád. Z thatcherovských reforem žila Blairova vláda celé desetiletí. Český stát neumí podpořit podnikání, přitáhnout investory, garantovat úvěry, zajistit technické vzdělání, podpořit export – nespolufinancovat s unií nesmyslné nejen zelené a energeticky chamtivé projekty. A jestliže by mu slušelo v recesi trochu investovat, tak by si ovšem musel umět pohlídat tzv. „multiplikátor,“ čili návratnost investic, kterou rekonstrukce ministerského paláce asi nebude. Efektivní stát nebydlí v luxusním. A tak by se dalo pokračovat.

Když tohle všechno nejde, co takhle začít obchodovat s daněmi? Jednoduše snížit daň z hotelů, penzionů a restaurací, na cigarety, alkohol, naftu i benzín, jako jsme to měli v devadesátých letech a dodnes má Švýcarsko a Lucembursko. To by byl frmol a peníze turistů mají ohromnou cenu. Byly vydělány jinde.

Podivné, ale naše bezprizorní vláda raději podpoří státní kasy chytrých sousedů (Rakousko, Polsko, Německo), kteří mají DPH v nižší sazbě jen (5, 7, 10 %) a to ještě s výhodou většího obratu. A co na to opozice? Daň na naftu, léky a potraviny by pokud „to dovolí státní rozpočet“ snížila (jak neosobní!), ale celkovou daňovou kvótu hodlá radikálně zvýšit. Zdá se, že obě státostrany mají společnou i korupci myšlení.