Vidět jinýma očima

18. 11. 2013 | 18:54
Přečteno 3021 krát
Veselé vánoce jsou také svátkem knihy a je to dobře. Máme-li svým nejmilejším udělat opravdu velikou radost, musíme koupit velkou knihu, kterou otevřít večer je nebezpečné a znamená zůstat polapen do ranního rozbřesku, takovou, která vyvolá náhlou euforii a otřes a možná i radost na celý život, protože čtenář uvidí, co nikdy neviděl a pocítí, co nikdy necítil. Vstoupí do osudu cizího života a shlédne na svět jinýma očima.

Koupit dobrou knihu není ovšem nijak snadné. Znamená vyhnout se obloukem hromadám módních bestsellerů u vchodu i u kasy, těm včerejším novinkám, které nám tak vtíravě nabízejí knihkupci. Musíme se ptát, na knihy, které jako ponorný proud se zásluhou nadšenců neodbytně i po letech stále vracejí na trh. Zázračné knihy existují, ale jako všechny zázraky jsou vzácné a skryté.
Ustrašení lidé dnes obracejí korunu a šetří, jako vždy, na nepravém místě.

„Kniha je nejlepší přítel člověka,“ hlásala reklama mého dětství, ačkoli byla za plánované reglementace socialismu o knihy nouze „může vám mnoho dát, a nic za to nežádá.“ Pěkně nechce, řekl jsem si, když jsem s obtížemi tu radostnou psí zprávu přeslabikoval, měl jsem teprve za sebou o málo víc než: „Máma má Emu. Ema má mámu.“ Spolužák Bulena tvrdil, že Emu je pštros a to je africká krůta a proto má máma maso. Souška učitelka, zvaná úča, nám ale vysvětlila, že jde o dívčí jméno. Určitě africké. Žádnou Emu nikdo nikde neviděl. Agáta tvrdila, že se tak jmenovala její prababička, ale nikdo jí nevěřil. Ema byla jen slabikářová. Bulenu slova fascinovala. Kráva měla blízko k trávě, a proč máme dopravu a nikoli dolevu, dodnes nevím, ani proč ho tak rozesmálo slovo – sedátko.

Propagaci/propagandu, že je něco snadné, však berme s rezervou. Kniha po nás, hlavně po rodičích a po učitelích žádá někdy opravdu hodně. Děti už zasedly do lavic první třídy a je teď jen na vychovatelích, aby je neodradili, aby jim ukázali, když tak zázračně zvládli řeč, ještě zázrak čtení, aby v nich než bude pozdě, vyvolali úžas nad tím, co je a co by být mohlo. Dříve než si dokážeme představit věci fantastické, nám velcí básníci (i ti v próze) předvádějí, jak fantastické a zázračné jsou věci naprosto běžné a zdánlivě obyčejné, tak jako se diví a děsí malé dítě, když za matkou zapadnou dveře. Co nám zůstane v hlavě ze školy, až zapomeneme všechno, co jsme se naučili? Jistě, fakta jsou nezbytná, ve vzduchoprázdnu se učit nedá! Ale nepřetěžovat a hlavně, milí učitelé, popisujte svět ve stavu povznesené nálady, která je podstatou dětských knížek. Ukažte dětem co ten židovský zázrak alef, bet, gimel vlastně s námi dělá, jak se v nekonečné mozkovně člověka abstraktní písmena řadí v samostatné zvuky, potom ve slabiky a jednotlivá slova, a v celé řetězce slov, obrazů a představ. Jaké máme ohromné štěstí na rozdíl od chudáků Číňanů, ale i Angličanů, kteří si foneticky po hláskách nic nepřečtou a musí se mořit s obrázkovým písmem, zatímco cizinec si jejich ortografii hravě přečte po svém, třeba po česku: S h a – k e – s p e – á – r e.

