Pražské jaro, levice a realita

20. 08. 2008 | 21:30
Přečteno 4125 krát
Na výbuch Pražského jara se zákládalo dlouho už od počátku šedesátých let. Mělo dvě tváře. Jednu - lidovou, intuitivní, neideologickou, tu druhou - reformě socialistickou a mocenskou, jež byla rozdrcena sovětskými tanky spolu se svobodou těch prvních. Tu první snad nejlépe popsal lidový šprýmař Švandrlík: „Doba nadšení, stupidních častušek a vřískavých halekaček definitivně skončila. Budovatelské písně nepěli už ani svazáci…

Stověžatá Praha tonula v jasmínu a pravicovém revizionismu… Zatímco nejspravedlivější sociální řád zkomíral na úbytě, na stříbrná plátna vtrhlo Sedm statečných a rychlopalbou svých koltů vymázavali z paměti slečen Julka Fučíka, Pavku Korčagina i Olega Koševého.“ O ty slečny svlečny šlo tehdy také i ve víru revolučního nadšení na Západě. Make love not war!

Jak postupně režim slábl a svobody přibývalo, nechal se nedůvěřivý národ nakonec přesvědčit, že svoboda je slučitelná se státním socialismem. Čítával jsem nekonečné diskuse o podobě a smyslu socialismu na stránkách Literárních novin a vždycky přeskakoval slovo socialismus, abych se dobral skrytého smyslu. Byli jsme v jinotajích tehdy tak populární nové poezie dobře vycvičeni: „a dělný otec dnes pohlavkuje své strávníky za tu bryndu, kterou nadělal“ (J.Gruša). A snad i proto, že jsem pocházel z venkova, kde se vyskytovali jenom aparátčíci, netušil jsem, že to snad někdo může se socialismem myslet opravdu vážně, a pokud, tak jistě ne v mé generaci. Teprve v Praze jsem zjistil, že existuje levice.

Ideologové socialismu s lidskou tváří byli většinou (až na pár mladých idealistických pohrobků z komunistických rodin) přestárlí mládežníci z osmačtyřicátého, kteří si chtěli znovu prožít svůj revoluční sen; trpěli zdiskreditováním ideologie a své vůdčí pozice si chtěli udržet. Nepochybně tihle revizionisté to znovu mysleli dobře. Hledali třetí cestu v politice, ekonomice i kultuře. Strana měla být kontrolována právy občanů a svobodným tiskem, ekonomika státních decentralizovaných podniků (a dělnických rad) měla zahrnovat prvky tržních mechanismů a řízená kultura…? Tady byl neřešitelný problém, vždyť někteří lidé toužili i po náboženské, rozuměj reakční, svobodě.

My, kteří jsme pocházeli z jiných kořenů, má matka zažila v Polsku krvavou sovětskou okupaci a indoktrinaci (17.9.39), jsme si mysleli, že to všichni myslí jenom takticky z ohledu na Sovětský svaz. Ve skutečnosti neviděli rozpor mezi vyvlastněním a svobodnou kulturou.

Západní levice, tedy komunisté a sociální demokraté, prožívali likvidaci pražského socialismu velmi těžce. Měl být důkazem reformovatelnosti komunismu, důkazem, že jedině nekapitalistická společnost může být humanistická, kolektivistická, kulturnější a morálnější než ta, ve které působili. Každá diskreditace sovětů je politicky i ideologicky poškozovala. Jejich socialismus byl reálnou utopií, historicky byl spjat s leninskou revolucí a její vývojem. Evropa byla najednou v šoku, a znovu vypluly na povrch teorie o totalitarismu – společném jmenovateli nacismu a komunismu. Socialisté odmítli invazi snadno, mezi komunisty (s výjimkou italských, které Pražské jaro inspirovalo k myšlence eurokomunismu) protestovali jen osamocení jedinci (Daix, Garaudy).

