Jak by se divil velký revolucionář Lev Davidovič Trockij, že na jeho slova jednou dojde, že to však nebude svět sovětů, nýbrž liberální demokratický stát, jenž rozvine jeho koncepci permanentní revoluce. Všechny státy Západu od „poslední“ války totiž nepřetržitě chrlí legislativu všeho druhu a neustále reformují své školní, sociální a fiskální reformy. Za socialismu úředníci pouze vykazovali činnost, dnešní činovníci zaměstnávají nejen sebe, ale především své zmatené občany.

Ještě se ani neusadila novoroční daňová reforma, a už tu máme nové návrhy ministrů financí a průmyslu i kontranávrhy opozice. Opravy kupodivu nejsou protentokrát vůbec špatné, mají jen jeden kaz na kráse: jsou kosmetické, ale pámbu zaplať! Financministr Kalousek chce sloučit výběr daní a doufejme (naděje matka hloupých) i snížit byrokracii dvou obřích „berňáků“ (sociální a zdravotní), pojištění i daně jedno mají být, hodlá zrušit dnešní nepatrnou (leč nákladnou) dědickou i darovací daň, a dokonce seškrtat stovku výjimek.

Ministr průmyslu Říman, sláva mu je fiškuntál, hodlá zrušit 16 nesmyslných vyhlášek, zatěžujích „náklady podnikatelů do výše 35 miliard“ (deník jízd a pod.), a dokonce i daň z dividend, (která vyhání investory do Holandska), ba i snížit daň sociální z 12,5 na 10 %, nejspíš proto, že naše daňová kvóta kvůli poplatkům a DPH teď vzrostla z děsivých 47 na téměř 50 %. Jak může mladá ekonomika dohonit a předhonit vyvinutější země s tak strašlivým břemenem berní, které živí armádu zbytečných úředníku (a navíc ještě zbytečnějších daňových a právních poradců o flákakačích ani nemluvě)?

Opozice, když už je to dnes v módě, je teď také pro zjednodušování (byť jinde a jinak); na rozpočet nám ale nesahejte, daňovou progresi chceme zpátky (plnou parou-back 10%, 20% a 30%)! Rovná daň je svinstvo. Bohaté progresivně zdaňovat!

Co by na to asi tak řekl Anthony de Jasay, můj dávný profesor liberální ekonomie, slavný objevitel teorie sociálního spiknutí dvou třetin podprůměrně vydělávajích občanů, kteří drží ve svých voličských rukou moc zdanit zbývající třetinu! Řekl by, že jsou daně jen nutným zlem, tak jako sám nezbytný stát, leč přes jistou mez (Lafferova křivka) jsou už vynálezem ďábelským, neboť živí velikou třídu budižkničemů, ať už na úřadech nebo mimo, a ti, kteří závidí bohatým nebo chtějí pomáhat chudým, by si měli uvědomit, že všechno na světě je věc míry. Kdyby naše daně byly poloviční (25%), téměř všichni bychom měli trojnásobný příjem. Ti nejchudší o něco méně, ti nejbohatší o něco víc.

To by ale nesměla existovat lidská závist a nesprávně chápaný soucit, to by nesměla existovat třída úředníků (Yes, Prime Minister!), která se množí jako králíci a nedovolí, aby byl jejich plodný princip likvidován. To oni sami nakonec ministrům předkládají reformy reforem. Ať žije biliónový deficit a vysoké daně na jeho údajnou likvidaci! Vzpomeňme presidenta Reagana, jak navzdory vládním ekonomům a největšímu deficitu v historii, snížil razantně americké daně a prohlásil, že náš deficit je už dost velký na to, aby si poradil sám!

Stalo se. Příjmy rozpočtu při nižších daních vzrostly, protože povzbuzeno bylo hospodářství. Státem vybrané peníze jsou totiž z velké části ztracené peníze, a hlavně, deformují trh. Ideální daň je nejen nízká a rovná, ale dokonce regresivní, s růstem příjmů by měla klesat, protože podporuje podnikání. Takovou se však neodváží navrhnout ani ten nejzarytější liberál.

A ekonomie byla zase na chvilku ekonomií, čili poznáním, a ne jen ekonomií politickou. To bychom ovšem nesměli mít socialisty. A dlužno dodat - socialisty všech stran.

Psáno pro deník E15