A nevadí ani, když vyluštíme slovo neznámé, čteme přece s důvěrou, i když si nic nepředstavíme. Dodnes mám v hlavě hejna neviditelných ptáků a netuším, jak vypadá takový strnad, čermák nebo drozd. Děti je zapotřebí uvést do neznámého světa. Slavný anglický spisovatel C. S. Lewis (Letopisy z Nárnie) si všiml, že se bázlivé děti nikdy nenaučí pořádně číst, bojí se té tajuplné zahrady poezie, jako by už tušili, že je ohrožuje. A mají pravdu, umění je podvratné. S povrchními jistotami naší existence dovede pořádně zamávat. A proto si už v první, druhé třídě některé děti z mentálně chudých rodin zablokují hlavu a málokomu se podaří, aby jim předsudek proti čtení z hlavy vyhnal. Jak vidno, není to jen problém abstraktního studeného jazyka matematiky, kterou tak zbytečně a záhy zatěžujeme děti. Učitel kouzelník proto musí zbabělce na dobrodružnou pouť nalákat, musí jim ukázat, že slova mohou jiskřit, že jsou nabitá city, že si se slovy lze hrát (nejen scrabbles), že slovní spojení mohou být zábavná i rýmovná. Jak se neusmát nad tou českou modrookou holkou, která je v nebezpečí, že ji otáčivá voda podemele oči.

Co všechno přináší literatura! Vzpomínám na úžas nad existencí, která se vyjevila i v některých nevalných knížkách mého dětství, na tu prvotní a dnes už v každodenním rumlu zasutou vzpomínku na výbuch velkého třesku, kdy se najednou všechno pod sluncem zdálo být skutečně nové a svěží jako v sedmý den stvoření. Nemohl jsem paní knihovnici nijak vysvětlit, proč jsem tak žasl, že les v knížce byl zelenější, voda mokřejší a nebe modřejší. Nevěděl jsem, že se Aristoteles mýlil a umění život nenapodobuje. Život napodobit nelze. Umění polidšťuje, jen příroda nás nelítostně upozorňuje, že jsme cizinci na této zemi.

Dobrá kniha je ovšem také napínavý dramatický příběh duše, která nás vtahuje do sebe, abychom viděli jejíma očima a sdíleli její život. Vášniví čtenáři prožijí tisíc a jedno dobrodružství a vtělí se do mnoha osudů. Velká literatura nemusí být tragická, je vzácnější a daleko cennější, když vyjádří drobnou radost, prchavou krásu a dobré srdce, protože jsou tyhle věci věčné a katastrofy snad přece jen pomíjivé. A pokud jde o děti a jejich estetické vnímání, nebojme se ani knížek sentimentálních. Ty ohrožují jen dospělé.

Smyslem literatury není klasifikace, pitvání stylu, rozbor příběhu, fakta o autorovi – to přenechte literárním hnidopichům, smyslem je radost nad majestátní možností jazyka, čili poezie. A proto učte děti nazpaměť, co se do nich jen vejde, jako by to byly modlitby. Bude se jim to často hodit, i když se snad už nikdy nestanou vězni totalitních režimů, kteří se navzájem obdarovávali školními básničkami.

Bydlel jsem jako školák ve městě a přímo naproti základní škole, a když bylo pozdě, jak tomu bývá u dětí, co to mají hned vedle, běžel jsem do školy v bačkorách, a přece dodnes vidím tu milou „cestičku k domovu, co známě se vine“ a na ní to malé dítě s taškou na zádech za každého krásného i strašidelného počasí našich čtyř ročních období. A v neproniknutelném lesním porostu dodnes tuším „křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les“ a na vodě odraz „měsíce na nebi širokém, co dívá se do příbytku lidí.“

Nechte si pro sebe, že smyslem čtení je samozřejmě hezky mluvit, precizně a kriticky číst, srozumitelně a smysluplně psát. O didaktice se před dětmi nemluví. Ukažte jim za to názorně, orbis pictus, co psané slovo znamená, jak se dělíme o zkušenosti ostatních a lépe vidoucích. Bez čtení bychom nebyli bohatou civilizací, to kniha dala techniky a vědce dohromady. Chudá je mluva nečtoucích, propadají se do pravěku, jenže v dnešním tak složitém světě, kdy už nelovíme mamuty, je čeká strašlivý osud bezdomovců. Tohle věděla má teta, a dětem, které do školy nepřinesly svou zamilovanou knížku, koupila ze svého.

