Globální konference na záchranu před globálním oteplováním v Andersenově Kodani po vyčerpávajících dvou týdnech vyjednávání, euforických i katastrofických deklarací, rekriminací i pouličních demonstrací, skončila a největší pohádkář světa by se mohl radovat, skeptický Dán by jistě světové hysterii nepropadl, věděl totiž, že je král opět nahý.

To, co všichni tajili, se stát muselo. Svět prostě nelze o ničem přesvědčit, dokonce ani o tom ne o čem všichni souhlasí, natož o tak nejistém a nesmírně nákladném projektu, jakým by byl skutečně razantní pokus o snížení emisí skleníkových plynů. Dynamické ekonomiky světa netouží po ničem jiném než vytrhnout stamilióny svých obyvatel z bídy a své střední třídě zajistit americkou životní úroveň. A k tomu, tak jako Evropská průmyslová revoluce devatenáctého století, potřebují levnou fosilní energii. Jedinou útěchou ekoalarmistů může být fakt, že je dnes technologická úroveň na podstatně vyšší úrovni než před sto lety a stále se zlepšuje.

Výsledná deklarace je proto řídkou, vlažnou a zcela nezávaznou verbální bryndou, čili kompromisem největších znečišťovalů ovzduší, Číny, Indie, Ameriky, Brazílie a Jižní Afriky. Konsensus dokumentu spočívá v přesvědčení, že se sice oteplujeme, a proto globální teplota nesmí stoupnout o víc než dva stupně z úrovně předprůmyslové éry, že se všichni budou snažit a Západ bude pomáhat sto miliardovou dolarovou injekcí ročně chudým zemím. A napřesrok se zase všichni v Mexiku opět sejdeme. Žádný mezinárodně platný a vymahatelný závazek, žádná světová kontrola emisí ani přísnost na diktátory, jak naloží s dotacemi na ochranu prostředí. Vítězství suverenity států je naprosté.

Největší zklamání z konference pociťuje jistě hysterická, ekoaktivistická a levicová mládež s její neochvějnou ideologickou vírou, že se svět brzy zhroutí, pokud okamžitě nezačneme snižovat svou spotřebu. Ta má největší problém s ještě nedávno uctívaným třetím světem a svým satanským nepřítelem v podobě USA. Ten je dnes přinejmenším v osobě Baraka Obamy nejen uvědomělým ekologistou, ale technický pokrok (relativně dostupné solární panely či domy s nulovou spotřebou energie) brzy způsobí, že budou mít Američané nejnižší spotřebu na obyvatele. Nejvíc dnes znečišťuje levicová (?) Čína a brzy se připojí i Indie. Jak strašlivou blasfémií musela být nešťastná poznámka a nezastřená touha jednoho Jihoafričana na kongresu, že dnes už neumírají Američané na letní návalová vedra jako dřív. Představa africké klimatizace musí být pro puritány čistého povětří a skromného životního stylu ještě horší než bylo kdysi smilstvo pro puritány náboženské.

Avšak největší a nepřiznané zklamání musí pociťovat charitativní evropští politici. Chtěli zachrání svět, snížit emise až o padesát procent a, byť se o tom nemluví, obětovat i životní úroveň Evropanů. A místo vděku slyší i z chudé Afriky: všechno jste způsobili, tak plaťte, ale dotace na zastavení našeho průmyslového rozvoje si strčte za klobouk.

My, kteří nevěříme davové hysterii a věříme naopak na úžasnou historicky prověřenou adaptabilitu lidstva, si do Nového roku můžeme připít i na Kodaň. Nezklamala.

Pro deník E15