Královský vzestup knížete Karla ze Schwarzenbergů
Karel Schwarzenberg nakonec podlehl vábení topless strany a stal se tak jistým předsedou nové konzervativní strany Top 09. Je pochopitelné, že jej tahle topka na svou špičku potřebuje jako sůl, a nejen pro těch šedesát miliónů na volby, jak se sám přiznal, ale také proto, že je národem milován. A pokušení lásky ani starý aristokrat neodolá, vždyť jde o „cit nevýslovný a matoucí“ (K. Čapek)
Schwarzenberg je totiž fenomén. Podivuhodný a neuchopitelný. Vrátil se po převratu po čtyřiceti letech do vlasti plné nechuti vůči boháčům, emigrantům, aristokracii a zejména restituentům „našich“ českých hradů a zámků. Po hospodách bylo slyšet na adresu navrátilců: zdrhnul, tam se měl, tady sme trpěli, a teď nám do toho bude kecat. Tůdle!
Působil komicky svou zastaralou a jak se zdálo vadnou češtinou. Marně jsem vysvětloval, že není žádnej „degene“ jak nadávali, ale že jen trošilinku šumluje, že trpí drobnou vadou řeči, ostatně jako celá plejáda tehdejších ráčkujících politiků. A že není „žádnej Austriják“ (těžko budete vysvětlovat, že jde vlastně o stejný národ lišící se jen jazykem). Mohl jsem tak nanejvýš formálně poukázat na jeho české i švýcarské občanství. A že je pravý zemský patriot, jak už to u šlechty bývá, bez ohledu na zdánlivý kosmopolitní charakter, to už ovšem chápal v pivnici málokdo.
Jak je vůbec možné, že se s tak ohromným hendikepem stal nakonec miláčkem inteligence i plebejce? Žádné z popřevratových politických hvězdiček se něco takového nepodařilo. Václava Havla lid brzy opustil, Zemana a Klause zase nesnáší česká humanitní inteligence.
Nadšení z politiky a zvláště z politiků začalo v nové demokracii brzo opadávat. Postupně začalo být vidět, že se za maskou ideologických sporů skrývá korupce a podnikatelský zájem, nemluvě o nečistém podsvětí. Degenerace politiky na invektivy a agresivní verbální výpady nakonec vede jen k jedinému závěru: kdo ošklivě mluví, ošklivě jedná!
Proč právě jemu, zvláště ženy, tolik fandí? Protože se podruhé oženil se svou ženou? Protože se nebere vážně, je džentlmen a ne hulvát? Protože mluví jadrnou češtinou a ne politickou hantýrkou otomování, dolaďování, ošetřování, o tom, co si umí nebo neumí představit? Protože myslí a mluví víc na plnou hubu, a přitom nepomlouvá a neuráží? Protože aristokrat nekrade a je nepodplatitelný?
Aristoteles to dávno věděl: spořádaná políteia (demokracie) musí být vládou těch lepších, příkladem i prosazováním ctností. Společnost je něco jako zahrádka, má také svá práva i potřeby, je nutné ji kultivovat a mládež musí být mustrována. Jinak hrozí vláda ochlokracie a rozvrat, po česku vláda holoty pro holotu. Zdá se, že to teď kdekdo vidí a cítí. Republika bez aristokracie byť nedědičné prostě nefunguje.
A nepodplatitelnost? Kníže už je dávno podplacen neviditelnou devizou obliby, a dá-li mu pámbu zdraví, tak za tři roky bez přívažku dnešních pomahačů míří na hrad. Jsem jen zvědav na tu novou konzervativní stranu. Češi mají v historickém povědomí všelijak pomíchané hodnoty, konzervativní i liberální, přestože jsou nakonec tak trochu monarchisty.
Psáno pro E15
Schwarzenberg je totiž fenomén. Podivuhodný a neuchopitelný. Vrátil se po převratu po čtyřiceti letech do vlasti plné nechuti vůči boháčům, emigrantům, aristokracii a zejména restituentům „našich“ českých hradů a zámků. Po hospodách bylo slyšet na adresu navrátilců: zdrhnul, tam se měl, tady sme trpěli, a teď nám do toho bude kecat. Tůdle!
Působil komicky svou zastaralou a jak se zdálo vadnou češtinou. Marně jsem vysvětloval, že není žádnej „degene“ jak nadávali, ale že jen trošilinku šumluje, že trpí drobnou vadou řeči, ostatně jako celá plejáda tehdejších ráčkujících politiků. A že není „žádnej Austriják“ (těžko budete vysvětlovat, že jde vlastně o stejný národ lišící se jen jazykem). Mohl jsem tak nanejvýš formálně poukázat na jeho české i švýcarské občanství. A že je pravý zemský patriot, jak už to u šlechty bývá, bez ohledu na zdánlivý kosmopolitní charakter, to už ovšem chápal v pivnici málokdo.
Jak je vůbec možné, že se s tak ohromným hendikepem stal nakonec miláčkem inteligence i plebejce? Žádné z popřevratových politických hvězdiček se něco takového nepodařilo. Václava Havla lid brzy opustil, Zemana a Klause zase nesnáší česká humanitní inteligence.
Nadšení z politiky a zvláště z politiků začalo v nové demokracii brzo opadávat. Postupně začalo být vidět, že se za maskou ideologických sporů skrývá korupce a podnikatelský zájem, nemluvě o nečistém podsvětí. Degenerace politiky na invektivy a agresivní verbální výpady nakonec vede jen k jedinému závěru: kdo ošklivě mluví, ošklivě jedná!
Proč právě jemu, zvláště ženy, tolik fandí? Protože se podruhé oženil se svou ženou? Protože se nebere vážně, je džentlmen a ne hulvát? Protože mluví jadrnou češtinou a ne politickou hantýrkou otomování, dolaďování, ošetřování, o tom, co si umí nebo neumí představit? Protože myslí a mluví víc na plnou hubu, a přitom nepomlouvá a neuráží? Protože aristokrat nekrade a je nepodplatitelný?
Aristoteles to dávno věděl: spořádaná políteia (demokracie) musí být vládou těch lepších, příkladem i prosazováním ctností. Společnost je něco jako zahrádka, má také svá práva i potřeby, je nutné ji kultivovat a mládež musí být mustrována. Jinak hrozí vláda ochlokracie a rozvrat, po česku vláda holoty pro holotu. Zdá se, že to teď kdekdo vidí a cítí. Republika bez aristokracie byť nedědičné prostě nefunguje.
A nepodplatitelnost? Kníže už je dávno podplacen neviditelnou devizou obliby, a dá-li mu pámbu zdraví, tak za tři roky bez přívažku dnešních pomahačů míří na hrad. Jsem jen zvědav na tu novou konzervativní stranu. Češi mají v historickém povědomí všelijak pomíchané hodnoty, konzervativní i liberální, přestože jsou nakonec tak trochu monarchisty.
Psáno pro E15