Krize anglického establishmentu
Slavné televizní show BBC, ve kterém starý harcovník David Dimbleby už čtvrté desetiletí klade provokativní (ovšem férové a uctivé) otázky politikům, tentokrát způsobilo celonárodní poprask. Už samo pozvání Nicka Griffina, vůdce Národní strany (BNP), která v nedávných evropských volbách získala 6% hlasů a dvě křesla, bylo kontroverzní. Má demokratická společnost poskytovat extremistům stejnou svobodu jako všem a tím vlastně pomáhat šíření nekorektních názorů? Několik zuřivých stovek demonstrantů před budovou si myslelo, že nikoli. Tři tisíce dotazů o členství ve straně, máme-li dnešní statistice věřit, jim dává za pravdu.
Snad poprvé od referenda o vstupu do unie (1975) se všechny tři parlamentní strany politicky shodly, přestože je ve většinovém volebním systému Národní strana neohrožuje. Toho člověka musíme zničit, totálně zdiskreditovat. A bude to snadné. Má nechutnou minulost z doby svého působení v polofašistické Národní frontě, je to rasistický nacionalista (Anglie bílým), kdysi popíral holokaust, a navíc jak snadný cíl, vždyť je to primitiv.
Jenže časy se mění. Přísně vybrané publikum z vyšším než průměrným “etnikem” přistěhovalců působilo docela orwellovsky. Palba předem aranžovaných osobních útoků na nepěknou minulost nacionalisty, kterým zjevně nadržoval moderátor, když dokonce napomenul Griffina, aby se nesmál, férové Angličany pobouřila. Griffin se stal obětí, sice nechutnou, ale obětí a anglická sympatie vůči poškozenému je příslovečná. Dnes má Anglie nejneoblíbenější vládu v celé své historii a lidé jsou otráveni čekáním na červnové volby. Ekonomická krize všechny problémy ještě podtrhuje. A tak se nezamýšleně na lavici obžalovaných objevila vláda ztělesněná ministrem Jack Strawem, který měl kdysi na starosti kontrolu přistěhovalectví, a někde v pozadí stála na pranýři i politická korektnost multikulturalismu. Ministr i opozice sice uznali, že mají lidé s počtem přistěhovaleců problém (nevyřčeně těch barevných), podle ministra však “padací most” vytáhnout nelze a podle baronky pakistánského původu (a stínové ministryně sociální soudržnosti!) zastupující konzervativce jsou všechny problémy pouze finanční. Lidé s nižšími příjmy se bojí nezaměstnanosti, konkurence přistěhovalců jim po léta snižuje platy a školky i nemocnice jsou přeplněné. V některých městech se už Angličané dávno necítí doma a někdy ani nedomluví.
Identikovat problém národní kontinuity čistě materiálně je ovšem politický úhyb. Každá společnost má svou nejasnou hranici, za kterou se začíná hroutit. Žádný z ministrů totiž nedokázal vysvětlit skrytou a přitom zesměšňovanou otázku, proč má být multikulturní Anglie lepší než ta stará. Že mají lidé žít v toleranci a sousedské snášenlivosti podepíše každý slušný člověk, jenomže politika pozitivní skupinové identity menšin, z nichž některé připadají lidem folklorní (transsexuálové, homosexuálové, feministky), kdežto jiné, tak jako politický islamismus útočí na kulturu a toleranci hostitelské země a má na kontě vraždy, je problém zásadní. Nick Griffin není intelektuál, a přesto se strefil, když řekl, že se domorodí angličané cítí být pronásledovaným etnikem. Být britem hrdým na svou minulost je multikulturálni tabu. Vzdělanější odpůrce by napadl establishment za to, že se formálně schovává za toleranci a práva, místo aby se ptal po smyslu anglických dějin. Společnost bez minulosti nemá žádnou budoucnost, o soužití ani nemluvě.
Pro deník E15
Snad poprvé od referenda o vstupu do unie (1975) se všechny tři parlamentní strany politicky shodly, přestože je ve většinovém volebním systému Národní strana neohrožuje. Toho člověka musíme zničit, totálně zdiskreditovat. A bude to snadné. Má nechutnou minulost z doby svého působení v polofašistické Národní frontě, je to rasistický nacionalista (Anglie bílým), kdysi popíral holokaust, a navíc jak snadný cíl, vždyť je to primitiv.
Jenže časy se mění. Přísně vybrané publikum z vyšším než průměrným “etnikem” přistěhovalců působilo docela orwellovsky. Palba předem aranžovaných osobních útoků na nepěknou minulost nacionalisty, kterým zjevně nadržoval moderátor, když dokonce napomenul Griffina, aby se nesmál, férové Angličany pobouřila. Griffin se stal obětí, sice nechutnou, ale obětí a anglická sympatie vůči poškozenému je příslovečná. Dnes má Anglie nejneoblíbenější vládu v celé své historii a lidé jsou otráveni čekáním na červnové volby. Ekonomická krize všechny problémy ještě podtrhuje. A tak se nezamýšleně na lavici obžalovaných objevila vláda ztělesněná ministrem Jack Strawem, který měl kdysi na starosti kontrolu přistěhovalectví, a někde v pozadí stála na pranýři i politická korektnost multikulturalismu. Ministr i opozice sice uznali, že mají lidé s počtem přistěhovaleců problém (nevyřčeně těch barevných), podle ministra však “padací most” vytáhnout nelze a podle baronky pakistánského původu (a stínové ministryně sociální soudržnosti!) zastupující konzervativce jsou všechny problémy pouze finanční. Lidé s nižšími příjmy se bojí nezaměstnanosti, konkurence přistěhovalců jim po léta snižuje platy a školky i nemocnice jsou přeplněné. V některých městech se už Angličané dávno necítí doma a někdy ani nedomluví.
Identikovat problém národní kontinuity čistě materiálně je ovšem politický úhyb. Každá společnost má svou nejasnou hranici, za kterou se začíná hroutit. Žádný z ministrů totiž nedokázal vysvětlit skrytou a přitom zesměšňovanou otázku, proč má být multikulturní Anglie lepší než ta stará. Že mají lidé žít v toleranci a sousedské snášenlivosti podepíše každý slušný člověk, jenomže politika pozitivní skupinové identity menšin, z nichž některé připadají lidem folklorní (transsexuálové, homosexuálové, feministky), kdežto jiné, tak jako politický islamismus útočí na kulturu a toleranci hostitelské země a má na kontě vraždy, je problém zásadní. Nick Griffin není intelektuál, a přesto se strefil, když řekl, že se domorodí angličané cítí být pronásledovaným etnikem. Být britem hrdým na svou minulost je multikulturálni tabu. Vzdělanější odpůrce by napadl establishment za to, že se formálně schovává za toleranci a práva, místo aby se ptal po smyslu anglických dějin. Společnost bez minulosti nemá žádnou budoucnost, o soužití ani nemluvě.
Pro deník E15