Hodinová stávka odborů během sluneční (!) sobotní (!) polední (!) přestávky proběhla bez povšimnutí, tedy pokud vůbec proběhla. Připomněla mi jinou polední neméně výstražnou stávku proti sovětské okupaci (1968). Mají odbory, které združují deset procent zaměstnanců vůbec ještě nějakou sílu? Máme se obávat další hodinové „generální“ stávky, chystané na 24.června? Nejsou už dělnické svazy jenom zkamenělinou z dávných třídně antagonistických časů, kdy V+W zpívali o hladu, žebračenkách a nezaměstnanosti?

Hlad a dělnická třída se vypařily, a pokud tu ještě nějací chudáci jsou, pocházejí z ciziny, avšak jejich „práva“ nikoho nezajímají.

Mentální svět odborů také bohužel připomíná vykopávku. Tak jako v ekonomicky stagnující Francii a Německu i naši protestanti mají namířeno proti reformě důchodů a charitativních dávek, tedy proti nezbytnému zeštíhlení sociálního státu, jenomže u nás chtějí bojovat především proti soukromníkům ve zdravotnictví, pojišťovnách a lesích, kteří za hranicemi vesele řádí i v těchto oblastech. Jenomže na rozdíl od odborů západních mají ty naše malou společenskou podporu, protože stále ještě tloustneme (někdy doslova), a naši důchodci se daleko víc starají o budoucnost svých vnuků než o tu svou. Spor o to, zda-li u nás státní úředníci kradou víc než soukromníci, a ještě k tomu přiloží k požadovanému úplatku liknavost a nezájem, asi nevyřešíme. Nic naplat, privatizaci si budeme muset nakonec také vyzkoušet. Vždyť jinde (!) funguje.

Mají tedy odbory ještě vůbec nějaký politický význam, jiný než lokální stávky za vyšší mzdy? Myslím, že mají, ale musely by pochopit svět, ve kterém žijí. Vždyť každá vláda i ve volebním mezičasí potřebuje občas pořádný kopanec, a odbory jsou organizovanou částí veřejnosti. Anglická socialistická vláda musela nedávno ustoupit od zvýšení nejnižšího daňového pásma z deseti na nehorázných dvacet procent.

Naprosto stejnou fatální chybu udělala i česká vláda, když si vloni v létě nevšimla prognóz o narůstajících cenách energie a potravin. Zvýšení DPH o čtyři procenta, znamená nejen značné snížení životní úrovně těch nejhůř placených, počítejte v rostoucí křivce světových cen, ale ještě navíc zvyšuje inflaci, tedy další znehodnocení měny.
Tentýž problém se týká i platů! Odborový návyk bojovat za automatické zvyšování platů (a tím i inflace) bez ohledu na produktivitu je v době téměř jisté nadcházející recese velmi nebezpečný.

Zkuste to, milí odboráři, opačně! Místo třídní závisti vůči bohatým, kterých je stejně jenom pět a půl, a jejichž snížené daně považujete za urážku, žádejte menší daň z příjmu těm nejchudším (námi všemi milovaným) zdravotním sestrám a učitelům. Je daleko urážlivější, aby zaměstnanci s tak bídnými platy platili vyšší daně než v bohaté Anglii. Pomůžete nejen jim, ale budete mít i nehynoucí zásluhu o celou ekonomiku. Máme stoupající inflaci a dokonce negativní úrokové míry, a tak jenom snížení daní, a ne páně ministra Kalouska starost o likvidaci deficitu při zachování zbytnělé

Psáno pro deník E15