Minulý týden se Obama vydal na desetidenní cestu po Asii, během které již navštívil Indii a dále zamíří do Indonésie, Japonska a do Koreje na setkání G20. Co přesně znamená Obamova návštěva v Indii a co přinese pro vztahy mezi Indií a USA?

Obama několikrát definoval partnerství mezi USA a Indií jako „vztah určující 21. století“. Označil premiéra Singha za svého guru a ten naopak nazval Obamu svým osobním přítelem a charismatickým vůdcem. Osobní chemie mezi osobnostmi v indicko-amerických vztazích hraje historicky důležitou roli. Podobné přátelské souznění se mezi 27 zástupci EU a Indií hledá velmi těžko. Premiér Singh vycházel velmi dobře také s prezidentem Bushem. Bushova administrativa držela několik let vzájemnou spolupráci na vlně nadšení díky přípravě bilaterální dohody v oblasti civilní jaderné energetiky. Nyní se ale zdá, že Indii a USA chybí společná vize, ke které by se společně přibližovaly. Americká média kritizovala Obamu, že dostatečně nepracuje na posílení vzájemných vazeb. Také indická média přistupovala k hostům z USA zpočátku spíše vlažně. Postupně však převládlo nadšení z talentu Michelle Obamové pro indické tance a nových obchodních zakázek, které společně s Obamou přivezla 350 členná delegace podnikatelů, novinářů a analytiků. Obama svým tancem bohužel nezaujal.

Mnoho zahraničních periodik vedlo diskuzi o tom, zda Obama použije během své návštěvy obávané slovo Kašmír a přitvrdí ve své rétorice vůči Pákistánu. Obama nakonec pouze naznačil, že Spojené státy nemohou Indii a Pákistánu cokoliv nutit a nabídl roli prostředníka při řešení dlouhodobě citlivé situace. Postup Pákistánu vůči teroristickým uskupením na jeho území označil za pomalý a nedostačující. Ve stejný den oznámil pákistánský ministr zahraničních věcí, že jeho země je připravena spolupracovat s Indií na společném postupu vůči militantním skupinám. Opatrný postup USA vůči oběma jaderným mocnostem potvrzuje nejen diskuze v Bílém domě o samotné náplni prezidentské cesty. Původně se zvažovala i zastávka v Afghánistánu. Na druhou stranu, Obama nemůže přeletět Pákistán a navštívit pouze Indii a Afghánistán. Proto se nakonec v rámci regionu nemusela Indie o Obamovu pozornost s nikým dělit.

Mezi sporné otázky zcela jistě patří odlišné postoje obou států k Iránu, který pro Indii historicky představuje strategického partnera v regionu. Spojené státy se snaží přimět Indii k většímu tlaku na Irán v otázce jeho jaderného programu. Indie se k podobným krokům staví zdrženlivě a odmítla se i přidat k americkým sankcím na Irán.

Obama zdůraznil ekonomickou roli Indie jako protiváhy Číny, se kterou se USA nyní spíše hašteří. Ekonomické vztahy Indie s USA však nejsou bez mráčku. Americké společnosti do Indie nepřesouvají pouze levná pracovní místa v oblasti strojírenství nebo zpracovatelského průmyslu, ale i v high tech. Indové také vytváří největší skupinu imigrantů (H-1B pracovní víza), kteří v USA pracují zejména v oblasti informačních technologií. Tento trend vyvolává smíšené reakce v kontrastu s přetrvávající nezaměstnaností v USA. Ne náhodou byla právě víza H-1B zdražena a firmy, které vytvářejí pracovní místa v USA, podléhají výhodnějšímu zdanění.

Ve svém projevu v Dillí Obama podpořil Indii v kandidatuře o křeslo v Radě bezpečnosti. Samotné indické elity roli OSN zpochybňují a větší naděje vkládají do setkání G20, v rámci kterého má Indie významnější pozici. Z jejich pohledu dnes OSN nepředstavuje důležitého hráče v Iráku ani v Afghánistánu, a proto upřednostňují komunikaci s globálními lídry v rámci jiných mezinárodních uskupení.

Partnerství Indie a USA bude i v budoucnu určováno třemi hlavními faktory: Čína, Pákistán a boj proti terorismu. Indie si v mnoha otázkách prosazuje vlastní politiku, která se liší od amerických zájmů. Obě země nicméně stmelují nejen osobní vazby a taneční talent Michelle Obamové, ale i společné dlouhodobé zájmy v regionu jižní Asie, pro jejichž dosažení se oba státy potřebují.