Ještě horší to bylo s nezávislou intelektuální levicí. Právě se totiž vezla na vlně euforie jiného opravdu revolučního jara pařížských barikád a evropských i některých amerických univerzit. Proto buď mlčela (Sartre) nebo obhajovala nezbytnou jednotu socialistického tábora (Umberto Eco), právem se totiž domnívali, že má Brežněv pravdu. Nikdy nezapomenu na nekonečné diskuse s revolučními studenty London School of Economics, kteří se zřejmě bouřili proti bohaté, ale po dvou genocidních válkách duchovně vyprázdněné Evropě svých otců a dědů. Vypůjčili si k tomu marxismus a mrtvá, učebnicová a totálně zdiskreditovaná hesla najednou obživla. Oni skutečně nenáviděli prohnilý kapitalismus, individualismus, kolonialismus, americký imperialismus, podvod voleb, eurocentrismus, lidská práva a falešné buržoazní svobody. Budoucnost patřila třetímu světu, tam existoval skutečný proletariát, naděje lidstva.

Jenomže my jsme toužili právě po těch základních svobodách, individualismu a konzumní úrovni, o které se nám v Praze jen zdálo. Imperialismus byl přece sovětský, a žádný kolonialismus jsme nikde neviděli. Anglická imperiální minulost nám připadala docela fajn. Největším šokem snad byla ztracená důstojnost otrhaných, špinavých a fanatických studentek, které na mě řvaly, že rodina je buržoazní přežitek, ony chtějí rovnost, zaměstnání a žádné děti. Vzdělání nebylo nic než třídní násilí a Pražské jaro nebyla žádná revoluce. V té jedné věci měly feministky pravdu. Nebyla. Bylo to lidové hnutí za svobodu a lidská práva a navzdory reformátorům by nakonec socialismus s lidskou tváří vyústil v restauraci kapitalismu, jak se také ostatně stalo o dvacet let později. Pražské jaro, podobně jako později naivní Gorbačov, zasadilo utopistům reálna smrtelnou ránu, a ze mě se stal třídně uvědomělý maloměšťák.

Mrtvá láska k utopii však nikdy nerezaví, mutuje a objeví se jednou jinde a v jiné podobě.

Psáno pro Lidové noviny

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

student napsal(a):

Jsou lidé, kteří i na roku 68 a následujících letech dokáží najít něco pozitivního.
V roce 68 byla zrušena sporná organizace ČSM. O rok později vznikla bezesporu hnusná organizace SSM. Ta jako, jediná v Československu,vznikla proto aby obhajovala okupaci.Posbírala odpad mládežníků a svůj úkol plnila. Z vybraných soudruhů nadělala funkcionáře a proto dnes máme zdravé jádro těch správných demokratických politiků.
20. 08. 2008 | 21:40

skeptický napsal(a):

Sedm statečných přišlo do kin v r.66 nejpozději,spíše dříve.
Prosil bych o objektivní a pravdivé informace.
20. 08. 2008 | 21:49

Vilém napsal(a):

Samozřejmě hladomor v Irsku za anglické imperiální minulosti byl docela fajn, sice pomřelo procentuálně víc lidí než za hladomoru na Ukrajině, ale jejich panem Tomským zbožňovaná základní práva nikdo neomezoval, takže šlo bezpochyby o projev méněcennosti Irů, jejich vyhubení bylo tržně konformní a s morálními kvalitami kapitalismu samozřejmě nemělo nic společného - děsivé jsou naopak snahy o rovnoprávnost, protože právo na svobodný pokřik nesmyslů mají jen prodejní pravicoví pisálkové.
20. 08. 2008 | 22:17

RUMCAJS napsal(a):

Nečetl jsem všechny blogy k tomuto tématu, ale sázím boty, že ten Váš je nejlepší.
20. 08. 2008 | 22:57

vanoce3000 napsal(a):

Největší utopie dneška vylezla z Bílého domu... a v Iráku začala "budovat demokracii"...
21. 08. 2008 | 00:12

Honza Český napsal(a):

