Lidový, někdo by řekl vulgární, instinkt sociální demokracie má velmi často pravdivé jádro, jenomže v pokřiveném zbyrokratizovaném světě je nám tahle pravda většinou pro kočku. Tak třeba poplatky u lékaře by být vůbec nemusely, kdyby byl systém nastaven tak, aby člověka zbytečně nehonili od medicinského čerta k dˇáblu. Poplatky měly nevděčný úkol brzdit zbytečné návštěvy způsobené byrokracií. Poplatky za recept naproti tomu nutné jsou, aby se neplýtvalo léky, které připadají pojištěncům téměř zadarmo. A co je zadara, tím se mrhá.

Předseda socdemokratů a jeho adjutant hejtman Rath tedˇ najednou před volbami objevili (19 let po převratu) další nesystémovou nesrovnalost a nové volební téma. Vysoké platy tzv. špičkových manažerů polo i plno státních podniků. Ano, mluvit o špičkových manažérech státního podniku je blud, jenž všechny politické strany vesele podporovaly. Jestliže ve státním sektoru nelze normálně podnikat, tj. riskovat kapitál danˇových poplatníků, a zisk, pokud vůbec nějaký je, je dán polo nebo plno monopolní výhodou, tak nejde o podnikatele ale o pouhé správce podniků. Pokud jde o správce ztrátových podniků, je to stejné. Kdo určí jaká ztráta je nezbytná a jaká ne? Tam, kde nevládné neviditelná ruka trhu, musí bohužel vládnout viditelná ruka státu. Astronomické platy těchto manažerských správců (i jejich kontrolorů ve správních radách) jsou proto hluboce nemorální. Občan právem cítí, že by tuhle službu (a za jeho peníze!) mohl za třetinový plat vykonávat kdekdo zcela průměrných kvalit, takže tuší, že je okrádán. Když slyší, že má správce velkou odpovědnost za řízení velkého podniku, tak se mu otvírá kudla v kapse. Cožpak někdy někoho za korupci neřkuli za obyčejné ztrátové podnikání zavřeli? Inteligentní občan dokonce ví, že stát podnikat ani nemůže a proto nemá, a všude, kde to jen jde, má svou účast v podnikatelské sféře prodat!

Nevadí, že se v demokracii často otevírají diskuse o ukrytých tématech teprve s nástupem voliče. Nevadí tolik, že pohnutky sociálních demokratů před volbami nejsou jen hnány touhou o nápravu věcí veřejných. Nevadí, že nám majetnějším slibují za staré, auto nové se slevou. Nevadí, že do čela strany a na kandidátky dávají hezké holky. Nevadí ani, že tolik mluví o sociální solidaritě. Kdo by nechtěl zvláště za cizí peníze pomáhat chudým a neštˇastným neschopným?

To všechno nevadí. Vadí, že jejich představa solidarity není pragmatická nýbrž ideologická, že je založena na české rovnostářské závisti vůči bohatým podnikatelům, jako byla kdysi zaměřena proti cizím pánům. Vadí, že tihle sociální inženýři nechtějí likvidovat státní podniky, regulaci a byrokracii. Vadí, že nám všem kradou budoucnost, a bilionový státní dluh, který způsobili, chtějí ještě zvětšovat, že vůbec nerozumí ozdravné funkci nízkých daní.

Taková už je logika tohoto slzavého údolí: čím více schopných podnikatelů, tím větší prosperita, tím méně potřebných. Obávám se, že někteří socialisté to vědí, stejně dobře jako to, že by bez sociální demagogie byli naprosto zbyteční.

Psáno pro deník E15