Šéfové ruského Gazpromu nás nedávno radostně varovali, že ropa překoná další světový rekord, a někteří bankéři (Goldman Sachs) jim v apokalyptických věštbách dokonce sekundují.

Stoupající ceny ropy a magické hranice 100, 150 nebo dokonce 200 dolarů za barel (vyjádřené ovšem v stále klesající hodnotě dolaru), ponoukají mnohé finanční analytiky k fantastickým spekulacím, a ty zase rodí neuvěřitelné mýty. Někdy to vypadá jakoby byli všichni zasaženi náhlou ztrátou paměti na základní princip tvorby cen: nabídku a poptávku.

Někteří přišli s teorií ropnéhu vrcholu, podle které těžba omezeného množství suroviny musí jednou dosáhnout vrcholu a poté klesat. Nejenže nemusí, ona ani nemůže, protože o poptávce rozhoduje cena. Platí přece čím vyšší cena, tím nižšší zájem. Poprvé od ropného šoku (1973-4) už druhý rok v rozvinutých zemích poptávka poklesla, zatím jenom o ubohé půlprocento ročně, ale poprvé v historii začínají i azijské státy ustupovat od dotací, protože na ně už prostě nemají. Polovina světa totiž spotřebu ropy dotuje a druhá polovina ji zase notně zdaňuje. A teprve teď po pěti letech strmého růstu donutila cena ropy bohatý svět, aby snížil svou spotřebu, a po Tchajvanu, Malajsku a Indonézii minulý týden dokonce i Čínu, aby se světovým cenám i ona trochu přiblížila.

Růst poptávky v Ázii už nyní zpomaluje. Pro ty s vysokou životní úrovní byla ropa stále ještě příliš laciná, pro ty s nízkou, ale rostoucí ekonomikou, příliš nezbytná a politicky citlivá.

Celé desetiletí, lacinější než minerálka, byla ropa drogou veškerého průmyslu, a stala se tak tkv. neelastickou komoditou, jež zastavila veškerý rozvoj alternativ včetně investic do geologického výzkumu a rafinérií, jejichž zastaralý park se také na dnešní ceně podílí. Teprve pozdě a pomalu se začínáme poohlížet po lacinějších alternativách. A dnes je už levnější prakticky všechno! Bohužel ne všechno bude hned. Proto ještě ropa trochu zdraží. Nová ložiska v Brazílii, Kaspickém moři či v Bosně nebudou hned tak k mání, o investicích do bitumenu a ropného písku nemluvě.

Čínské a americké investice do větrné a solární energie sice stoupají závratnou rychlostí (za pět let téměř sedminásobně), jenomže světový podíl takové energie ještě dlouho nedosáhne ani tří procent.

A z necelé stovky atomových elektráren plánovaných v Azii a USA bude v příštích pěti letech možná uvedeno do provozu deset. Podíl biopaliv také pomalu roste, ale dlouho ještě nedosáhne ani pěti procent světové spotřeby.
A tak se staví o překot na uhlí a na plyn.

Přesto si však nakonec trh poradí. Američané se dobrovolně zbavují svých městských džípů (SUV), a americké automobilky už tyhle žraločí monstra, které se podílí na celém patnáctiletém zvýšování poptávky po naftě, přestávají vyrábět, a podíl hybridních, plynových a teď i elektrických aut na noční proud rapidně vzrůstá. Chudší budou šetřit z nezbytnosti, bohatší, aby šli příkladem.

Jedno je jisté do roka a do dne (a nejspíš do zimní sezóny) cena ropy klesne a chudáci spekulanti, kteří sází na budoucí vyšší ceny virtuální komodity, prodělají. Mimochodem ti se stali také obětí mýtu. Spekulovat se dá s akciemi nebo s měnou. Skladovat sudy s ropou už tak snadné není.

Psáno pro deník E15