“Musím to prohlásit naprosto jasně, protože existuje mýtus, že Evropská unie je zodpovědná za vlnu úsporných opatření, která postihuje Evropu. Není…” “Irsko by mělo stejný problém i bez eura, jen by neobdrželo unijní pomoc,” prohlásil José Mannuel Barroso, prezident evropské komise, který s bruselskou delegací navštívil Dublin, aby připravil irskou vládu na předsednictví Unie.

Tahle nafouklá, pompézní a arogantní tvář Unie, jak lze často slyšet z Portugalska, tvář maoisty a bývalého šéfa Komunistické strany pracujících, opět mystifikuje. Barroso je jistě nejchytřejší eurokrat v Bruselu. Vystudoval práva, sociologii i ekonomii, má doktorát z georgetownské univerzity hovoří plynně francouzsky, anglicky a začal se v Bruselu učit i německy. Za své šestileté kariéry dokázal každou nepříjemnou pravdu o Unii a její politice obrátit (verbálně) v její opak. Proč? Protože dobře ví, jak je to doopravdy.

Irsko, mělo před krizí, fiskální přebytek a státní dluh ve výši 25 % HDP. Dnes má oficiálně 120 % a podle centrální banky dokonce 140 % vůči HNP, protože v silně exportní ekonomice je čistě národní důchod podstatně nižší (nízké daně z nadnárodních firem nejsou přesně zohledněny). A kdo za to může podle Barrosa? No přece národní stát, jak jinak, a čím dřív jej asi zlikvidujeme, tím lépe. Jenže na hypoteční a úvěrové kalamitě bank se podíleli věřitelé z celé Evropy (největší podílníci byli Angličané a Němci) a Unie přinutila irské daňové poplatníky, aby to všechno zaplatili. Proto teď irská vláda doufá v nějaké unijní odpustky, právě vydala dluhopisy za nižší úrok, než musí platit za unijní “pomoc”(6%), kterou většina Irů považuje za lichvu. A jak se proti bublině v prudce rostoucí ekonomice měli chudáci politici bránit? Bez eura by směnný kurz irské libry přirozeně a sám rostl a přehřátou konjunkturu by brzdila úroky centrální banka.

Drzost šéfkomisaře nezná mezí. Jako příklad uvedl recesí sužovanou Británii, která není v eurozóně. Měl by se podívat na vlastní statistiku (eurostat). Nezaměstnanost v eurozóně, 11,8 %, Ve Španělsku 26 %, v jeho rodném Portugalsku 16, 3%, v Irsku 15 % ale v Anglii 7, 8 %. Neštěstí postižených států je však mnohem větší než napovídají tato čísla. Nezaměstnanost celé generace mladých je totiž všude dvojnásobná, tedy těch, co zůstali. A v případě malé irské republiky jsou čísla dokonce radikálně snížena emigrací. O její tragédii nejlépe vypovídá tento údaj: v roce 2006 žilo v zemi ve věku od 15 do 25 let 648 000 lidí. Dnes je to pouhých 138 000.

Tak hrůzná je cena za ideologii eura.

LN 15. 01. 2013