Rozhodně je to nejlepší text od autora řadícího se k třídně uvědomělým maloměšťákům
21. 08. 2008 | 04:16

jepice napsal(a):

Skeptický:
Citace ze Švandrlíka o nástupu oblíbenosti pistolníků namísto častušek je o lidové atmosféře šedesátých let.
21. 08. 2008 | 07:42

Pamětník napsal(a):

Souhlasím s Dubčekem mladším, že národ musí mít ideály, aby mohl jít dopředu cestou pokroku. O nějakém naivismu nemůže být ani řeč; to je pseudoargument tzv. pragmatiků dnešního zrna.
V r.1968 šlo u nás o demokratizaci, a osvícení panovníci nemohli vzejít z řad nevolníků.
21. 08. 2008 | 09:29

Ferda napsal(a):

Někdo moudrý řekl: "Rozumný člověk se přizpůsobí světu, nerozumný se snaží přizpůsobit svět sobě. Proto veškerý pokrok přivodili lidé nerozumní." Takže poněkud opovržlivý tón o naivitě bych si odpustil.
21. 08. 2008 | 09:46

skeptický napsal(a):

Jepice
Citace ze Švandrlíka skončila,pokud to chápu, slovem svazáci...
I tak máte pravdu,nečetl jsem pozorně.Hned mi to bylo divné,že by autor natolik vybočil z charakteru,a dopustil se nepřesnosti.
21. 08. 2008 | 10:01

Lila napsal(a):

Také já vnímám osmašedesátý jako lidové hnutí za svobodu a lidská práva, jako pan Tomský.

Generace, která vyrostla na Timurovi a jeho partě, Čukovi a Gekovi a Odvážné školačce, začala v době dospívání objevovat úplně jiný svět. Usínali jsme s uchem přilepeným k tranďáku s "Laxíkem", nahrávali Beatles, hltali Literárky stejně jako Škvoreckého Zbabělce, hádali se nad Hrabalem, četli Procházku, Klímu, Masaryka a Senecu, milovali Kunderovy Monology a Wernischův Zimohrádek; do našeho světa patřil Puškin a Jevtušenko stejně jako A. Ginsberg. A spousta nádherných filmů a První máje na Petříně, majáles a odpor k režimu, kterému jsme čím dál méně důvěřovali.

Ta úžasná doba měla ještě jednu, poněkud temnější rovinu. Najednou se začali vracet političtí vězni, zjistili jsme co byl "most inteligence", objevila se pravda o hradčanském domečku v Kapucínské. Začalo se nahlas mluvit o rehabilitacích. To slovo jsme neznali.

Zhltli jsme Solženicův Jeden den Ivana Denisoviče a Mňačkovy Oněskorené reportáže a byli jsme v šoku.

Měli jsme v hlavě pořádný zmatek, ale jedno jsme věděli určitě - v tomhle jsme žít nechtěli.

Výměnu komunistických papalášů v lednu 68 jsme nijak zvlášť neprožívali. Že nahoře došlo k nějakému posunu jsme zaznamenali až v březnu. Ale víc než připravovaný akční program KSČ, mě zaujal článek Pavla Juráčka v Mladém světě o generálu Šejnovi, nebo polemika o smrti Jana Masaryka. V červnu jsme stihli ještě podepsat Dva tisíce slov a pak přišel srpen.
Dodnes jsem přesvědčená o tom, že komunističtí osvícenci, kteří nám připravili hořké procitnutí, byli více méně jen ve vleku událostí.

To, co následovalo potom, byl celospolečenský úpadek takového rozsahu, jaký v našich novodobých dějinách nemá obdobu.
Myslím, že z této dějinné kapitoly se jen tak nevzpamatujeme.
21. 08. 2008 | 10:42

prirodovedec_II napsal(a):

To Vilem: (je dobre veci pojmenovat podle
skutecnosti a ideologii si nechat do diskuse se "svymi")
"From 1845 to 1849, a fungus destroyed Ireland's potato crop, with disastrous effects for Ireland's poor."
A jeste vice mrtvych ma na svedomi kapitalizmusus zapricinenim "morovych" ran!

