Podvodník Madoff a bezradnost kapitalismu
Neuvěřitelných sto padesát let federálního žaláře bez možnosti podmíněného propuštění dostal Američan Bernard Madoff za klasické letadlo, kterým za dobu téměř dvaceti let vysál z důvěřivých milionářů dobrých padesát miliard dolarů. A to jen podle vlastního přiznání, odhady jsou ještě vyšší. Není pochyb o tom, že naprosto selhal dozor Komise pro cenné papíry a burzu, s níž byl tento výjimečně schopný zločinec velmi spřátelen a které dokonce pomáhal s vytvořením pravidel na ochranu malých akcionářů. Potud není o čem diskutovat.
Výstraha selhala
Pokud měl ale být takový bezprecedentní trest výstrahou všem bankéřům a manažerům kreativního účetnictví, pak selhal. Selhal také, měl-li zároveň uklidnit veřejné vášně a nenávist vůči finančníkům, kteří neprojevují sebemenší lítost, v krizi se ,,napakovali" a teď ještě obdrželi od státu dalších dva a půl bilionu dolarů na nezbytnou záchranu bankovnictví.
Přestože daňoví poplatníci teď vlastní třeba 34 procent Citibank, její úroky z kreditních karet stouply téměř na 30 procent ročně a její manažeři si zvýšili platy o polovinu, aby se fikaně vyhnuli vládním restrikcím uvaleným na prémie částečně znárodněných finančních ústavů. Přitom zdaleka nejde o výjimku. Slavný Goldman Sachs, rovněž příjemce velké státní pomoci, dokonce zvýšil platy některým svým řadovým zaměstnancům na 700 tisíc dolarů ročně.
Není divu, že vždy pohotový Hollywood reaguje na veřejné pobouření filmem o slavném finančním podvodníkovi z Velké krize třicátých let Johnu Dillingerovi, kterého zosobní miláček amerického publika Johnny Depp. V zašlých westernech vypadal zlosyn jako zlosyn. Teď bude vypadat jako sympaťák.
Zločinci nového typu
Co ale počít s tím základním problémem - s krizí důvěry v systém, který Madoff a jemu podobní s takovou lehkostí zneužívali? Finanční sektor je na důvěře založen více než kterýkoli jiný. Mnohé peněžní instituce dodnes nosí hrdé jméno ,,trust" a nejinak se jmenují i akciové fondy - ,,unit trusts".
Obětní beránek Madoff byl sice geniální hochštapler, avšak zároveň podvodník starého typu. Proto také astronomická výše jeho trestu nijak morálně nezapůsobila, ač měla být mimo jiné také výstrahou všem manažerům kreativního účetnictví zvyklým na menší obchodní riziko. Jenomže oni nepodvádí prastarým hochštaplerským způsobem. Takže se výstraha týká jen takových, kteří kradli primitivně jako například v případě energetické společnosti Enron, kdy obdrželi její manažeři, kteří ožebračili desítky tisíc svých zaměstnanců, jen po šesti letech vězení. Americká veřejnost ale dnes očekává spravedlnost především jinde. Očekává potrestání vynálezců nejrůznějších toxických fondů a investičních derivátů.
Velká pravda
Američané vždy přísahali na poctivou a tvrdou práci a solidnost a na zachovávání morálních (nejen těch právních) pravidel. Solidní pracovitost dodnes nosí svatozář. Přes monstrproces s Madoffem to ale vypadá, že ovoce přinesla jiným.
Hrozí, že se zhroutí přesvědčení, nejlépe vyjádřené slovy prezidenta Abrahama Lincolna: ,,Nepomůžeme přece chudým likvidací bohatých. Nepomůžeme slabým oslabením silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Neprospějeme bratrství třídní nenávistí. Ctnosti, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost."
Jistě! Velká pravda. Odkud ale dnes brát ctnosti, bez nichž kapitalismus nemůže fungovat? Neměl snad pravdu Aristoteles, když tvrdil, že prvořadným úkolem státu a školy je inspirovat a „přidržet“ občana na cestě k ctnostnému životu, neboť na rozdíl od bohatství, slávy a moci, takový život jediný přínáší nejen individuální spokojenost a duševní rovnováhu, ale dokonce řád a svobodu lidské pospolitosti.
