Slavný Clintonův výrok se opět hodí, tentokrát na post mortem volebního debaklu neetablované pravice a etablovaných Občanských demokrátů. Propad uprostřed volebního cyklu (midterm blues) je ovšem normální kocovinou bývalých vládních voličů, kteří se vždy po svém vítězství drží za hlavu, pravice jako levice. Jde o protest proti každé vládě a normálně vůbec nic neznamená. Pravice by prohrála tak jako tak a nelze spočítat o kolik méně. Senátní a krajské volby voliči nepovažují za důležité, proto tak extrémně nízká účast. Z takové statistiky žádný závěr nevyplývá, pravicoví voliči mají nohy zdravé a příště volit půjdou.

A přece, je tu novum. Trojrozměrná krize trojkoaliční vlády má společného jmenovatele – krizi ekonomickou. Respektive monumentální fiasko fiskální reformy v období stagnace. Neobvyklý koaliční hybrid vyhrál volby s bohulibým záměrem „konsolidace veřejného rozpočtu“, když pak ale vládu ovládl demiurg politiky z nové konjunkturální strany, tak začala v hospodářské politice létat loajální ODS v levém prostoru mimo své věrné voliče. A tady pro unavenou a stále ještě korupcí prolezlou stranu číhá smrtelné nebezpečí zániku.

Snižovat schodek státního rozpočtu, čili přemrštěné výdaje (45% HDP) by neměl být problém, vždyť stačí ubohé 3% body nebo alespoň 5% bez zvyšování zničujících recesistních daní. Chtělo to ale mazanou asymetrickou politiku a nikoli paušální, která naštvala tolik voličů. To znamená umění možného, dej a uber, aby se umlčel hlas nespokojenců a ukázala solidarita s opravdu potřebnými. Osamocení důchodci měli dostat přidáno, odklad do důchodu se mohl zrychlit, ale daně pracujícím důchodcům měly motivačně klesnout. V nejtěžší kategorii postižených osob přidat, v nejlehčí ubrat. Stejná solidarita, jako v případě zdražení triviálních léků i návštěv a potřeby gratis drahých operací. Reformním úředníkům za snížení stavu mocně přidat. Pseudouniverizity a lázně nefinancovat. Městskou polici zlikvidovat nebo snížit na polovinu. Ta si už od dávno plete pokuty s daněmi za zanedbatelné přestupky a obecný pořádek snese méně policajtů. Rušit agendu i úřady. Neštvat čtenáře. A kdyby chtěla být vláda konzervativně revoluční a vyhrát volby, snížila by daň z nafty a nižší sazbu DPH výměnou za zvýšení té vyšší. Problémem celé pravice se stal fanatik symetrie, demiurg, který už jednu stranu potopil, jinou vytvořil, a teď likviduje všechny na pravici.

Pěkně to řekl čerstvý senátor za ODS Jaroslav Zeman: “Zvyšovat dnes daně, je jako by firma s většími náklady než tržbami, zvýšila své ceny.“ Takovou politiku žádný podnik ani vláda nepřežije.

LN, 23. 10. 12