Železná lady, jak ji přezdívali Rusové, první žena premiérkou Británie a jediný chlap ve vládním kabinetě, jak říkali zase z legrace Angličané. Dcera hokynáře, studentka v Oxfordu, učitelka chemie, zachráňkyně anglického hospodářství a nakonec i spolubojovnice prezidenta Reagana ve vítězné studené válce se Sověty. Největší politická osobnost od Winstona Churchilla – zůstalo po ní dědictví zvané thatcherismus. Vyhrála volby, když se ve smrtelném objetí odborů, před kterými kapitulovaly tři vlády, hroutila inflační ekonomika země. Obnovila klasický liberalismu 19. století, založený na objevu a pravidlech svobodné tržní ekonomiky. Radikálně snížila sociální výdaje státu i daně, zvláště jejich progresi. Neméně radikálně snížila i majetek státu – privatizovala všechny státní podniky včetně většiny veřejných monopolů (aerolinie, voda, plyn, elektrárny, doly). Rozprodala i většinu sociálních bytů, což umožnilo mnoha rodinám, aby se vymanily z chudinských ghet. Úspěšně zlikvidovala zvýšením úroků inflaci (v poslední fázi až 27%) a devizová i kapitálová omezení vývozu a to proti názoru většiny ekonomů.

Byla neuvěřitelně pracovitá, insomniak (spala čtyři hodiny denně) a měla odvahu celý rok bojovat s hornickými odbory, přestože to znamenalo potraviny na lístky, valuty na příděl, výpadky elektřiny a celkovou mizerii. Vedla válku na vzdálenost tisíce kilometru s argentinskou juntou a nesmlouvavě podporovala východoevropské disidenty. Stejně jako věřila na svobodu ekonomickou, věřila i na svobodu individuální. Zničila poslední zbytky neformální snobské oligarchie anglických “hochů z lepších škol” (public school boys) a zavedla vládu meritokracie. Ve své liberálním nadšení ovšem zrušila i většinu státních výběrových gymnázií a tím citelně poškodila anglické školství. Chtěla zavést jednotnou lokální daň z hlavy, aby neplatili jen majitelé pozemků a nemovitostí, a to jí nakonec zlomilo vaz. Často je zneužíván její bonmot, že neexistuje společnost, pouze lidé. Thatcherová tím chtěla říct, že stát není vychovatelem nebo ideologickým poručníkem společnosti a ne, že neexistují společenské vztahy a normy.

Původně nadšená myšlenkou společného svobodného evropského trhu brzy pochopila záměr budovat nadpolitickou nadnárodní nomenklaturu, jako svorník nového evropského státu. V umělém integračním budování jednotného státu a lidu viděla velké ekonomické a politické nebezpečí pro Evropu, které popsala ve své knize “Umění vládnout.” Suverenitu národního parlamentu v Evropě národů nic nahradit nemůže. Stala se tak i zakladatelkou euroskepse a předpověděla zánik společné měny.

Paradoxně měla velký vliv i na socialistické evropské strany, které pochopily, že znárodňování průmyslu a státní vedení podniků je neefektivní, ne-li korupční, a postupně se rozhodli realizovat svůj ideál rovnostářského a pečovatelského státu zdaňováním a státními deficity.

Psáno pro internetový deník Insider