Evropu sužuje krizí – že je ani nejde vyjmenovat, popsat a definovat, zvláště, když se mnohdy překrývají. Máme krizi bankovní, krizi státních rostoucích deficitů, krizi společné euroměny, krizi hospodářskou (recese), průmyslovou, demografickou, byrokratickou, vzdělanostní, náboženskou, partnerskou a mnoho dalších. Ta hospodářská ovšem trápí nejvíc a tak Antonio Tajani, EU komisař pro průmysl a podnikání, teď oficiálně vyhlásil třetí unijní průmyslovou revoluci tkzv. klíčových (K) uschopňovacích (E) technologií (K)- KET. (První byla společná politika uhlí a oceli, druhou průmysl běžící na ropě).

Nesmějme se. Realitu je třeba popsat, definovat a vyhlásit jako unijní program, jinak by existovala jen v bezvýznamném neoficiálním (neideologickém) podzemí.Těch šest technologií, které komise považuje za budoucnost evropského průmyslu, už sice existuje, teď ale vejdou ve známost, jako “základní stavební technologické bloky inovace, po staru high-tech, které v několika letech změní Evropu (a svět) na zelené hospodářství.” Jsou to mikro, nano, elektro, foto, bio – technologie a jedna bezejmená vyspělá (advanced). Máme na ně v Evropě 30% patentů, ale nedaří se je uvádět do života, prohlásil Tajani.

“Strategie KET bude klást důraz na jejich význam a komunikovat potřebu modernizovat průmysl v tomto inovativním smyslu a tlačit na větší konkurence-schopnost.” K tomuto cíli přispěje komise na projekty KET částkou Eu 6,7 miliardy a v Horizontu 2020, jednou miliardou ročně.

Nebude to mít akční skupina KET (po staru úderka) nijak lehké. S projekty je problém i v zemích, kde se nekrade, papír snese leccos a inovace se plánují těžko.

Skleroza západoevropského postindustriálního světa je vleklá. V porovnání s Amerikou (7,6%), Bric (15%) jen 3% mladých podniků. Z pěti set nových firem globálních za posledních deset let vznikla v Evropě jen jedna (Zara) a desetiletí předtím dvě, v Irsku a v Anglii. Prudce rostoucích firem má Amerika 17%, Evropa 4%, získat kapitál na expanzi je v Evropě téměř nemožné, velké firmy s malými nechtějí obchodovat, nechtějí riskovat a stát (región) je chrání před úpadkem. Většina vznikla na prahu 20. století. Obchodní prostředí nejlépe ilustruje tabulka likvidací pohledávek po bankrotu. Největší byrokracii má Francie 9 let a Německo 6 let. A začít znovu téměř nemožné. Sešněrovaný trh práce (mimo Skandinávii), zoufalé papírování a podnikatelům nepřátelská společnost. Vždyť i sám Tajani vystudoval klasické gymnázium a práva, čili rétoriku a zákony.

A těm se v Unii daří opravdu výborně.

LN, 9. 10. 12