(Jen jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: hlásat samozřejmosti, jen jedna věc má dnes přídech zločinu: obhajoba tradičních ctností)

Život, společnost a politika spolu úzce souvisí. Tři vlastnosti by měly určovat naše bytí: úžas, vděčnost a radost z existence. Teprve když pochopíme život jako dar, svět jako zázrak, ráno jako počátek dobrodružné cesty, druhého člověka jako radostné setkání a příležitost, stanou se obyčejné věci neobyčejnými.

První naší společností je rodina; kdo měl šťastné dětství bude mít nejen spokojenější život, ale také sportovní vztah k té druhé společnosti. Bude mít potěšení z toho, co nám bylo dáno, za svůj národ bude cítit odpovědnost, a v dobrém i zlém bude snášet osud své země. Každý konzervativec měl šťastné dětství. Nešťastné dítě se v dospělosti vrhá na svět.

Politika znamená volnost, rovnost, hádky a kompromisy. Vždyť „každá vláda je jen odporná nezbytnost.“ A proto musíme dbát, aby byla demokracie „demokracií mrtvých.“ Tradice je volební právo našich předků. Proč by si měli naší současníci osobovat absolutní práva jen z arogantního důvodu, že tu právě jsou.“ „Demokracii a tradici odělovat nesmíme“ je to totiž jedno a totéž.

O kvalitě demokracie, svobody a řádu ve společnosti rozhoduje však nejen diktát tradice, ale také většinové ctnosti a zdravý rozum. Tyhle tři víly by měly kultivovat politiky. „Buď vládne princ nebo principy“ (meze libovůle).

„Demokracie zachvátila celou Evropu, jakmile byla založena na lidských právech, je však zcela bezmocná, je-li založena na lidských křivdách“ (meze sociálního státu).

Demokracie je však rovněž velmi odvážná a překvapivá věc. Cožpak je samozřejmé, „aby každý člověk mohl vyslovovat hlouposti a nehoráznosti, jak se mu zlíbí, tak jako není samozřejmé, aby někdo rozkopal veřejnou silnici nebo roznášel tyfus? Jenomže pravda je mnohem podivnější a mnohostrannější, než se domníváme, a tak je lepší za každou cenu vyslyšet, co si kdo myslí“ (meze funkčnosti).

Svoboda je paradox, a nejlépe se ji daří v jistých mezích. „Na svém ohraničeném území je každý občan králem.“

Bez většinových ctností bude svoboda rozkladnou anarchií. Těkavá individua, jež nic nespojuje, budou na sebe bezmocně narážet, poháněna jen osobní vůli.

Společnost existuje, a musí mít svá kolektivní práva, není jen pouhým součtem osamělých jedinců. Ovšem socialismus je zase jen mechanická, materiálně rovnostářská koncepce byrokratického státu a útok na soukromý majetek, na ten nejstarší a nejzákladnější instinkt lidstva, a také na zásadu: dům pro každou rodinu.“

„Žádná společnost nepřežije, bude-li trvat na omylu, že má k dispozici neomezené množství talentovaných úředníku a neomezené množství na jejich zaplacení.“ „Zlo před kterým varuji není příliš demokracie, ale příliš standartizace podle velmi omezeného standardu.“

Bez soukromého majetku není svobody. „Příliš kapitalismu však neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo!“ Každá firma touží po nekonečné expanzi, je organizovaná jako armáda, leč bez vojenských ctností.“

I kapitalismus potřebuje být omezován. (A nemělo by nás také rmoutit, že „každý miliardář žije v nebezpečí morálního bankrotu?“) „Velcí boháči jsou v každé společnosti spodina.“ Proč? Protože mezi nimi nikdy nenajdete velkorysého člověka. Zakládají sice charity a rozdávají peníze, ale neumí rozdat sami sebe; jsou sobci, tajnůstkáři a suchaři. Člověk musí být neuvěřitelně chytrý, aby vydělal velké peníze a neuvěřitelně prázdný, aby je vydělat chtěl.“

Zda liberální demokracie, to „nepochopitelné dítě metafyziky lidské rovnosti“ přežije ztrátu ctností, nevíme. Avšak individualismus pýchy, egoismu a sexuální bezuzdnosti naši civilizaci smrtelně ohrožuje. Je-li náš svobodný společenský řád opravdu primérně závislý na lidských ctnostech, pak jej vyjádřil Chesterton s opravdu lapidární genialitou. Na otázku londýnského deníku The Times, co podstatného by se v dnešním světě mělo změnit, odpověděl :

„ Vážení! Já. Srdečně Váš, G.K.Chesterton.

Z knihy „Moudrost a vtip G.K.Chestertona (k dostání jen u vzácných knihkupců, vydestiloval

Alexander Tomský