Je opravdu "korenem vseho zla" britsky kolonialismus? Mohu poprosit (i jine bloggery zastavajici tento univerzalni princip) o pochopeni pro moji "natvrdlost"
a o udani "pricinnych souvislosti"??
21. 08. 2008 | 11:16

Karel napsal(a):

Kapitalismus na věčné časy a nikdy jinak!!
A kde se fláká Urban, Zrno??
21. 08. 2008 | 12:50

Karel (taky) napsal(a):

Lila: Poslední věty vašeho příspěvku bych podepsal. Začátkem sedmdesátých let tady začal ohavný marasmus, který stále trvá a konec v nedohlednu. Jen občas někdo vypiskuje, že se máme nejlépe nejlépe ze všech dob (kolikrát já tohle slyšel...), že máme demokracii, a většinou, že máme držet hubu, protože náš názor není důležitý... A soudruzi, rozlezlí v nejrůznějších stranách dnešní "Národní fronty" si mohou dovolit krást, rozkazovat a rozdávat naši zem cizincům den za dnem stále víc a víc.
21. 08. 2008 | 15:03

jepice napsal(a):

Lila:
To vaše shrnutí podepisuju. S dovětkem, že kdyby Sověti nechali řešení čs. situace na Dubčekovi, Smrkovském a spol. a nezasáhli, není vyloučeno, že by rok 1969 vypadal z hlediska pražskojarně natěšeného lidu obdobně, jak vypadal, protože tihle "idolové" by nakonec nepřekousli, kam společnost směřuje, a vyrukovali by s nějakým silovým řešením sami.
21. 08. 2008 | 15:20

pgjed napsal(a):

Pamětníkovi:

Vážený, ani 40 let nestačilo k procitnutí? Celá slavná demokratizace byla jenom prázdným heslem vytaženým komunisty jak falešné eso z rukávu v situaci, kdy z obyčejných slušných lidí na komunisty a na socialismus nikdo nevěřil ani omylem. Kdy začal být do očí bijící rozdíl životní úrovně proti Rakousku a Německu. Kdy rozklad a dezorganizace průmyslu začaly ohrožovat existenci hospodářství. Deziluze z věrolomnosti předúnorových slibů byla depresivní i pro většinu komunistů z přesvědčení a svinstva držená pod pokličkou vylézala z takovou intenzitou, že je nemohl přehlédnout ani ten nejzaujatější bolševický pštros. V této situaci byl darebák Novotný odeslán na pivo a nahrazen bolševickým vykukem Dubčekem a zrádcem a ruským agentem Svobodou. Vidím vaše rozšířené zornice a rozčilený výraz, tedy alespoň k Dubčekovi krátké vysvětlení, protože k Svobodovi není co dodat.

Dubček již jako dítě a mladík v Kazachstánu, kam jeho rodiče přisli s Interhelpem zažil stalinské čistky, teror, zavírání a vraždění neviných lidí. Přesto se stal komunistou a pohyboval se v těch nejvyšších funkcích v době, kdy rudá hydra požírala své oběti u nás. Na nábřeží šel v lednu 68 z postu 1. tajemníka KSS. Velmi dobře věděl, co může očekávat od rusů a co je komunizmus. Kam jsme tedy s takovými lidmi mohli dojít a co to mohla být za demokracie? Jediné + celého r. 68 bylo poznání, že komunistům dochází dech a je to začátek jejich konce. A snad i v tom, že nám čerstvě propušrění muklové stačili předat své myšlemky na skutečnou demokracii a svobodu. Nic víc, ale ani míň!
21. 08. 2008 | 15:38

Vilém napsal(a):