Čtením se stáváme dobrodružnými světoobčany a bez rizika, že bychom nezůstali sami sebou, klidně sdílíme zkušenosti nejrůznějších lidí, nejrůznějších dob a nejrůznějších srdečních situací. Flaubert na otázku, po nešťastné paní Bovaryové, odpověděl: „Paní Bovaryová, jsem já.“ Nehaňte proto romantické románky za romantickou lásku. Ta je bohužel přítomna v naší civilizaci, tak jako tak. Většinou jde jen o příjemný útěk z každodennosti, nikoli o pokušení.

Vynikající příklad propagace čtení bez velké propagandy z Anglie. Vydali tam desetilibrovou bankovku s Jane Austenovu a nápisem „není větší radosti nad čtení.“ Anglická národní banka skutečně pochopila podstatu fenomenální autorky, která už po dvě století tak fascinuje, protože nekompromisně a s humorem popsala tu zvláštní souhru i nesouhru mezi penězi a láskou. Angličané se o svou budoucnost bát nemusí.

Není to tak dávno, co mohli učitelé ještě apelovat na národní literaturu, protože kultura je jako náboženství. Vytváří sounáležitost a soudržnost generací a hlásí, že navzdory všem zločinům lidstva, máme na co být hrdi.

Dnes je to těžší. Ti, kteří se nenaučí meditovat v klidu a soustředění nad knižním textem, nezachrání roztěkaná a roztroušená skleróza internetu. Nemylme se, nejen osud Izraelitů závisel na existenci knihy.

Post scriptum:

Nechte si poradit. Léta jsem v rozhlase doporučoval dobrou beletrii, o které soudím, že má být čtivá, napínavá a dotknout se tajemství lidské existence. A ovšemže i mistrně přeložená. Zde malý výběr:

Amos Oz: Černá skříňka, v níž „hrdina“ luští po letech své rozpadlé manželství i za pomocí svého ďábelského právníka. Kniha osudová.

David Grossman: Žena prchá před zprávou Monumentální epos o lidské lásce ve vyhrocené napjaté a neřešitelné situaci izraelské permanentní mobilizace.

Magda Szabo: Dveře Intimní dramatický příběh autorky a její hospodyně. O přátelství, tajemství a lásce, které nemůžeme vnutit svou vůli.

Sándor Márai: Judita Hluboké komorní drama o lásce, vášni a nepřekročitelných hranicích mezi lidmi. Nemáme hledat štěstí v manželství?

Jakub Deml: Pozdrav z Tasova A znovu to nejlepší z tvorby velikána české literatury a pěkně v jednom svazku. Můj Očistec, Miriam, Mohyla, Zapomenuteé světlo, Rodný kraj.

Etty Hillesum: Přervaný život Dramatický literární deník holandské židovky, za okupace. Vášnivý hymnus života a víry.

Philip Roth: Jako každý člověk Bilancování obyčejného života. Proč tak podléháme hloupým svodům, o nichž sami dobře víme, že vedou do nicoty?

Francis S. Fitzgerald: Něžná je noc Romance sebezničující touhy dobrého člověka bavit a probouzet lásku, autor svým mistrovstvím trumfl i Velkého Gatsbyho slavnou satiru na boháče.

Michail Bulgakov: Mistr a Markétka Velká satira na komunistickou nomenklaturu, mnohem hrozivější než Orwellova pohádka Farma zvířat.

Varlam Šalamov: Kolymské povídky Mistrnou zkratkou předčil i Solženicyna. Úděsné povídky ze sibiřských lágrů vypovídají o mezní hranici lidského utrpení.

Jonas Jonasson: Stoletý stařík Absurdní komedie, v níž je hrdina zapleten do osudu 20. století, kde se miliony vraždí pro dnes už nepochopitelné ideologie.

Úžas, radost a paradoxy G. K. Chestertona Rozsáhlý výbor z díla velkého znalce lidí a světa, objevitele paradoxu života a moudrého, nepřekonatelného humoristy.

