V našem laskavém nemateriálním světě jsou láska, přátelství i charakter hodnoty zcela neprodejné. Kdyby byly prodejné nebyly by láskou, přátelstvím ani charakterem. Pochopili to autoři Vyšehradské výzvy, když kritizují čistě marketingovou volební kampaň své sociální demokracie, když říkají, že nejsou obchodní společnost? Nevím, ale rozhodně ťali do živého.

Od chvíle, kdy studentská vaječkiáda veřejně vyjevila papalášský charakter předsedy sociálních demokratů, je vůdčí princip strany ve psí. A nepomůže mu ani emocionální vyznání jeho těhotné ženy, natož reklamní agentura zvyklá prodávat mrtvé zboží, kde stačí trik a neotřelý nápad, protože jde jen o to vypíchnout holou existenci produktu. Politická nabídka však nenabízí jenom zboží, stranický program, nýbrž také jeho solidnost a věrohodnost zosobněnou tvářemi politiků. A to jsou taková okénka do duševního světa, a mají- li reprezentovat osobnost a charakter, musejí podle toho i vypadat, přestože nikdo přesně neví jak. Proto se možná kamarádi z grémia té druhé strany svlékli a politici na rakouské straně naopak oblékli jako manekýni. Mají zamaskovat svou pravou tvář. “Zatímco ženská tvář je vizáž a umělecké dílo, mužskou vytvořil život sám” (Oscar Wilde).

Autoři manifestu si všimli, že v minulých volbách útočili sociální demokraté na svrženou a tudíž vlastně neexistující vládu. Teď mají hesla o “správnosti” slušnosti, úctě k stáří a pomoci bližnímu v nouzi, tuhle chybu napravit. Jenže ta milá hesla nemají politickou váhu, protože pravda a láska jsou hodnoty věčné a nadpozemské, a za nimi se ještě na potvoru z plakátu zubí Zubová, sice pohledná, ale zoufale nevěrohodná poslankyně bývalých zelených. O takových hodnotách se ani mluvit moc nedá, ba ani ze skromnosti nemá. Kdyby z předsedy čišela poctivost, solidnost a odvaha, a jeho adjutanti byli stranou slušných lidí, jak tomu kdysi bývalo, nemuseli by teď před volbami někteří psát manifesty.

Politický program tady a teď v tomto slzavém oudolí musí pochopitelně reagovat na reálnou poptávku většiny voličů, ale naštěstí ji nemůže uměle vytvořit. Paroubkova představa, že bude ještě na poslední chvíli reagovat na náladu voličů je proto naivní. Koupit si těch pár hlasů, kteří se zvednou od piva odradí voliče jiné. Je paradoxní, že o takové taktice přesvědčil i své podnikatelské oponenty z ODS. Veřejné mínění sice vládne, nikdo však naštěstí dobře neví, jak takový český populismus opravdu vypadá.

Pokud se lidé bojí recese a ztráty zaměstnání, tak je nabídka větší sociální pomoci oslovit může. Jestliže se však recese příliš nebojí, budou se daleko víc obávat kleptokracie anebo, nedej pámbu, nekompetentního týmu špatných hospodářů. Při dnešní stále ještě zanedbatelné osmiprocentní nezaměstnanosti bych vsadil na dobré hospodáře.

A neprodejné hodnoty charakteru? Samozřejmě, že jsou prodejné za předpokladu, že se neprodávají. Vyšehradská výzva se mýlí – strana nabízí obchod. Jenže její předseda ztratil tvář.

Proto mu také nepomůže žádná reklamní agentura.

Pro deník E15