Víkendové předvolební „klání“ lidovců v Pardubicích by mělo v análech této něšťastné a rádobykřesťanské strany patřit k těm nejtrapnějším. V očích národa zdiskreditovaný předseda Čunek hřímal na své ubohé soustraníky a soutrpitele, jakoby se v něm probudil duch vůdce ukazující cestu vpřed verbálním bojem s minulostí.

Špatnou známku z chování dostali jeho přítomní předchůdci za pád čtyřkoalice (kdo si tenhle pravěk ještě pamatuje!), a také za kritiku majetkových poměrů bývalého socialistického premiéra, což je obzvlášť pikantní u člověka, jenž se obohatil v politice, byť jenom na okresní úrovni. Co jiného má probůh dělat strana „křesťanské morálky v politice“ než moralizovat a bránit nepřekročitelné mantinely, jak to dělával Masaryk? Má snad být politika pokusem o svatost, jak navrhuje sympatický místopředseda David Macek? Zní to hezky, ale svatost je nekompromisní a politika je vždycky kompromis; ono by docela stačilo, kdyby byli lidovci v povědomí veřejnosti stranou slušných lidí.

Nezůstalo však jen u zástupného hledání vnitřního nepřítele. Na řadu přišla i stará dobrá floskule o nejednotnosti lidovců, a přece žádná strana nedokázala větší soudržnost a větší jednotu než právě tahle; její: my s ním nebo nic, nakonec postrašilo koaliční partnery, že bez Čunka dojde k pádu vlády.

A pokud jde o prastarou rozpolcenost lidovecké politiky, rozkročené mezi pravicí a levicí, je jeho útok na straníky neférový hned dvojnásobně. Jen opravdu politický vůdce teologického formátu, jakým byl Josef Lux, by dokázal formulovat konservativní zásady, alespoň částečně přijatelné v dnešní ultra liberální společností. Čunkova floskule o svébytnosti strany by pak nabyla na významu. A tak nezbývá než ubohý konjunkturalismus. Strana se klátí tu liberálně doprava, tu liberálně doleva, jak vyžaduje volební kyvadlo. Jakmile je koaliční vláda v půli se svou poutí, a stává se nepopulární, začínají lidovci inklinovat k opozici. Proto je také negalantně a přímo na sjezdu sepsul premiér vlády: plňte koaliční dohodu nebo rozpustím vládu! Na loajálního lidoveckého ministra mi nesahejte! Rektální alpinismus ode mne nečekejte!

Jen jedno může ještě lidovce zachránit. Pád pod nezvolitelnou hranici. Jen ten by mohl stranu obrodit, aby znovu povstala jak fénix z popela. Hlas tradičních hodnot by nám všem prospěl.

Čunek si však v neslavné historii malých českých hanebností staví svůj pomník. Své straníky náchylné konspirativním teoriím historie (většina je bez základního politického vzdělání), nejdříve zkorumpoval přesvědčením, že je obětí mediálního spiknutí a štvavé kampaně, jako by novináři psali jen bezdůvodně a vymýšleli podivné půjčky chudých strýců i falešná alibi. Zkorumpoval justici, jež upustila od vyšetřování, i policii, která mu předala důkazný materiál. Zkorumpoval vládu, která jej vzala zpět i stranu zelených a jejího noblesního ministra, jenž kvůli vládě nedodržel veřejný slib. Výkon opravdu hodný podivu! A korumpuje dál naši mladou demokracii svým nehorázným: presumpce viny u politiků neplatí. Kdyby neplatila, tak nemáme šanci nikdo; zůstalo by jen: politika? neznám. Máme se za to jak čunek v žitě.