Psát v létě o politice je téměř perverzní. Politici jsou na dovolené, ženy a dívky chodí téměř nezahalené, a všude zrají okurky. Tedy s výjimkou Turecka, kde nejvyšší soud převahou jednoho hlasu odmítl žalobu nejvyššího prokurátora a nezakázal činnost ani vládní straně ani premiérovi a prezidentovi za to, že ženy teď smí chodit do úřadů zahalené v muslimském šátku.

Jiný kraj, jiný mrav, řeknete si, Islám však stejně jako křesťanství trvá na tom, že ženy mají být chráněny před lascivními zraky mužů, a muži před chtíčem a pokušením nevěry. Dokonce i feministky souhlasí, že žena nemá být na veřejnosti (jen nebo vůbec) objektem sexuální touhy, a tak pryč s nebezpečnou krásou a hnusným harašením. Zvláště v létě.

Nejvyšší soud tak zabránil politické krizi, vždyť přece premiéra Erdogana a jeho druhy zvolilo 47% všech voličů. Demokracie v Turecku byla zachráněna a evropští politici si zhluboka oddychli. Turecko je totiž jedinou islámskou a demokratickou zemí.

Sekularisté zuří, nemohou připustit veřejnou propagaci zbožnosti, mají totiž svoji alternativní fundamentalistickou víru - zbožňují národ. Stejně jako v Americe i v Turecku spolu dvě ignorantské strany vedou studenou válku. Náboženská identita totiž nemůže být soukromá záležitost, a patří do veřejného života i do školních osnov, jakkoli se nám to může nelíbit. Je přece nepřípustné, aby se například učil pouze ateismus skrytý v Darwinově teorii druhů. Jestliže někdo věří, že se něco vyvíjí samo, pak je to víra a nikoli věda. Staří Římané hlásali koexistenci – tedy spolužití různých věr.

Společenský problém začíná ve chvíli, kdy jedna strana začne diskriminovat nebo dokonce potírat druhou. Turečtí sekularisté se obávají, že jednou budou šátky povinné všude, nejen v mešitách, že bude tak dlouho ubývat obchodů i restaurací s alkoholem (jak už dnes vidíme), až zaniknou (budou zakázány) úplně. Už teď se zakrývají hambaté sochy (incident v Tarsu a ve městě Kars), a brzy se budou možná i kácet. Některé obecní úřady zakazují diskotéky a bordely. Na obzoru je vidina puritánské cenzury a státního náboženství.

Islám tolerantní není z principu. Nezná tradici křesťanského dualismu; rozlišení pragmatické vlády od vlády ryze duchovní. Nezná hierarchickou církevní a závaznou autoritu, proto míru jeho tolerance určují politici. Islámská zbožnost je veliká, a kde vládne zbožnost, tam platí rodinné hodnoty a řád. Není divu, že vyhovuje především ženám, navzdory diskriminaci, excesům a krutostem, o kterých tak často slyšíme. Islámská víra je velmi jednoduchá. Nechápe, podobně jako bolševismus, že takovou samozřejmost někdo nechce přijmout. Nechápe, proč by měla zbožnost tolerovat neřest a ještě k tomu na veřejnosti. Nechápe, stejně jako nacionalisté, proč by měla většina tolerovat menšinu.

Turecko stále patří mezi nejtolerantnější islámské země. Rozhodnutí nejvyššího soudu napravilo společenské vychýlení způsobené fundamentalistickým sekularismem. Doufejme, že se teď historické kyvadlo nepřechýlí na druhou stranu.

A věnujme se raději létu.