Prirodovedec II
Skutečně máte dojem, že na výběr máme jen z možnosti, že kapitalismus je kořenem všeho zla nebo naopak docela fajn se vším všudy? Nechápu, proč bych měl udávat příčinné souvislosti mezi přírodní katastrofou a kapitalismem, když mi jde o souvislosti mezi britským impériem a neochotou pomoci obětem neúrody.
http://en.wikipedia.org/wik...
21. 08. 2008 | 17:32

Kritik napsal(a):

V roce 1968 se plně projevila svoboda v informacích a myšlení. Vzniklo zde mnoho proudů v celém možném spektru tehdejšího chápání světa, od prava do leva. Autor článku vybírá jen některé (jinak to ve stručnosti není ani možné).
Ale jedno měli všichni aktéři myšlenek Pražského jara společné - chtěli svobodné volby, plnou potlitickou a občanskou demokracii. Samozřejmě, že se vyskytly i přitažlivé ideje kombinující tržní prosperitu se sociální spravedlností, tzv. "socialismus s lidskou tváří". Na rozdíl od autora článku byli občané těmito idejemi uchváceni - byli dokonce ochotni věnovat své šperky, úspory, cennosti i své osudy na tyto dobré věci.

Nikdy se nedozvíme, jak by vývoj pokračoval, nebýt násilného přerušení vzniklého díky oslabujícím se pozicím komunistických pohlavárů v NDR, MLR, BLR a PLR (viz též dnešní zprávy).
Možná, že by se vývoj zvrhl jako obvykle: Ti mazaní by uchvátili moc, ti chamtiví by uchvacovali majetky ostatních a všichni společně by to vznešeně nazývali demokracií v kapitalistickém tržním hospodářství.

Zcela určitě, v protikladu s duchem článku, zde před okupací v r. 1968 nebyl pesimismus a beznaděj, ale naopak nadšení a optimismus v lepší a spravedlivejší budoucnost. Nic podobného se od té doby v našich končinách nevyskytlo. Budoucnost, ve které určitě nebyla beznaděj a strach, jak je tím uchvácena dnešní společnost.

Názory, že v Pražském jaru šlo pouze o nerealizovatelné sny, mají právě takovou věrohodnost, jako předpovědi samozvaných spasitelů o mírovém soužití založeném na síle zbraní.
21. 08. 2008 | 19:41

Lila napsal(a):

Jepice:
Myslím si to také. Už nevím, kde jsem četla o zděšení těch, kteří přepisovali stenografické záznamy z tehdejších jednání ÚV KSČ: S těmihle reformy?! Demokracii?!

Souhlasím s Petrem Pithartem, který v Osmašedesátém napsal:
Hodnoty, které Češi a Slováci v roce 1968 obhajovali a způsob jakým to činili, přesvědčivě dokázaly, že právě mimo stranu žili myslící a svědomití lidé a ne jen "nestraníci" či "bezpartijní" lhostejní diváci. Že právě oni tvořili a střežili hodnoty, bez nichž by nevznikla ani ta krátká naděje pro všechny z jara a léta 1968.
21. 08. 2008 | 20:29

jepice napsal(a):

Lila:
Díky za připomenutí téhle knihy. Považuju ji za solidní pokus o vyrovnání se s osmašedesátým. Pitharta jsem si vždycky vážila a rozuměla jsem i tomu jeho výroku o slyšitelném růstu trávy.:)
Potom si to u mne pokazil. Několik politických porážek neunesl s elegancí, jakou bych mu přála, a dost nedůstojně fňukal.
21. 08. 2008 | 20:52

olga cies. napsal(a):

krasny clanek, dekuju! cetlo se to jak pohadka, pohlazeni, z tech pismem dycha prozitek ... tak mi to pripada jako nejlepsi forma jak mluvit o prazskym jaru.
22. 08. 2008 | 23:59

otto jaro 2010 napsal(a):

Jak postupně režim slábl a svobody přibývalo, nechal se nedůvěřivý národ nakonec přesvědčit, že svoboda je slučitelná se státním socialismem.
07. 01. 2010 | 21:35

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy