Hledaly pod štědrovečerním půlnočním ledem netrpělivé panny svůj osud (Erben), jednu čekal milovaný Vašek, druhou ale černá rakev. Jest radno nevědět. Naše přesycená, znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost netrpí tolik nemístnou panenskou zvědavostí, jako spíš obavami z budoucnosti a utíká se k novinám (nebo to média jí vycházejí vstříc?), aby vyzvěděla, co ji čeká a co nemine.

Možná má obavy, že její nevídaná životní úroveň nemůže trvat věčně a že ji možná za bezuzdný konzum čeká nějaký hrůzný trest v podobě globálního oteplování anebo májského konce světa 2012. A přestože se jaksi ví, že křišťálovou kouli nikdo nemá, dalekosáhlým prognózám se věnují i úctyhodné světové instituce jako Unesco, Světová banka, MMF i národní statistické ústavy. A všechny se systematicky mýlí.

A přesto se, za předpokladu, že nedojde ke světové revoluci či srážce s velkou kometou, dá rozumně předvídat, že současné trendy budou i nadále zdárně pokračovat. Světová hospodářská krize se vzhledem k mírnému růstu čínské, indické a brazilské ekonomiky konat nebude, avšak politická ekonomie Západní společnosti naznačuje, že pomalá a postupující recese (někteří tvrdí, že jde jen o depresi) bude zdárně pokračovat. Vzhledem k tomu, že náš sociální stát, do něhož musíme dnes zahrnout i Obamovu zdravotní a sociálně uvědomělou prezidenturu, hodlá dobrovolně i mandatorně zvyšovat své výdaje (a tím i daně), místo aby snižoval své výdaje (a tím i daně), budeme mít všichni méně peněz (kontrakce M3), méně i utratíme, respektive část utratíme na neproduktivní úředníky a zbytečné přerozdělování a tudíž trochu zchudneme. Banky nevědí komu v nejisté situaci půjčovat, malé a střední podniky, ony skutečné motory hospodářského růstu nedostanou téměř nic, a tak bude mírně růst nezaměstnanost i státní deficit. Ekonom tu sice není od toho, aby hodnotil, zda je to dobře nebo špatně, ale postupné snižování životní úrovně některým prospět může – nepřejídat se, nechlastat, nekouřit, nesou  (tedy alespoň ne za vlastní peníze), ke zdraví a objemnější rodinné peněžence jistě přispěje. Všechno špatné je někdy k něčemu dobré.

Světová politická situace se bude rovněž vyvíjet tak, jak dosud zdárně činila. Íránská náboženská junta má k obrodnému procesu a lidské tváři ještě velmi daleko, světské politické ideologie totiž odumírají mnohem rychleji než ty náboženské, a dost sil na to, aby zbila a zabila další pouliční demonstranty. Atomovou ani nukleární bombu ještě dlouho mít nebude, takže nemusíme zatím s Armaggedonem počítat, zvláště, že Bílý dům s váhavcem Obamou si, ač ponoukán Saudskou Arábií a Egyptem, preventivní útok nedovolí. Na západní frontě v Afghánistánu a Izraeli bude klid neklid zřejmě obdobný tomu letošnímu, i když jeden nikdy neví.

Putinovo impérium se bude i nadále zdárně rozpadat a nijak nás neohrozí ani novým ropovodem do Číny ani hrozbami útočných raket. Samoděržavec Putin na světovou velmoc nemá, ale o to víc svůj takový deficit nahrazuje vzteklou rétorikou. Stagnace či velice mírný růst světové ekonomiky cenu ropy a surovin výrazně nezvýší a Rusko se svým polostátním upadajícím hospodářstvím prakticky jiné příjmy nemá. Je na vývozu daleko závislejší než Evropa na něm. A pokud bychom se měli snad něčeho obávat, je to možná únava z demokracie a posílení centralistické byrokratické a manažerské vlády. Přibývá ji v Americe i v evropské unii. Ze stínu Sarkozyho a Merkelové budou sice občas vykukovat dvě nové bezvýznamné a bezmocné tváře - trockistické baronky, jak že se vlastně jmenuje, a jejího prezidenta o reputaci politického vyjednavače ve vlámsko – valonských půtkách, ale za nimi tisíce skrytých bezejmenných úředníků bez tváře a bez odpovědnosti bude čím dál více rozhodovat o našich čím dál více regulovaných životech.

A co doma? „Nevesely, truchlivy jsou ty kraje vodní“ polojasno, polotemno a dokud nezavřou alespoň pro výstrahu některé politické zbohatlíky typu pánů Grosse a Dalíka, blbá nálada z politiky i demokracie hned tak nezmizí.

Na štěstí je štěstí „muška jenom zlatá“ a „šťastný“ Nový rok závisí také trochu na nás, nemyslíte?