Bilio, Kontexty listopad 2013

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Michal Macek napsal(a):

a proto si take dovolim doporucit :) michal macek pod stromecek doporucuje:

http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=788734

a take:

Ian Macdonald: Reka bohu
a

Ian Macdonald: Brazyl

aneb ma to jeito i malicii :)
18. 11. 2013 | 19:04

muromec napsal(a):

Tak jsem se dozvěděl něco zcela nového a nekonečně překvapujícího, a totiž to, že "byla za plánované reglementace socialismu o knihy nouze".
Vy už pánové opravdu nemáte ani špetku zdravého úsudku? Co nám to chcete nakukat? Co hrozného se ještě od vás dozvíme, co jsme dosud o socialismu netušili, i když jsme v něm vyrůstali a přežili dlouhý kus života?
Kdy byla v socialismu o knihy nouze, probůh? Vycházelo všechno možné, včetně všech nejnovších děl světové literatury. A knihy byly pomalu za hubičku. Většina lidí měla doma knižnice napěchované knihama. Zkuste si zaplnit takovou prázdnou knihovnu dnes, co vás to vyjde.
18. 11. 2013 | 19:09

Myšelín napsal(a):

Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím knize. Napsal Max Horký.

Knize se dá vděčit i za vědomosti. Třeba za ty, že v každé pořádné zahradě má být poťouchlý trpaslík, nějaké jezírko pro velrybu a pekáč, aby bylo v čem vozit kocoura.
18. 11. 2013 | 20:08

šašek z Jihlavy napsal(a):

Hezký hold vzdaný knize. Ještě bch podotknul, že pro mne byly v dětském věku důležité ilustrace. Okouzlovaly mne perokresby Mikoláše Alše, téměř fotografické výjevy Zdeňka Buriana a impresionistické akvarely Mirko Hanáka. Teprve v dospělosti jsem vzal na milost i Josefa Ladu a jeho epigona Wintera. Díky literatuře o přírodě a pohádkám jsem objevil bezpočet znamenitých malířů a kreslířů ze zemí SSSR a skláním se před jejich uměním, kdy se museli těžce prosadit v nelehkých podmínkách cenzury a vlivu kulturtrégrů. Až po převratu, když se mi dostaly do rukou originály anglosaské provenience, jsem zjistil, že tamní malíři a kreslíři mohou směle soupeřit s těmi u nás známými.
Mám-li si vybrat mezi tištěnou četbou a internetem, je můj výběr jednoznačně ve prospěch knih, jejichž vůni mám zafixovanou od dětství jako příslib nevšedních zážitků. Kdoví, jestli to tak bude i u našich potomků.
18. 11. 2013 | 21:33

Berkowitz napsal(a):

Já čtu zásadně knihy od našeho předního klimatologa, jako jsou (pro)zápisky z cest,
kde se dovídám mnoho zajímavého, např. že v Senegalu chodí černoši čistě oblečeni a mají bílé zuby.
Apropó, Kikina dostal zvláštní ocenění, jako nejlepší světový amnestiolog!
18. 11. 2013 | 23:05

kniha bachor čepec-trojboj napsal(a):

Nechápu proč tady občas nějaký čípek děkuje za autorovo „moudro“ v blogu, který ani celý nečtu. Zásadně čtu jen nadpis, abych si nepokazil náladu.

Dočetl jsem a děkuji. Za tipy, znám tak půlku klasiky. Potěšíl Deml i Chesterton, honvédy neznám, ale pořád je lepší pár tipů od Tpmského, Kurase, Robejška i dokonce hohoho Peheho (skvělý Scruton Face of God od Amazonu) než bloumat v Luxoru nad šifry mistrů Brownů či propadat splínu nad severskými dedetivkami.
Kam nechodí slunce chodí deprese a zmar.Za polární kruh jen sebevrah.
Snad se i jiní blogeři chytí. Třeba poradí vońavku nebo svetřík, milý Ježíšku
Nám v kurníku stačí Havran na jointu od Lou Reeda, ilustrace Mattotti, dá se stáhnout z ulož to, pustit Loua ze sluchátek a máme i s lengornkama Beautiful Day nad náma lítá Guardian Angel a je nám sosansko-babišácký agro-sosialismus s bílou bradou u p…….
19. 11. 2013 | 07:36