Alexander Tomský
Pro deník E15
Výstraha selhala
Pokud měl ale být takový bezprecedentní trest výstrahou všem bankéřům a manažerům kreativního účetnictví, pak selhal. Selhal také, měl-li zároveň uklidnit veřejné vášně a nenávist vůči finančníkům, kteří neprojevují sebemenší lítost, v krizi se ,,napakovali" a teď ještě obdrželi od státu dalších dva a půl bilionu dolarů na nezbytnou záchranu bankovnictví.
Přestože daňoví poplatníci teď vlastní třeba 34 procent Citibank, její úroky z kreditních karet stouply téměř na 30 procent ročně a její manažeři si zvýšili platy o polovinu, aby se fikaně vyhnuli vládním restrikcím uvaleným na prémie částečně znárodněných finančních ústavů. Přitom zdaleka nejde o výjimku. Slavný Goldman Sachs, rovněž příjemce velké státní pomoci, dokonce zvýšil platy některým svým řadovým zaměstnancům na 700 tisíc dolarů ročně.
Není divu, že vždy pohotový Hollywood reaguje na veřejné pobouření filmem o slavném finančním podvodníkovi z Velké krize třicátých let Johnu Dillingerovi, kterého zosobní miláček amerického publika Johnny Depp. V zašlých westernech vypadal zlosyn jako zlosyn. Teď bude vypadat jako sympaťák.
Zločinci nového typu
Co ale počít s tím základním problémem - s krizí důvěry v systém, který Madoff a jemu podobní s takovou lehkostí zneužívali? Finanční sektor je na důvěře založen více než kterýkoli jiný. Mnohé peněžní instituce dodnes nosí hrdé jméno ,,trust" a nejinak se jmenují i akciové fondy - ,,unit trusts".
Obětní beránek Madoff byl sice geniální hochštapler, avšak zároveň podvodník starého typu. Proto také astronomická výše jeho trestu nijak morálně nezapůsobila, ač měla být mimo jiné také výstrahou všem manažerům kreativního účetnictví zvyklým na menší obchodní riziko. Jenomže oni nepodvádí prastarým hochštaplerským způsobem. Takže se výstraha týká jen takových, kteří kradli primitivně jako například v případě energetické společnosti Enron, kdy obdrželi její manažeři, kteří ožebračili desítky tisíc svých zaměstnanců, jen po šesti letech vězení. Americká veřejnost ale dnes očekává spravedlnost především jinde. Očekává potrestání vynálezců nejrůznějších toxických fondů a investičních derivátů.
Velká pravda
Američané vždy přísahali na poctivou a tvrdou práci a solidnost a na zachovávání morálních (nejen těch právních) pravidel. Solidní pracovitost dodnes nosí svatozář. Přes monstrproces s Madoffem to ale vypadá, že ovoce přinesla jiným.
Hrozí, že se zhroutí přesvědčení, nejlépe vyjádřené slovy prezidenta Abrahama Lincolna: ,,Nepomůžeme přece chudým likvidací bohatých. Nepomůžeme slabým oslabením silných. Nezvýšíme příjmy snížením zisků. Neprospějeme bratrství třídní nenávistí. Ctnosti, charakter a odvahu neposílíme, když lidem vezmeme iniciativu a nezávislost."
Jistě! Velká pravda. Odkud ale dnes brát ctnosti, bez nichž kapitalismus nemůže fungovat? Neměl snad pravdu Aristoteles, když tvrdil, že prvořadným úkolem státu a školy je inspirovat a „přidržet“ občana na cestě k ctnostnému životu, neboť na rozdíl od bohatství, slávy a moci, takový život jediný přínáší nejen individuální spokojenost a duševní rovnováhu, ale dokonce řád a svobodu lidské pospolitosti.
Alexander Tomský
Pro deník E15