“Obchodní model Kypru je mrtev” (Angela Merkelová v Bundestagu). Nepochybně. Kypřané své bankovnictví nezvládli, tak jako Islanďané, Britové, Maďaři a celá jižní Evropa. Půjčovali nesolventním, hlavně svým soukmenovcům (v jistě ne poslední restrukturalizaci řeckých bank přišli o čtyři miliardy eur) a také hloupě věřili státním eurodluhopisům (nesolventních vlád) nerozborné společné měny. A podobně jako na Islandu, kde šlo dokonce o desetinásobek, má kyperský bankovní sektor osmkrát větší objem než celé hospodářství republiky a má-li ostrovní ministát banky zachránit, je bankrot bank i bankrotem státu. Na rozdíl od Islanďanů, kteří se na bankovnictví vyflákli, nikomu nezaplatili a vrátili se k rybolovu, kyperští Řekové žádnou ekonomickou náhradu za své bankovnictví nemají a v řízeném bankrotu pod dohledem Unie stejně o své finančnictví přijdou. Dvacetiprocentní konfiskace vyšších bankovních vkladů totiž není legitimní ztráta akcionářů/věřitelů, přestože komisař Oli Rehn teď považuje depozita nad 100 000 eur za věřitelské půjčky. Inu, kdo chce psa bít…

Oholené úspory z Kypru okamžitě zmizí.

Ve skutečnosti ten kyperský model teoreticky nebyl tak špatný, musel dodržovat unijní pravidla a určitá transparentní daňová konkurence je správná. Je to jako všechno věc míry. V milionovém Kypru žije trvale 70 000 Angličanů, 3 500 britských vojáků, 38 000 Rusů a dalších 100 000 důchodců převážně ze severu. Takové procento stálých hostů plus milióny letních turistů bankovnictví vyžaduje. Nabízet výhodnější daňové podmínky pro podnikatele a lákat cizí kapitál je v Unii běžné a legální, vzpomeňme Irska nebo Lucemburska a v Evropě je mnoho off shore bank v Monaku, Channel Islands, Andoře i jinde, byť se to Němcům i Francouzům zdá problematické.

Kypr využil zoufalé situace nejen ruských, ale i balkánských podnikatelů, jejichž kapitál je doma ohrožen a nikoli nějak významné daňové konkurence. Podnikatelské a právní podmínky jsou na východě divoké, nechrání ani legální majetek a tak putují peníze i s rodinou na Západ. V Evropě už žije deset miliónu Rusů.

Z předvolebního Německa se ozývalo “nebudeme zachraňovat ruské oligarchy.” Opak je pravda. Aby Kypr nevypadl z eurozóny a nepoškodil reputaci eura, tak půjčka ruský kapitál z 80 % zachránila.

Kypr kapituloval. Ovšem ani Němci ze své imperiální role radost nemají. Chtějí být Evropany a ne Německou Evropou, věří na pravidla, ale každá změna pravidel jim připadá logická. Každá krize je pro ně výjimečná a dlužníci suverénní být nemohou. Všeho do času - manželství ze strachu z rozvodu nebývají stálá. Němečtí politici mají však stále ještě pocit, že žádná alternativa neexistuje. Proto také se nová německá euroskeptická strana jmenuje Alternativa.

Jak je možné, že si neumí představit, co by bylo, kdyby německá vláda na záchranu eura zavedla úsporný program, jaký vnutila Španělsku, Portugalsku i Řecku a nezaměstnanost by dosáhla 26 %? Jednou se to už přihodilo.

LN, 26. 3. 2013