Myšelín napsal(a):

šašek z Jihlavy
Nic proti mistrům Alšovi, Sejkorovi s jeho Pytlíkem a Ferdou a dalším. Udělali kus záslužné práce. Ovšem jejich polopatické podání toho, o čem pojednávala kniha, se mi zdálo někdy až nudné. Ilustrace jsou nesmírně důležité, ale jen takové, které nechávají prostor pro fantazii čtenáře. Pan Jiří Trnka tohle umění dovedl k dokonalosti. Už se těším, jak si někdy zase počtu v jeho Zahradě.
19. 11. 2013 | 11:11

michal napsal(a):

ad šašek
Dovolím si zaabstrahovat. Váš případ ukazuje, jak středoevropskému, zaalpskému prostředí chybí období (středomořské) antiky, která je podkladem (základem) výtvarné kultury. Josef Lada je fenomenální kreslíř, mistr stylizace a minimalizace, srovnatelný s vrcholnými japonskými kreslíři 18. a 19. století (ukijo-e); Lada je také v Japonsku velmi ceněný. Vámi zmiňovaný Winter je sice zábavný a snad i šikovný ilustrátor, ale Lada za něj nemůže, velkými frńáky apod. se velký kumšt nedosahuje, je mi líto.
19. 11. 2013 | 11:24

Anna napsal(a):

Podle mě jsou pro děti většinou důležité i ilustrace, ale dětem je jedno, jak to vidí dospělí, jak moc jsou cenění daní ilustrátoři.

Od dětství mám velmi ráda Verneovky. Přiznám se, že nevím, kdo je ilustroval, ale vždy se mi i ilustrace moc líbily.
Od dětství mých dcer máme já i ony rády Mikulášovy patálie, knížky Vojtěcha Steklače Boříkovy lapálie s Bornovými, ale i Renčínovými ilustracemi, knížky Jiřího Havla (ty se líbí i tříleté vnučce) - ať je ilustroval kdokoliv, Hrubínův Špalíček s Trnkovými ilustracemi...

Dcerám jsem před spaním četla až do jejich 12 let, byla to naše každodenní společná chvíle s knížkou. Dcera od narození své dcerky jí také každý večer čte. A když u nás naše tříletá vnučka spí, tak nejdřív nám večer "čte" ona, pak teprve můžeme jí číst my.

Knížky jsou báječná věc.
19. 11. 2013 | 12:18

Anna napsal(a):

Dovolím si také doporučit - Anna doporučuje:

Patrick Ryan: Jak jsem vyhrál válku - humoristický a satirický román.

Miky Waltari: Egypťan Sinuhet - historický román.

Leo Rosten: Pan Kaplan má stále třídu rád - humoristický román.

Knížky Ephraima Kishona (satirické povídky) a Ermy Bombeckové (humoristické fejetony).
19. 11. 2013 | 12:39

Michal Macek napsal(a):

Anna:

Anno :) mohla byste nam doporucit i neco novejsiho :) to je jako byste doporucovala Babicku a Deti z Bulerbynu :) tim chcin rict dobry , ale uz to vsichni cetli :)
19. 11. 2013 | 19:27

šašek z Jihlavy napsal(a):

Myšelín a Michal
Pánové, čtěte pozorněji, mluvil jsem o svém dětství. Dnes už se bez ilustrací obejdu, ilustruji si sám. Stejně, jako ten chlapec, který na dotaz, zda má raději TV nebo radio odpověděl, ře rádio, neboť má hezčí obrázky.
19. 11. 2013 | 21:28

Anna napsal(a):

Michal Macek

Nechci Vám brát iluze, ale všichni ne :-)
Dala jsem to sem jako výbornou klasiku, o které se pár mých známých dozvědělo ode mě asi před měsícem :-(

Z novějšího nemůžu moc sloužit, těch pár novinek, co jsem četla, již zmínil pan Tomský nebo Vy. Tak jen

Alice Munroová: Příliš mnoho štěstí
20. 11. 2013 | 14:42

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy